11.6.2015 11:29   Dominik Kadlec  

Na turnaji Ondrášovka cup jsme obsadili 20. místo z 28 mužstev. Před turnajem jsme věděli, že zopakovat loňské 9. místo bude opravdu těžké, ale věřili jsme, že bychom mezi tu lepší polovinu mohli opět proklouznout a pokud ne, tak hrát o špičku ve stříbrné skupině a být tak do 18. místa. Po prvním dni jsme si naše možnosti vyhodnotili tak, že musíme být do 20. místa. Vzhledem k tomu, že jsme si do stříbrné skupiny přinesli hodně bodů a po sobotním programu ji vedli, tak jsme očekávali, že budeme v těch 18 nejlepších. V neděli jsme se však trápili v koncovce a podobně jako v sobotu jsme soupeři občas darovali velmi jednoduché góly zejména po naší rozehrávce, a tak jsme hned zrána podlehli 1:2 Liberci a Chrudimi, byť jsme vedli 1:0 a měli jsme na to, abychom soupeře přehráli. Obě rozhodující branky padly v poslední minutě. Stejný nebo podobný průběh byl v neděli i v dalších utkáních kromě utkání s Jihlavou a Žilinou, kde jsme se utrhli a soupeře přehráli jasně a i přestříleli, naopak to samé se povedlo Hlinsku proti nám.

Konečné 20. místo tak bylo spodní hranicí našich možností, reálně jsme měli na to pohybovat se mezi 15. a 20. místem.

Co se týče fotbalového projevu, tak jsme se prezentovali zakládáním útoku po zemi, což je naším přáním, abychom se snažili o přechod kombinací či individuálním vyvezením. Liam to vzal v brance hodně za své a většina akcí tak šla opravdu přes obránce, přestože jsme i my už nabádali Liama, ať to také zkusí zahrát rovnou dopředu. Touto rozehrávkou jsme samozřejmě dávali soupeři šanci k tomu nás napadat a nutit nás k chybám. Hodně ostatních týmů si toto zjednodušilo výhozem brankáře rukou či kopem minimálně na půlku. Proti týmům, které prošly do zlaté skupiny, jsme zaostávali zejména ve vedení míče (rychlost, přesnost), dovednosti zpracovat míč tak, abych se uvolnil do hry a v rozhodování, kdy je lepší přihrát či jít dál. Na druhou stranu alespoň u poloviny kluků bylo vidět, že se tomu tempu během víkendu jsou schopni přizpůsobit a i ty situace jako kdy nahrát, jak obejít soupeře a jak nenarazit do dalšího, dokáží řešit lépe a lépe.

Zase klasicky jsme si o fotbale dost povídali a tady bylo vidět, kdo jak moc to vnímá a ještě to, jak moc se to snaží přenést do zápasu. Stejně tak to platí pro cvičení, která děláme na tréninku a kdy se bavíme, proč to děláme a jak to využít v zápase. Zároveň, kdo byl schopný udržet si konstantní výkonnost po celý turnaj a nepodléhal svým náladám tak, že jeden zápas tým táhl a druhý zápas se to úplně otočilo. Tito kluci si zároveň nevybírali, kde budou hrát a i když byli tam, kde jim to nebylo vlastní, tak tam odevzdali to nejlepší. V těchto rolích se prezentoval tradičně Péťa Slavíček a stejně jako minulý rok Jirka Kaplan – snad mu to tentokrát vydrží už napořád. Pokud touto cestou půjdou všichni, tak bychom se mohli příští rok posunout o nějaké to místečko výše.