27.4.2016 14:44   Petr Dedek ml.  

Po dvou venkovních zápasech jsme poprvé na jaře hráli doma. A vyšlo to hnedle na první víkend, kdy se na Tempu křtila nová umělka. Úspěšné křtiny byly naším přáním a to se dokonale povedlo. Ale popořádku.

Toto jaro zkoušíme systém - domácí zápas áčka a tři hodiny po něm domácí zápas béčka - a napoprvé to zafungovalo velice dobře. Všichni čtyři náhradníci z I.A třídy se ocitli v základní sestavě rezervy. I když při sledování patnácti minut působení Jindry Gronycha v zápase s Podolím bylo třeba přerušit vyplňování zápisu béčka a počkat, zda to Jindřich přežije bez červené karty... Tentokrát to přežil, ale je to asi jako když dáte prachy v ruletě na barvu (vysvětlivka pro ty, kdo nechodí se Zebem po kasínech po nocích: bylo to prostě 50 na 50) :) Dále se v sestavě nečekaně objevil Lukas Tománek, který už nevydržel 14 dní bez fotbalu - uvítali jsme jej kapitánskou páskou neboli poplatkem 200 Kč do kasy. Z dorostů jsme tentokráte vyloženě nikoho nepožadovali, ale bylo by nás nakonec přesně 11, takže jsme rádi v kabině uzřeli dva Tomáše, kteří se ke dvěma zápasům za víkend přihlásili naprosto dobrovolně - Dobřanyho z U19 a Maška z U17. A Dobřany šel do základu, neboť tréninkový výpadek Jardy Teplana (2 tréninky za poslední 4 roky) byl se základní sestavou neslučitelný.

Soupeř se uvedl hned při rozcvičení, kdy se neurvale domáhal zapůjčení míče, ačkoli měl svých dost, s tím, že je to prý běžné... Nám to běžné nepřipadá, protože se nám to už několik let nepřihodilo, ale budiž. Po pár minutách hry ale bylo jasné, co za tím bylo. Prostě si chtěli chvíli zakopat s hracím míčem, protože po úvodním hvizdu jsme jim ho moc nepůjčili. O to víc se věnovali neustálým řečem a protestům, jejich stoper vražednému zákroku na Dobřanyho, další hráč o poločase přemlouvání Petra, aby se vypnula časomíra a mohla se tak prý zkrátit druhá půle a v závěru se tak nějak hromadně hádali mezi sebou... Prostě prima tým... K dobru bych jim přičetl jen výměnu trenéra, jarní se věnoval fotbalovým pokynům, ten podzimní jen řval a protestoval.

V našem týmu Kuchy udržel čisté konto (nevím, jestli to není jeho béčková premiéra, určitě je to minimálně po dlouhé době), obrana celkem bez problémů zvládala občasné útoky Lochkova, v záloze zazářili Jindra hattrickem za první půli (o poločase to "nešetrně" sdělil Pavlovi Freiovi v hledišti a pak v kabině podle svědků nasadil výraz hráče FC Barcelona) a Lukas Tománek (5 gólových přihrávek a mnoho získaných míčů), útok si i tentokráte splnil svou střeleckou povinnost (3 + 2 góly). Zaujali i oba náhradníci. Odvážným sebevědomým výkonem ve 35 minutách patnáctiletý Tomáš Mašek, rychlostí a chytrostí při mrtvém ofsajdu dvacet minut hrající Jarda Teplan (je jen škoda, že si reputaci kazí neustálým odmlouváním při nominacích do zálohy - Jardo, už Holanďani za Rinuse Michelse v sedmdesátých letech začali s totálním fotbalem, kdy všichni musí umět bránit i útočit...). Ale asi největší zásluhu na naší drtivé výhře má Venca Nechvíla, který svými hláškami z okna vedle časomíry přiváděl lochkovské hráče, funkcionáře i diváky k zoufalství.

Držíme tak stále sedmibodový náskok z podzimu a příští týden v Lipencích s navrátilci do sestavy Jirkou Nechvílou a Jirkou Hronem se pokusíme jej minimálně udržet a zároveň pomstít áčko, které tam nedávno utrpělo porážku 0:1.