16.11.2017 21:54   Radim Pfeifer  

Poslední mimopražské utkání podzimní části sezóny se odehrálo proti SKP ČB v "azylu" na Hluboké. Po zkušenostech z minulého zápasu se Spartou jsme si říkali, že musíme od prvních minut začít aktivně a k zápasu přistoupit zodpovědněji než k úvodu na Spartě. Bohužel se tak nestalo, soupeř byl od prvních minut dravější a téměř nás nepouštěl na svou polovinu. Hráče jsme dostupovali pozdě a nabídka našich krajních záložníků pro obránce byla takřka nulová. Působili jsme zastrašeným dojmem a míče jsme se zbavovali sotva jsme si ho vybojovali. Po pár minutách přišel trest, po ztrátě míče na soupeřově polovině jsme se nezformovali, jak jsme měli. Všichni naši v tu chvíli bránící kluci byli na straně, kde vedl soupeř protiútok a vůbec si nevšímali volného hráče, který si nabíhal do volného prostoru. Což se v zónové obraně, o kterou se snažíme, nemůže stát, i když se krajní obránce nestihne vrátit po své ofenzivní snaze, jeho místo musí zastoupit někdo jiný. Tento volný hráč poté dostal přihrávku a vsítil gól. Trošku nás tato situace povzbudila a přidali jsme na nasazení. Odměnou byl gól po hezké střele z přímého kopu. Avšak ani to nestačilo, abychom byli i nadále aktivní a koncentrovaní. Soupeř se opět po nedůslednosti našich bránicích hráčů dostal do vedení po krásné hlavičce z rohového kopu. Na nic dalšího jsme se již do první pauzy nezmohli.

Do další třetiny jsme již vstoupili jako úplně jiný tým. Chtěli jsme hrát a na všem, o co jsme se snažili, to bylo vidět. Sice jsme od soupeře obdrželi v této části zápasu dva góly, ale to v tu chvíli nebylo důležité, jelikož kluci chtěli hrát svůj fotbal a už se nezbavovali míče. K vidění z naší strany byly hezké ofenzivní akce, kdy jsme například překonali celou délku hřiště a každému ze zapojených hráčů na to stačil pouze jediný dotek. Bylo důležité, že jsme si vytvářeli i mnoho šancí, škoda jen, že jsme je neproměňovali. Jako vzor do dalších zápasů bych vybral moment, kdy soupeřův gólman měl blíž k míči než náš útočník avšak ten ani tak souboj o balón nevypustil, míč vybojoval a vstřelil gól. Do konce této třetiny se nám podařilo vstřelit ještě jeden gól po hezké spolupráci našich dvou hráčů. Zakončení střelou do šibenice se muselo přihlížejícím velice líbit.

V poslední části utkání jsme se snažili udržet nasazení, které bylo na velmi vysoké úrovni. Kluci, kteří zrovna nehráli, svoje spoluhráče povzbuzovali, když se k tomu přidalo ještě několik rodičů, byla z toho parádní fotbalová atmosféra. K vidění bylo na obou stranách spousta krásných akcí. Musím kluky za toto tempo a nasazení pochválit, protože i na nich bylo vidět, že je to opravdu baví, což je to nejdůležitější. O to větší pak byla jejich radost po vstřelení vyrovnávacího gólu, kdy jsme byli před soupeřovou brankou o něco důraznější, gól byl jen potvrzením naší parádní snahy. Když pomineme pár individuálních chybiček, tato část měla velkou kvalitu a kluci opět potvrdili, že bojovnost až do poslední chvíle se vyplatí. Jsme rádi, že kluci prokazují silnou psychickou odolnost i v situacích, kdy se zrovna nedaří a nic nevzdávají. Kluci, měli bychom si, ale pro příště uvědomit, že je důležité nastavit takové nasazení a chuť hrát už na začátku zápasu a udržet ho až do konce.