26.3.2018 22:54   Antonín Plachý  

V prvním utkání se objevila lehkost vítězství a jakási bezstarostnost ve hře s přímočarými útoky ale i obléháním branky soupeře. Na jednom hřišti dobře chytal benešovský brankář a kluci zjišťovali, že nestačí jen kopnout směrem na branku, ale že se musí opravdu mířit a ještě dobíhat. I přes jasné vítězství se toto dařilo střídavě. Ve druhém utkání měli kluci z té pohody zapnout na vyšší obrátky proti Mladé Boleslavi, což se v první půli utkání nepodařilo a přišlo rozčarování, že před chvílí to bylo snadné a teď to nejde. Ve druhé půlce se už kluci probrali a na jednom hřišti, kde během několika minut vedli 3:0, dokonce museli bojovat opět s pocitem "že je to snadné a že se to vyhraje ..." Pak se ovšem museli zase začít soustředit, aby o vítězství nepřišli. Právě ta soustředěnost - zaměřená pozornost na každý jednotlivý moment ve hře - je stěžejní a kluci se učí z této pozornosti nevypadávat.

Ve třetím zápase s Teplicemi se pak objevila kombinace i té pozornosti a znovu i lehkosti ve hře, kdy se klukům aspoň na jednom hřišti dokonce opakovaně dařilo hrát "bagovku" a přendavat míč ze strany na stranu a třeba to i otočit přes brankaře na druhou stranu. Dokonce se objevilo i autové vhazování přes ty nejbližší, mimo přehuštěný prostor přímo do šance. Výkon byl korunovaný krásnými střelami a góly z voleje Ondry a Ivana. Chyběly jen Cavaniho nůžky.