V zápase s Petřínem kluci poznali, že se hraje o dost líp, když se podaří vstup do zápasu, jelikož už po pár minutách jsme vedli o čtyři góly (nakonec úvodní třetina 5:1). Zápas jsme tak po celou dobu v klidu kontrolovali, i když hlavně ve druhé třetině (2:0) to bylo s větším výpadkem, kdy se jednu chvílí hrálo dost dlouho pouze na naší polovině. Do třetí třetiny byl úkol třicetiminutovku opět vyhrát, což se nakonec nepodařilo (4:4).
Po celou dobu se nám dařilo vcelku úspěšně chodit jeden na jednoho, a to ve všech prostorech na hřišti, a vytvářeli jsme si poměrně dost střeleckých možností. Soupeř hrál na vlastní polovině jednoduše, ale obráncům se s velkou pomocí Dávy v bráně dařilo dlouhé míče sbírat.
Hlavním tématem celého zápasu bylo, kdy si kličkou opravdu pomůžu a kdy je lepší volit přihrávku, protože někdy bylo kliček až moc a naopak kombinačních akcí pomálu. K tomu, aby rozhodnutí bylo jednodušší, by měli hráči bez míče pomáhat větší nabídkou - ať do šířky hřiště nebo i v mezerách uprostřed. Druhým úkolem, který se nesl celým zápasem, bylo doplňovat útok ne ve třech, ale ideálně v pěti nebo aspoň čtyřech hráčích, a stejně tak nikdy nerezignovat na návrat sprintem. V kombinaci (ne nacvičené, ale spontánní) i běžecky je tedy na čem pracovat.