FC Tempo Praha

Rozhovor týdne: Jaroslav Teplan

1.10.2015 14:19   Dominik Kadlec  

Šéftrenér mládeže začíná trénovat i ve sportovních třídách na partnerské základní škole.

Ahoj Jardo, již je to přes rok od posledního rozhovoru s tebou, od té doby ses stal na Tempu šéftrenérem mládeže a ročník 2000 jsi vyměnil za ročník 2003. Ještě něco nezůstalo při starém?
No jasně, našel jsem si přítelkyni a změnil jsem kabinu:-). Zvyšuji si trenérské vzdělání a mám v realizačním týmu dva nové trenéry Tomáše Zajíčka a Ondru Švába a pečlivou vedoucí Šárku Jirákovou. Taky bych chtěl touto cestou Ondrovi Juskovi popřát spoustu elánu a nadšení do pokračující práce s ročníkem 2000, se kterým se nám za rok a půl společné práce podařil ohromný kus práce, a klukům mnoho osobních i týmových úspěchů ve vyšších kategoriích.

Jaký vztah má tvá přítelkyně k fotbalu?
Přítelkyně to má se mnou velice těžké, protože trávím na fotbale dost času. Jsou to tréninky a zápasy s klukama, ale nutím ji občas chodit i na jiné zápasy, které jí moc nebaví. Snaží se to nějak zvládat, ale vidím na ní, že jí mrzí, že spolu netrávíme čas spolu i jinak než na fotbale. Vztah k fotbalu má určitě pozitivní. Když má čas, tak se snaží chodit dívat i na naše zápasy. Teď začala ale jezdit s dětmi po svých soutěžích, takže moc nestíhá naše zápasy. Musím říct, že Léňa má se mnou opravdu svatou trpělivost, za což jí děkuju.

Jak jsi pokročil se studiem doktorátu na Fakultě tělesné výchovy a sportu?
Doktorát jsem ukončil, neboť jsem si uvědomil, že bych nechtěl působit v akademickém prostředí, kde výrazně převládá teorie nad praxí. Dalším pro mě důležitým aspektem bylo, že tam převládala více negativní atmosféra než pozitivní. Zatím nějak nevnímám, že bych udělal chybu, ale možná si ji jednou uvědomím. Já bral studium doktorátu spíše jako další zdroj informací, než že bych bojoval o doktorát. Na druhou stranu jsem se tam setkal s lidmi, kamarády, kteří mě dokázali inspirovat a nahlížet na fotbal i z jiných hledisek. Jak se však říká, praxe je nejlepší učitel a já chtěl být především na hřišti.

Tehdy jsi říkal, že bys do budoucna chtěl učit tělocvik a trénovat fotbal, jak ses v tomto směru posunul?
Neřekl bych přímo posunul, ale vyplynulo to ze situace, kdy jsem ukončil postgraduální studium. Takže teď učím na střední odborné škole textilní a povedu sportovní třídy na Jitřní. Takže jsem především spokojený, že budu klukům blíže a budeme společně pracovat na jejich snu. Hlavní devízou je, že se budeme zaměřovat na všestrannost (kompenzační cvičení, obratnost, sílu, atd.), neboť v tréninku na to není moc času, protože v něm chceme řešit především fotbalové věci. V trénování jsem se určitě posunul. Jsem v každodenním kontaktu s trenéry, rodiči či vedením a každá diskuze je pro mě nějakým způsobem obohacením. Zároveň budu končit v prosinci studium Profesionálního trenéra mládeže, takže určitě jsem nabyl nějaké nové znalosti. Velmi pozitivně beru i možnost vyměňovat si zkušenosti s trenéry jiných týmů.

 
FC Tempo Praha - Povltavská FA 5:4 FC Tempo Praha - Povltavská FA 5:4
Jaké je takové studium Profesionálního trenéra mládeže?
Absolvovali jsme během roku deset týdenních kurzů od rána do večera, plus jsme museli absolvovat povinnou stáž. Během studia se hodně zaměřujeme na detaily provedení, zabývali jsme se podrobněji jednotlivými kategoriemi – od přípravek až po juniorky, komunikací a spoustou dalších zajímavých témat. Přijeli se s námi podělit o zkušenosti domácí i zahraniční odborníci. Řekl bych tedy, že studium je náročné, ale především inspirující a přínosné. Musím podotknout, že Tonda tam nahoře odvádí dobrou práci:-).

Jaké nové znalosti jsi při něm nabyl?
Tak samozřejmě každý trenér se učí každým zápasem, rozborem a zkušeností. Určitě nejsem všeználek, abych přišel, řekl, že to znám a jenom to odseděl. Je zde spousta detailů, kterým jsem třeba nevěnoval dostatečnou pozornost nebo si jich nevšiml. Jsem rád, že jsem mohl tento kurz absolvovat. Jinak těch inspirací a možností se naučit něco nového bylo hodně.

Minulý týden jsi byl na návštěvě v německém Hamburku SV. Co všechno jsi tam stihl? Jaké to bylo?
Strávili jsme tam čtyři dny. Měli jsme to domluvené přes Jardu Drobného, který se nám tam snažil vytvořit co nejlepší podmínky a byli jsme s ním v každodenním kontaktu, kdy zjišťoval, jestli vše funguje. Stihli jsme během pár dní zjistit, jak to funguje ve špičkovém německém klubu (možná ne výsledkově, ale finančně určitě) a jeho mládeži. Shlédli jsme tréninky všech mládežnických kategorií HSV od U11 po U19, jeden trénink áčka a jejich zápas s Frankfurtem. Měli jsme dokonce i jedno dopoledne volno, tak jsme se zajeli podívat i do města. Bylo to fajn, člověk vždycky při takové akci najde novou inspiraci a především ho to nažhaví do další práce.

Když ses vrátil, tak jsi řekl, že to tady můžeme zabalit. Jak jsi to myslel?
To bylo řečeno s nadsázkou. Trenéři jsou tam podobní jako u nás, nebyly tam zase věci, které by ti přímo vyrazily dech. Především zázemí a podmínky, které tam mají, jsou na jiné úrovni než u nás. Když se tam jdeš podívat, tak mají dvanáct hřišť, pro každou kategorii vlastní. Tudíž není problém si celý trénink rozložit půl hodiny dopředu a pak jen chodit ze stanoviště na stanoviště – neztrácíš zbytečně čas. Tomu může konkurovat u nás jen Sparta. No další věcí bylo, že na tréninku to byla neustále neskutečná jízda, všichni po zadku jako by to byl zápas. To tempo bylo opravdu úchvatné a všichni neskutečně soutěživí.

Co se ti tam líbilo nejvíc?
Dost se mi tam líbily individuální tréninky. Hodinu a půl před tréninkem tam bylo šest trenérů, kteří měli ve skupince maximálně tři hráče a pilovali s nimi, co potřebovali. Nechci říct, že se zaměřovali pouze na slabou stránku, protože je potřeba posilovat i silné stránky.

Když porovnáš ročníky 2000 a 2003, v čem je to pro tebe největší změna?
Největší změna pro mě je, že jsem musel přejít z velkého hřiště na malé. Jsem rád, že toto můžu absolvovat, neboť můžeme s klukama neustále pilovat dovednostní stránku a herní činnosti jednotlivce. Kluci jsou častěji u míče a musí se neustále rozhodovat pod tlakem. Na větším hřišti pak už budeme více řešit skupinové a systémové věci, ale pořád s důrazem na individualitu a výchovu osobnosti hráče. Další pro mě důležitou a významnou změnou je připravenost týmu ročníku 2003. Zde musím poděkovat Lukášovi, který dal klukům dobré základy, na kterých můžeme dál pracovat a rozvíjet je.

Na co se u svého současného týmu nejvíc zaměřuješ?
U kluků vyžaduju disciplínu, zodpovědnost za vlastní rozhodnutí, snažím se s nimi pracovat i po mentální stránce, kdy kluci dostávají domácí úkoly a musí se nad nimi zamýšlet a hledat různé varianty řešení. Chci, aby si kluci upevňovali vztah k fotbalu a brali ho jako nezbytnou součást života a chodili z tréninku s úsměvem a radostí, že se naučili něco nového. Po fotbalové stránce se snažíme zaměřovat na všechno, ale nyní klademe důraz především na soubojové činnosti 1vs1, správnou techniku kopu, převzetí míče, hru pod tlakem soupeře, orientaci v prostoru, hru bez míče a nechat hráče na hřišti svobodně rozhodovat. Takhle stručně, protože toho je opravdu hodně a je to na dlouhé vyprávění.

Byť to není o výsledcích, tak tým není tak dominantní jako byl dříve. Rozhodně to neber jako kritiku tvé osoby, o tom že jsi kvalitní trenér, nikdo nepochybuje. V čem vidíš příčinu?
Díky za kompliment:-). Výsledky pro mě nehrají žádnou roli, já nesleduji ani tabulku, protože pro mě je zásadní vývoj hráče. Kluci jsou velmi soutěživí, což je pro mě důležitý předpoklad pro budoucí hru na výsledek. Také se jim podařilo ve dvou utkáních v poslední minutě utkání vyrovnat či vítězství přelít na svoji stranu. Nebudu však na úkor výsledku potlačovat herní výkon. Malé hřiště je především o tom, aby kluci dokázali řešit situace 1vs1 na malém prostoru pod tlakem hráčů, měli vlastní rozhodnutí a hledali kreativní řešení. Nechci je nikterak omezovat. Hra na výsledky bude přicházet s přibývajícím věkem. V týmu proběhly hráčské i trenérské změny. Pro kluky jsou některé požadavky, které na ně kladu, nové a zvykají si. Neřekl bych přesně, že tým není dominantní. Kluci byli dominantní ve všech zápasech, kde se nám výrazně dařilo držet míč, ale nedokázali jsme to gólově vyjádřit. Problém byl, že se kluci nedokázali správně rozhodovat a některé situace řešili velmi naivně. Je to na delší rozbor, ale všechno řešíme s klukama v kabině, potažmo na tréninku v některých cvičeních či přímo ve hře.

Jsi vedoucím sportovních tříd na ZŠ Jitřní, jakým způsobem tam funguješ?
Na ZŠ Jitřní budu působit jako asistent učitele tělesné výchovy, kdy si kluky během hodiny TV vytáhnu a budu s nimi pracovat na činnostech, které jim budou prospěšné pro správný tělesný vývoj formou kompenzačních cvičení a zároveň posilovat jejich kondiční stránku (správná technika běhu, síla, koordinace, protažení, atd.). V tréninku pak je možnost se opravdu věnovat pouze fotbalovým činnostem.

 
Jaroslav Teplan ještě jako hráč Jaroslav Teplan ještě jako hráč
Sleduješ také mužský fotbal na Tempu? A pokud ano, tak co na něj říkáš?
Sleduju dospělý fotbal na Tempu pouze po očku, pro mě je hlavní prioritou především mládež. Sleduju pouze výsledky, ale zápasů naživo jsem moc neviděl. Mrzí mě však, že klub jako Tempo spadlo do 1.A třídy. Patří určitě do vyšších sfér. Věřím, že áčko se brzy vrátí do přeboru a bude brzy usilovat i o postup do divize, i když to bude hodně náročné. V mládeži však máme velmi dobrou základnu a věřím, že kluci budou v budoucnu hladoví nastupovat za A tým a bojovat za něj ve vyšších soutěžích se stejným zaujetím a nasazením jako v některých mládežnických kategoriích.

V létě jsi byl dokonce na tréninku béčka, od té doby jsme tě tam neviděli, kde je chyba?
To je pravda, chtěl jsem to zkusit, ale jsem opravdu dost časově zaneprázdněn a většinou mi do toho ještě něco skočí. Jdu se podívat na jiný trénink, či řeším něco s jiným trenérem. Mám rovněž přítelkyni, a té bych chtěl také nějaký čas věnovat, protože opravdu nemáme moc času být spolu. Takže bohužel svojí fotbalovou kariéru už neoživím.

Osoby:

Jaroslav Teplan

Tagy:

    Rozhovor týdne