FC Tempo Praha

Nebyl jsem vždycky vzorňák

18.2.2015 11:09   www.fotbalpraha.cz  

Kluci si ze mě v kabině dělají srandu a říkají mi, že jsem jako Balotelli, říká střelec A týmu Christ Nwogu pro časopis Pražský fotbalový speciál.

Možná jste ho nikdy neviděli hrát, ale pokud trochu sledujete pražský fotbal, jeho jméno pravděpodobně budete znát: Christ Nwogu, střelec přeborového Tempa. Odmalička se s ním táhne pověst výjimečně nadaného kanonýra, kterou teď začíná potvrzovat i mezi muži – na podzim dal 12 branek a pomýšlí výš. "Když budu dál dávat góly, tak by si mě snad mohli všimnout v lepší soutěži," plánuje dvacetiletý Nwogu.

Jaký je vůbec váš původ?
Táta je z Nigérie, máma Češka. Necítím se jako Nigerijec, s tátou jsem ani moc dlouho nežil. Jsem Pražák, v Nigérii jsem nikdy nebyl, ani mě to neláká.

SK Střešovice 1911 - FC Tempo Praha 1:3 SK Střešovice 1911 - FC Tempo Praha 1:3
Takže jste se ani o zemi svého otce nikdy nezajímal?
Znám jen nigerijské fotbalisty, něco vím od táty, znám hlavní město Nigérie, ale víc mě to opravdu nezajímá. Narodil jsem se v Praze, jsem Čech a Pražák.

Ale máte africké geny. Projevuje se to nějak? Afričtí fotbalisté se mi třeba zdají docela nedisciplinovaní.
Je pravda, že jsou Afričané schopní se zbláznit během hry. Když se mi něco nepovede, tak jsem z toho špatný, pak už zápas třeba neodběhám. To může být částečně v genech.

A taktická disciplína?
Snažím se plnit pokyny trenéra, někdy se to nedaří, ale to se dá říct asi o každém hráči.

Jste hodně mohutný fotbalista. To jsou geny, nebo posilovna?
Mám 188 centimetrů, jsem celkově větší, ramenatý. Takový menší Bony Wilfried. (usmívá se)

To je pro útočníka velká výhoda, ne?
Lépe se mi kryje míč, když si tam dám tělo, má každý obránce těžké se k balonu dostat.

Padlo tady jméno Bonyho Wilfrieda, který patří podle fyzických parametrů k nejsilnějším útočníkům světa. Cítíte se být silný?
Hlavně rychlý! Rychlost, to je moje výhoda, hlavní přednost. V tomhle směru geny určitě hrají velkou roli. Jsem opravdu rychlý. Trenér Koller mi říká, ať nic nevymýšlím a jen běžím. Že když nebudu držet balon, jak to někdy dělám, tak to bude jednodušší pro mě a přínosnější pro tým.

Léta se za nejrychlejšího hráče přeboru považoval útočník Lukáš Zilvar z Uhelných skladů. Takže byste si na něj troufal?
Zilvar mi zase tak rychlý nepřijde. To spíš ten kluk z Královic (Petr Dušek – pozn. aut.), ten je extrémně rychlý. Je zcela jinde. On je první, já za ním, až pak Zilvar. S ním jsem několikrát běžel a nepřišlo mi, že bych musel jít úplně naplno. Jsem brejkový hráč, když dostanu míč do běhu, je to ideální.

A co hlavičkář? To s vaší postavou nejste?
(rozesměje se) Já nejsem absolutně žádný hlavičkář, všichni se mi smějí, že nevyhraju jedinou hlavu. Ještě tak
prodloužím míč, ale ve vápně? To ne. Leda by mě to trefilo.

Christ Nwogu - nejlepší střelec přeboru U19 v sezoně 2013/14 Christ Nwogu - nejlepší střelec přeboru U19 v sezoně 2013/14
I tak ale dáváte dost gólů. Tak to bylo vždycky, že?
Ano, vždycky jsem dával hodně gólů. Když jsem byl malý, stačilo vzít balon a běžet. Nikdo mě nechytil. Tohle
šlo i v dorostu, občas se mi to podaří i v přeboru.

Jen rychlý ale být nestačí, musíte přece umět i zakončit, ne?
Asi vím, co s míčem před brankou dělat. Snažím se trefovat místa, kde má gólman díru. Nebo zakončuju tak, jak
to dělají i velcí útočníci: ani moc nemířím, jen dám ránu nahoru.

Máte spočítáno, kolik jste už dal v životě gólů?
Žádný deník si nevedu, ale jako malý jsem v Libuši dával i 80 gólů za sezonu. Nejsem typ, který by si to počítal,
to jde trochu mimo mě. Ale aby to nevypadalo: z každého gólu mám radost, hlavně když je vítězný nebo
nám zajistí bod. A taky ve chvíli, kdy je povedený.

Je pro vás těžké žít s tím, že se od vás každý rok čekají spousty gólů?
Nehrajeme ligu, abych byl pod tlakem. Je to v uvozovkách pouze přebor. Dám gól, nedám gól, nebojím se toho a nejsem z toho špatný. Tedy pokud nemám nějakou sérii zápasů, kdy se mi nedaří. Obecně si z moc věcí hlavu nedělám. Když se mi zápas nepovede, snažím se pak chovat tak, abych z toho hlavu neměl.

Jak se po nepovedeném utkání oklepáváte?
Snažím se na tréninku víc, aby mi to příště vyšlo. Někdy jsem ale náladový, to přiznávám. Stává se mi, že neproměním šanci a po hřišti pak dvacet minut chodím se svěšenou hlavou. V dorostu jsem věděl, že v takovém
případě budu mít další šance. Jedna pokažená příležitost mě nezabila. Jenže tady už cítím zodpovědnost za tým, šancí je méně.

Takže vás svazuje zvyšující se zodpovědnost za tým, který hraje o záchranu?
My nebudeme hrát o záchranu. Máme dobrý tým, pokud nám sednou první dvě kola, budeme vyhrávat. Máme pár nových hráčů, mohlo by mě to s nimi bavit. Mám motivaci zkusit to i výš.

To je vcelku logické. Odmalička o sobě slyšíte, že jste velký talent, ne?
Ani mi to nepřijde. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel.

A o slovech trenéra Kollera, že máte na víc, jste přemýšlel?
To mi trenér říká pořád. Ve většině věcí má pravdu, na něčem se neshodneme. Někdy situace na hřišti vidím
jinak než on.

Co přesně vám vyčítá?
Že si často chodím do hřiště pro balon a pak ho drbu, protože se snažím vymýšlet místo toho, abych si dal narážečku a běžel. Je pravda, že někdy si s míčem hraju hodně, už se snažím o rychlé narážečky. Taky mi vyčítá, že
se někdy rozčiluju jako tupec.

A rozčilujete?
Jsem schopný spoluhráče nesmyslně seřvat. Každý ví, že udělal chybu, ale místo toho, abych kluky povzbudil,
zbytečně na ně křičím. To je moje chyba a snažím se na tom pracovat, abych takhle neškodil týmu.

Jak těžké je pro vás dusit podobné emoce?
Poslední tři kola podzimu jsme si něco řekli, snažil jsem se to dodržovat a myslím, že to vyšlo na sto procent. Snažil jsem se mlčet, respektive spíš ostatní povzbudit, abychom se zbytečně nehádali a nevypadali jako parta sedláků.

Ve 20 letech okřikujete ostatní. Nestouply vám góly trochu do hlavy?
Nééé, to vůbec. Je to jen 12 gólů v přeboru. Mám kamarády, kteří střílejí výš. Ani za ty roky bych neřekl, že mi góly stouply do hlavy. Jen mám občas s někým neshody.

Co vám trenér Koller vyčítá dál a je to, podle vašeho názoru, neoprávněné?
Přijde mi, že občas je potřeba sběhnout z útoku níž a klukům pomoct. Když jen běhám na hrotu bez míče, tak mě to nebaví. Nedokážu v takové chvíli týmu pomoct. Trenér si myslí, že když budu číhat nahoře a přijde tam balon, pomůžu tím mužstvu víc.

To zní celkem logicky.
On tomu rozumí víc než já, má zkušenosti z ligy. Na hřišti to ale někdy cítím jinak.

Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3) Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
Taky se o vás povídá, že fotbalu nedáváte maximum. To souhlasí?
To bylo dřív, teď se snažím chodit na tréninky poctivě – chci se někam posunout. Jak už jsem říkal, jsem trochu náladový. Když se mi nedaří, jedu dopředu na sto procent, ale dozadu tak na padesát. To je málo. A přiznávám, že jsem nebyl vždycky úplný vzorňák.

Kde nastal zlom, že jste o sobě začal přemýšlet a měnit věci?
Před rokem jsem měl se spoluhráčem Patrikem Geisslerem celkem vážnou autonehodu. Přežili jsme to a řekli
si, že na světě asi k něčemu jsme, takže se budeme snažit dělat věci na sto procent, abychom něco dokázali. Věřím na osud.

Co se při té autonehodě stalo?
Zničili jsme celé auto, ve vysoké rychlosti jsme se třikrát otočili přes střechu. Naštěstí jsme měli jen rozbité hlavy, byli jsme celí pomlácení.

Kdo řídil? Jak rychle jste jeli?
Řídil Patrik, jeli jsme hodně rychle. Byla to mladická nerozvážnost. Mysleli jsme si, že můžeme všechno, to byl náš přístup k věcem. Ale není to tak – musíme se snažit dělat věci na sto procent, dodržovat pravidla. Ne si dělat to, co chceme. Ta bouračka mě vyučila a vylekala. Byl jsem z toho špatný, ztratil jsem dva měsíce přípravy, i proto jsem v minulé sezoně hrál v dorostu. Po té nehodě a výpadku jsem se necítil na áčko.

Takže teď už řídíte podle předpisů?
Sám ještě nemám řidičák. Udělám si ho, ale teď jsem neměl náladu po tom všem, co se stalo.

Myslíte, že vám vydrží předsevzetí, že budete všechno, tedy i fotbal dělat na sto procent?
Není důvod, aby to bylo jinak. Fotbal dělám odmalička, baví mě, chtěl bych být lepší a dokázat, že mám na víc než na přebor. 

I na ligu?
Teď bych to reálně viděl tak na třetí ligu, to by bylo super, kdyby se mi takový posun podařil.

Kolik gólů by vás mohlo do třetí ligy pošoupnout?
Kdybych dal na jaře 13 gólů a dostal se na 25, tak myslím, že by mi to mohlo pomoct. Snad nějaká šance přijde, pořád jsem mladý kluk. Uvidíme, nebudu na to tlačit. Kdyby nic nevyšlo, tak v Tempu mě to baví a není problém. Ale výš bych to zkusil rád.

Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3) Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
Neměl jste být výš už dávno s vaším talentem?
Kdybych víc makal, byl pokornější, tak bych asi výš byl. Když dnes vidím frajery, co hrají ligu... Někteří mi přijdou, že by nemohli kopat ani v přeboru. V tomhle směru mám výčitky. Mohl jsem se zranit, mohly přijít neočekávatelné věci, ale celkově cítím, že jsem měl být v téhle chvíli fotbalově dál.

Není pozdě teď rozjíždět kariéru?
Pokud bych se v létě posunul výš, tak to ještě není zabité.

Dřív jste byl nadějný mladík, teď už máte větší renomé. Cítíte, že si vás soupeři v přeboru víc všímají?
Hlídají mě víc, vědí, že jsem rychlý, dávají si proto odstup. Radši mě faulují dřív, než se dostanu do úniku.

To vás nevytáčí?
Když jde frajer oběma nohama napřed, tak jsem vytočený, protože takový zákrok je zbytečný. Pokud mě někdo normálně podrazí, zatáhne za dres, tak je to v pohodě.

Z toho, co jsem o vás slyšel, usuzuji, že umíte obránce docela vyprovokovat. Sedí to?
Ale jo, to umím. (usmívá se) Když chci někoho vytočit a něco se mi nelíbí, tak si rýpnu, trochu provokuju, aby to toho obránce rozhodilo.

Nerozhodí to spíš vás? Vyvádíte se tak z koncentrace, ne?
Z koncentrace se snažím odvést jeho, on tam pak chodí jako blázen, dostává karty. Já se vytočit nenechám. Počkám si, až dám gól, a pak se můžu smát.

Góly dáváte často, máte nějaké speciální oslavy?
To ne, jen běžím, uděláme s ostatními chumel a zakřičíme si. Že bych předváděl nějaké tanečky, to mě ani nenapadlo. Důležitý je pro mě gól, ne jeho oslava.

Afričtí hráči přece rádi tancují. V tomhle směru jste tedy africké geny nezdědil?
Nejsem na tanec extrémně talentovaný, spíš mi moc nejde. Běhám jako Afričan, ale tancuju jako Čech. (směje se)

Cítíte se už být jedním z lídrů Tempa?
Cítím, že by to na mně mělo trochu stát, snažím se dělat všechno pro tým, abychom neztráceli zápasy.

A sledujete u toho tabulku střelců?
Dívám se. Když vidím čísla hráčů přede mnou, snažím se je dotáhnout. Pokud můžou mít víc gólů oni, tak proč ne já? V létě jsem si říkal, že by bylo super mít na konci sezony dvacet gólů, v půlce jsem na dvanácti, tak jsem si tu metu posunul na 25. Kdybych ale nebyl dřevák, už jsem tu dvacítku mohl mít. Minimálně na patnácti jsem měl být určitě. Na prvního Zmeškala ztrácím sedm gólů, to už je asi daleko, ale myslím, že na konci nebude mezi mnou a nejlepším kanonýrem přeboru rozdíl sedmi gólů. Stáhnu ho.

Kdybyste se měl přirovnat k nějakému hráči ze světového fotbalu. Ke komu pasuje váš herní styl nejvíce?
(dlouho přemýšlí) Líbí se mi Sturridge z Liverpoolu. Je rychlý, umí vystřelit ze všech pozic, z dálky, z blízkosti, je slušný hlavičkář, umí trestňáky... Kluci si ze mě ale v kabině dělají srandu a říkají mi, že jsem spíš jako Balotelli.

Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3) Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
I životním stylem?
To bejvávalo. (usmívá se) Ale jo, byl jsem trošku jako Balotelli. Není to špatný fotbalista, ale někde se zasekl. Taky se mi líbí Suárez z Barcelony. To je typ, který jede na krev, dře, dává tomu všechno. Nebo Sánchez z Arsenalu, což je podle mě nejlepší hráč anglické ligy. Tihle kluci to odjezdí, i když se jim nedaří.

Kdy takový budete taky? 
Až na to budu mít fyzičku, tak se o tom můžeme bavit. (usmívá se) Samotného mě běhat nebaví, chodím cvičit, kopat si s kamarády, musím se do toho opřít s týmem v zimě.

Jak je to v českém fotbale s rasismem? Existuje ještě?
Ve fotbale je čím dá víc černých hráčů, fanoušci je berou za své. I to pomáhá tomu, že různé předsudky mizí. A když má někdo řeči na mou barvu pleti, tak na něj taky něco zahlásím a on je z toho pak špatný, protože se mu smějí jeho spoluhráči.

Jak to myslíte?
Když mi někdo začne říkat, že jsem černý, tak mu řeknu, ať se nejdřív podívá do zrcadla, že on je zase ošklivý, že nemůže mít ani holku. Pak se mu smějí i spoluhráči. Většinou si ale po zápase podáme ruku a jede se dál.


A co mimo fotbal?
Problém jsem měl jednou, to mi bylo asi 13 let. Rusky mluvící parta na mě pokřikovala po tréninku. Když jeden vytáhl teleskopický obušek, tak jsem utekl. To byl jeden extrém, jinak vůbec nic. V Praze se cítím bezpečně. Jsem tady doma, i když si o mně hodně lidí myslí, že jsem cizinec, což chápu. Mé jméno nezní česky. Často na mě v obchodech mluví rovnou anglicky, tak hned říkám, ať na mě mluví klidně česky, že rozumím. (usmívá se) Dřív se doma mluvilo
anglicky hodně, sledoval jsem televizi v angličtině. V Nigérii je to úřední jazyk, ale oni mají i nějaký svůj africký. Když to táta rozjede, nerozumím vůbec nic. Taky je zajímavé, že když s někým telefonuje, vypadá to, že na sebe křičí, protože oni nemluví nahlas, ale hulákají. Pro ně je to ale normální.

KDO JE CHRIST NWOGU?
Fotbalový útočník a střelec se narodil 23. ledna 1995. S fotbalem začínal na Libuši, pak s celým ročníkem přešel na Tempo. To opustil dvakrát: kvůli hostování v Dukle, poté v Bohemians 1905. „Chtěl jsem zkusit vyšší soutěž,“ vysvětluje. „V Bohemce jsem ale měl špatný přístup k tréninkům, bohužel jsem to bral na volno.“ Vrátil se do Tempa, kde už v 16 letech naskakoval v mužském týmu. Ač mu v lednu bylo teprve 20 let, už byl dvakrát vyhlášený mezi třemi nejlepšími tempáckými hráči v A-týmu. Nwogu má i o osm let mladšího bratra Mika, který hraje za Háje. „Je to hodně šikovný a pracovitý střední záložník, takový Pogba,“ přirovnává Christ, který je ve třetím ročníku Stavební školy na Jarově. „Nejsem studijní typ, ale priorita je pro mě udělat si maturitu.“ 

CHRIST NWOGU v přeboru:
Sezona 2010/11: 135 minut/1 gól
Sezona 2011/12: 1250 minut/3 góly
Sezona 2012/13: 2032 minut/5 gólů
Aktuální sezona 2014/15: 1326 minut/12 gólů

Osoby:

Christ Nwogu