11.11.2017 8:56   Dominik Kadlec  

Kdo viděl poslední třetinu, nevěřil by dění v třetině první. Kdo viděl první, nevěřil by dění ve třetí. Kluci si v zápase prošli peklem, zemí a nechybělo moc a skončili až na samém vrcholu v nebi.

Se Spartou jsme začali špatně, hra postrádala organizaci v obranné fázi a přesnost a odvahu v útočné fázi. Po zisku míče následovala okamžitě ztráta, hra se odehrávala neustále okolo naší branky. V šatně jsme si říkali, že se musíme držet u sebe a nepouštět přihrávky středem, v bloku vytlačovat hru do stran. Místo toho jsme byli roztahaní, krajní záložníci příliš na stranách a před blokem. Sparta si tak vypracovala naštěstí jen čtyřbrankový náskok.

Do druhé třetiny jsme již zlepšili taktické chování v obraně, avšak dobré nasazení, které kluci měli, jsme nepodpořili rozehrávkou po zisku míče. Opět jsme se míče zbavili předčasně, nebo přihráli nepřesně a nebo nám míč utekl od nohy - špatný první dotek. Nicméně díky nasazení jsme dokázali uhrát výsledek 2:2.

Ve třetí třetině si již kluci začali věřit na míči, přihrávali ve správný moment - ne brzy ani pozdě. Míč jim přestal tolik uskakovat od nohy a s vysokým nasazením a pohybem dokázali soupeře přehrát a zatlačit. Po zásluze zvítězili 4:0 a ještě se tlačili za vítězstvím. Nakonec se museli spokojit s remízou 8:8. Důležité ale je si uvědomit, že dokázali i Spartu zatlačit a takové výkony jako v poslední třetině opakovat i dále.