17.10.2017 21:39   David Perl  

Zápasy se Slavií a Březiněvsí se hrály současně na našem travnatém hřišti. Vzhledem k nemocem a zraněním jsme si na jedno hřiště vypomohli kluky z ročníku 2008. Všech pět kluků musím pochválit, protože, ač mladší, hráli s velkou chutí a dokázali si, že i na starší soupeře jejich hra platí.

Proti Slavii se nám poslední dobou moc nedařilo, ale kluci od úvodního hvizdu chtěli tuto nepříznivou bilanci zvrátit. K vidění tak byl velice pohledný a rychlý fotbal, kterému pomohlo i mokré hřiště neustále zkrápěné deštěm. Na všech byla vidět chuť hrát a málokdy se stalo, že by náš brankář nebo kterýkoliv jiný hráč na hřišti neměl spoluhráče, co by chtěl přihrávku. Ke konci zápasu kluci tempo ještě vystupňovali a odměnou jim tak byla výhra asi o šest gólů.

Ve stejném rytmu jsme nastoupili i do kvalifikačního turnaje Ondrášovky. První tři zápasy kluci odehráli přesně tak, jako zápas se Slavií. Motorlet tak porazili 1:0, Braník 6:5 a nejvíce cenný skalp si připsali výhrou nad Hradcem Králové 1:0. Pak se bohužel vše zlomilo a další čtyři zápasy se nám nepodařilo získat ani bod a co je horší, přestali jsme předvádět aktivní hru, kterou se poslední dobou kluci prezentovali. Dokud se nám dařilo, všichni bojovali za ostatní a pomáhali si. Bohužel se vše otočilo po prohře s Pardubicemi. Kluci si přestali věřit, chyběla spolupráce a na hřišti (to platí i pro ty, co byli na střídačce) pobíhalo čtrnáct hráčů se svěšenými hlavami. Později kluci přiznali, že po těch třech výhrách si mysleli, že už jasně postupují. Prohra s Pardubicemi jim dala brouka do hlavy a už se z toho do konce turnaje nedostali. Je třeba si věřit za každé situace. Snažit se hrát pořád stejně a je jedno, jestli v tu chvíli vedu nebo prohrávám. Na tom určitě budeme chtít v nejbližších měsících pracovat.