26.1.2016 14:44   David Perl  

Prostory nafukovací haly na Hanspaulce nám i přes kalamitní stav, který venku panoval, umožnily sehrát kvalitní zápas proti Dukle. Pro využití tříhodinového pronájmu jsme tentokrát zvolili jiný model než doposud, ono jsme ani neměli vzhledem k velkému počtu kluků mimo hru moc na výběr. Místo dvou týmů, které se postupně vystřídaly, jsme měli už od začátku všechny hráče pohromadě a celé pětky se točily po jedné čtvrtině.

Každý tedy odehrál minimálně čtyři čtvrtiny a navíc přidal ještě další čtyři, ve kterých se stal pozorovatelem a rádcem hráči na svém postu. Podle živé diskuze o přestávkách se dalo vypozorovat, že si kluci mají ke svým výkonům co říct a dokáží si o nich popovídat. Proti prvnímu týmu Dukly to byl od začátku velice pohledný zápas ve vysokém tempu. Klukům nechybělo zaujetí a potřebná koncentrace, a tak jsme nemuseli s trenéry řešit základní věci jako vracení se s hráči, nechávání hráčů za sebou a mohli jsme tak více sledovat věci, které momentálně pilujeme na trénincích. K vidění byly dobré individuální akce, ale i pasáže, kdy se nám dařilo kombinovat. Výjimkou nebyly ani narážečky, kterým se už nějaký čas věnujeme, a je dobře, že se často objevují i v zápasech.

Do druhého zápasu nasadila Dukla nový tým, který byl navíc ještě více fyzicky vyspělejší než ten první, a tak bylo přirozené, že nám budou síly ubývat rychleji. Tím jsme se opět dostali do situace, kdy se kluci vypořádávají s tím, že už je tolik neposlouchají nohy a slábne koncentrace. Myslím si ale, a určitě je na místě pochvala, že to kluci zvládli dobře a nebyl nikdo, kdo by to předčasně zabalil, jenom kvůli tomu, že už cítí únavu. Tomu napomáhali i rodiče za naší brankou, kteří neustále povzbuzovali a ocenili každou kličku nebo vydařenou kombinaci.

Během zápasu si kluci mezi sebou rozdávali body za předem určené herní činnosti (bránění hráče a prostoru, mluvení,…). V součtu za celý dvojzápas získal nejvíce bodů Brůža, s čímž se dá určitě souhlasit. Ještě bych ale vyzdvihl výkony Víti a Honzy Šimončiče, kteří reprezentovali činnosti, díky kterým jsme dokázali Duklu zatlačit a v tu chvíli přehrát. Víťa, ať už byl v bráně nebo na zadním, se nebál hrát 1 na 1 nebo i 1 na 2 a vzhledem k tomu, že měl vysokou úspěšnost, jsme se dostávali do přečíslení. Krásné a účelné byly především dvě zidanovky. Honza na zadním téměř vždy správně odhadl, kdy je výhodnější na chvíli nechat svého hráče útočníka za sebou a napadat soupeřova obránce. Pokud se to načasuje tak, jak to po celý zápas dělal Honza, protihráč ani nestačí zvednout hlavu a už narazí jako do zdi. Pak i dobrý tým, jakým Dukla určitě je, má problémy se dostat z vlastní poloviny.