FC Tempo Praha
U19: Výhra v derby s Libuší
23.4.2014 21:56
Jiří Hron
Tempo o vítězství 3:1 rozhodlo až v samém závěru.
Na Velikonoční pondělí náš čekalo derby s Libuší. Soupeř se díky jarním výsledkům vyšvihl na 2 až 4. místo, kde byl bodově srovnaný s Vršovicemi a Duklou, kterou v minulém kole doma porazil 4:2. Protože jak Dukla, tak Vršovice svá utkání vyhrály, v případě prohry by trio pronásledovatelů stáhlo náskok na pět bodů, naopak naše výhra by nám udržela na čele osmibodový odstup, na Libuš dokonce jedenáct bodů. Šlo tedy o hodně, navíc zápasy s Libuší jsou vždy prestižní záležitostí a soupeř nám chtěl jistě oplatit naší podzimní výhru 5:3 z jejich hřiště.
Do zápasu jsme vstoupili hororově, ne tedy hrou, ale tím, že již v první minutě se po běžném souboji skácel na zem Matěj a se zraněným kolenem byl odnesen na nosítkách, museli jsme trochu přeskupit střed zálohy, kam naskočil Marek Holko, který podzimní utkání v brankářské nouzi odchytal. Úvod přinesl nejdříve náznak šance ze strany hostí, pak stoprocentní šanci Saši, který odražený míč se strany z asi dvou metrů poslal namísto do prázdné brány do náruče brankáře, který v tu chvíli stál na zadní tyči. Pak jsme vyrobili tři chyby, kdy jsme nejprve ztratili míč ve středu hřiště, Venca prohrál souboj a následná slabá střela propadla Koudymu pod rukou do branky. Soupeře to nabudilo, hrál jednoduchý, důrazný fotbal, ale nikam se nehnal, vycházel ze zajištěné obrany. Přesto jsme obránce dokázali zlobit, především Saša byl v tomto směru aktivní, bohužel hra po stranách, kterou jsme chtěli praktikovat se nám nedařila, takže Christ s Patrikem se moc nedostávali do hry. Výjimkou byla akce Chrise, kdy zatáhl míč až k brankové čáře, ale Saša, ani dorážející Vojta, nedokázali míč protlačit do branky.
Do šancí jsme se tak dostávali především po standardních situacích, které perfektně rozehrával Jirka (rohy) a Tomáš (volné kopy), bohužel Venca, Patrik, ani nikdo z dalších své příležitosti neproměnili. Po půlhodině hry pak přišla další rána, kdy při pokusu o zasekávačku uklouzl Patrik a při nekontrolovaném pádu si zranil koleno, takže nosítka jsme použili podruhé. Stejně jako na podzim se nám podařilo srovnat v závěru poločasu, kdy si na dlouhý výkop Koudyho naběhl Saša, přetlačil stopery soupeře a v plné rychlosti přehodil brankáře.
Do druhé půle jsme vstoupili s odhodláním, že musíme zvítězit, ale soupeř nám to rozhodně neulehčoval. Šance jsme si opět vytvářeli především ze standardních situací, ale prosadit jsme se nedokázali, především Vencova šance po gólu volala, nicméně skvěle chytající libušský brankář byl proti. Na druhé straně nás při soupeřově voleji výborně podržel Koudy, který tak odčinil své zaváhání při obdržené brance. Rozhodnutí přišlo deset minut před koncem, kdy se Christ vřítil do vápna a byl podražen soupeřem, který šel do, podle mého názoru zbytečného, skluzu. Sám postižený penaltu s přehledem proměnil. V závěrečných minutách se Libuš hnala za srovnáním, otevřela hru a vytvořila si i jednu dobrou šanci, kterou ale zakončující hráč v branku nepřetavil. Naopak na druhé straně Jirka výborně zabojoval, přetlačil soupeře a míč dokázal ještě prostrčit na Chrise, který na vápně, tváří v tvář vyběhnuvšímu brankáři, dal vzpomenout na Karla Poborského a povedeným lobem pečetil na výsledných 3:1.
Na výkonu bych ocenil především to, že kluci na rozdíl od předchozích utkání začali bojovat, nezlomila je ani zranění spoluhráčů, kterým přeji brzké uzdravení už proto, že z naší marodky by šel postavit tým na Hanspaulku...
Do zápasu jsme vstoupili hororově, ne tedy hrou, ale tím, že již v první minutě se po běžném souboji skácel na zem Matěj a se zraněným kolenem byl odnesen na nosítkách, museli jsme trochu přeskupit střed zálohy, kam naskočil Marek Holko, který podzimní utkání v brankářské nouzi odchytal. Úvod přinesl nejdříve náznak šance ze strany hostí, pak stoprocentní šanci Saši, který odražený míč se strany z asi dvou metrů poslal namísto do prázdné brány do náruče brankáře, který v tu chvíli stál na zadní tyči. Pak jsme vyrobili tři chyby, kdy jsme nejprve ztratili míč ve středu hřiště, Venca prohrál souboj a následná slabá střela propadla Koudymu pod rukou do branky. Soupeře to nabudilo, hrál jednoduchý, důrazný fotbal, ale nikam se nehnal, vycházel ze zajištěné obrany. Přesto jsme obránce dokázali zlobit, především Saša byl v tomto směru aktivní, bohužel hra po stranách, kterou jsme chtěli praktikovat se nám nedařila, takže Christ s Patrikem se moc nedostávali do hry. Výjimkou byla akce Chrise, kdy zatáhl míč až k brankové čáře, ale Saša, ani dorážející Vojta, nedokázali míč protlačit do branky.
Do šancí jsme se tak dostávali především po standardních situacích, které perfektně rozehrával Jirka (rohy) a Tomáš (volné kopy), bohužel Venca, Patrik, ani nikdo z dalších své příležitosti neproměnili. Po půlhodině hry pak přišla další rána, kdy při pokusu o zasekávačku uklouzl Patrik a při nekontrolovaném pádu si zranil koleno, takže nosítka jsme použili podruhé. Stejně jako na podzim se nám podařilo srovnat v závěru poločasu, kdy si na dlouhý výkop Koudyho naběhl Saša, přetlačil stopery soupeře a v plné rychlosti přehodil brankáře.
Do druhé půle jsme vstoupili s odhodláním, že musíme zvítězit, ale soupeř nám to rozhodně neulehčoval. Šance jsme si opět vytvářeli především ze standardních situací, ale prosadit jsme se nedokázali, především Vencova šance po gólu volala, nicméně skvěle chytající libušský brankář byl proti. Na druhé straně nás při soupeřově voleji výborně podržel Koudy, který tak odčinil své zaváhání při obdržené brance. Rozhodnutí přišlo deset minut před koncem, kdy se Christ vřítil do vápna a byl podražen soupeřem, který šel do, podle mého názoru zbytečného, skluzu. Sám postižený penaltu s přehledem proměnil. V závěrečných minutách se Libuš hnala za srovnáním, otevřela hru a vytvořila si i jednu dobrou šanci, kterou ale zakončující hráč v branku nepřetavil. Naopak na druhé straně Jirka výborně zabojoval, přetlačil soupeře a míč dokázal ještě prostrčit na Chrise, který na vápně, tváří v tvář vyběhnuvšímu brankáři, dal vzpomenout na Karla Poborského a povedeným lobem pečetil na výsledných 3:1.
Na výkonu bych ocenil především to, že kluci na rozdíl od předchozích utkání začali bojovat, nezlomila je ani zranění spoluhráčů, kterým přeji brzké uzdravení už proto, že z naší marodky by šel postavit tým na Hanspaulku...