16.9.2014 22:20   Antonín Plachý   Marek Zeithammer   Milan Bárta  

Utkání nové sezóny se rozeběhla a nelze říci, že špatně, ačkoliv nelze ani říci, že super. 

Na Meteoru byl prý výkon vcelku dobrý až výborný, a tak se to odrazilo i v celkovém vítězství. Vítězství podložená dobrým výkonem samozřejmě těší. Ještě cennější však je, pokud se nedaří a třeba se i nastoupí v nějakém útlumu jako na Admiře, a pak se to otočí v dobrý výkon. U Milana na hřišti se to tak stalo, výkon se postupně zlepšoval a v poslední čtvrtině již ten tým dokázal nejen hrát mnohem lépe, ale dokonce dát i více gólů. Ta ochota nevzdat se "ve srabu" je hrozně cenná. Milanovo hodnocení zápasu je tady: 

FK Admira Praha - FC Tempo Praha 19:17

 V neděli jsme se sešli za deštivého počasí na hřišti Admiry. První čtvrtina u Milana se klukům a Lucce vůbec nepovedla. Chyběla bojovnost, dravost, chuť si naběhnout a zakřičet si o přihrávku a to už ani nemluvím o vytváření neustálých chuchvalců. Další čtvrtiny se už ale Tempáci začali zlepšovat. Až na ten chuchvalec, kterého se nemůžeme stále zbavit, přibylo více bojovnosti, naším brankářům se začala více dařit rozehrávka i díky spoluhráčům, kteří se vice ukazovali. Díky tomu se klukům povedlo několik pěkných akcí, které ale dost často končily v rukou soupeřova brankáře. Pokud by ale kluci stříleli tvrdě a přesně, tak těch gólů mohlo být daleko víc. Pokud bych měl hodnotit rozdíl mezi hrou Admiry a Tempa a pominu nepodařenou první čtvrtinu, tak to bylo ve hře brankářů. Admira měla brankáře, který odchytal velmi dobře všechna čtyři utkání, ale od branky rozehrával víceméně výkopem, tedy na jistotu. Kuba Mayer i Maty Moučka se vždy snažili tyto situace řešit fotbalověji, buď rozehrávkou nebo vyjetím. Občas se klukům rozehrávka nepovedla, (neulehčili jím to ani za soupeřem schovaní spoluhráči) a plynuly z toho "zbytečné góly“. Důležité tedy je, že se kluci nebojí i přes občasné nezdary řešit tyto situace kličkou, než  "nicneučícími" odkopy.

FK Admira Praha - FC Tempo Praha 19:17

 Markovo hodnocení druhé poloviny: Hodně vyrovnaný zápas, kluci se snažili a hráli i dobře. Nahrávali si, s tím jim občas dělal problémy podmáčený terén, uvolňovali se do volného prostoru a stříleli, takže padalo i celkem dost gólů. Někdo se občas trochu víc rozdováděl a snažil se prokličkovat houfem soupeřů (Procházka, Zeithammer), Kuba Váňa a Matěj Kopecký se pořád bojí druhého dotyku s míčem a snaží se rozehrávat tím prvním, z čehož většinou plyne ztráta a rychlý protiútok. Gól se nepodařilo dát akorát v posledním zápase, kdy jsme nějak nemohli trefit volné místo v brance a soupeřův brankař stál tam, kde měl, měli jsme převahu, ale Admira dvakrát utekla a dala. Jinak musím pochválit všechny tři brankaře (Váňa, Hušek, Kopecký), Kuba předvedl několik bravurních zákroků, občas trochu vázla rozehrávka, nejdřív dlouhé váhání, potom panika a přihrávka soupeři. S rozehrávkou od brány si dobře poradil Matěj Kopecký, dovolil si i několik odvážných kliček a většinou i přesně přihrál. Soupeř se tentokrát také snažil hrát fotbal, takže se na zápas dívalo opravdu dobře.

No a ještě Radotín v ten první soutěžní víkend. Narazili jsme na soupeře, kde se mixovaly různé věky a taky dva výkonnostně různé týmy. Jeden byl evidentně slabší a tam jej oba týmy přehrávaly, i když se sem tam někomu ze soupeřových starších dětí něco povedlo. Snažili se ale docela hrát. Druhý tým soupeře byl o poznání silnější, bylo tam i více starších kluků, ale hlavně praktikoval velice přímočarý styl, nakopni to dopředu. Takže jsme dostávali góly téměř výhradně z "brejků", nebo po před branku nakopnutém rohu. Takové góly nás nemrzí a mrzelo spíše to, že se naši kluci nedostali k většímu počtu zakončení. Celkově jsme o několik gólů prohráli, ale oba týmy dvakrát vyhrály a dvakrát prohrály, takže můžeme mluvit o remíze:-). V této soutěži budeme letos hrát asi častěji proti starším klukům, takže se kluci budou muset trochu více prát.

FK Admira Praha - FC Tempo Praha 19:17

 To praní jsme z velké míry postrádali i v utkání proti spojeným týmům ČAFC a Stodůlek. Nebudu hodnotit soupeře, kde na zápas zůstali zřejmě jen ti nejlepší z obou klubů a musím říci, že dost často i velmi fyzicky vyspělí. Naši kluci tentokrát měli opravdu problém s bojovností a zarputilostí v osobních soubojích tělo na tělo, které dost často prohrávali. Vidět to bylo výrazně u Maxe, nebo u Pavlika Šimonovského, který ale, stejně jako Adam, přišli ke zranění, které je limitovalo ve hře, takže je třeba to brát s rezervou, ale i v jiných zápasech to platí. U některých kluků se projevuje již výrazněji nedostatek rychlosti, ale někteří, jako třeba Kuba Mayer, ji dokážou nahradit. Kuba hrál tělem naopak většinou dost dobře. Rája, Vojta, méně často Matěj s Denisem se utápí v kličkách, nebo opakované kličce jednomu hráči, ale nejde jim zakázat kličkovat. Na té vrcholné úrovni je právě vlastnost hráče a třeba i několik velmi ceněná a teď je asi jediné období, kdy se to dá opravdu naučit i za cenu mnoha nepodařených pokusů. Samozřejmě to klukům připomínáme, vykládáme si o tom, kdy by bylo výhodné přihrát a kdy opravdu jít, ale rozhodnutí té situace již musí být jejich. Přihrávačů a odkopávačů má Česká republika dostatek. Naopak s tím, že míč nepodrží a zbytečně rychle se ho častěji zbavují, má problém třeba Štěpán, Maty Kopecký, nebo Maty Moučka. Jinak jsme dostávali více gólů než soupeř často i tím, že náš brankář hrál a zkazil. Zrovna včera, jako už mnohokrát v diskuzích s brankáři, kteří byli top a nyní trénují, jsme tohle rozebírali s Tondou Kinským, bývalým reprebrankářem a nyní trenérem brankařů na Tempu a jednoznačný směr je, dokud kluci mohou hrát, ať co nejvíce hrají a i v brance se ve hře chovají jako hráči. S tím je spojené samozřejmě velké procento chyb. Takže z ČAFC si jen potvrzujeme poznatek, že se potřebujeme ještě mnohem více prát o míč. Fotbalista s beránčí povahou na hřišti je téměř nereálné spojení. Hráč musí být dravec.