23.10.2019 9:47   Antonín Plachý  

Ondrášovka v Liberci, nejde úplně vyložit, co šlo na turnaji vidět. Kdybychom turnaj vyhráli, asi by se nikdo zásadně divit nemusel, vyrobili jsme ale až příliš "extrémních situací", ze kterých jsme inkasovali vyrovnávací nebo prohrávací branky. Na počet kiksů jsme turnaj vyhráli a na počet nastřelených tyčí nejspíše také. Naše střelecká smůla byla stejně bolavá jako ty kiksy.

Začali jsme zápasem s Duklou, kde jsme ukazovali sílu, ujali se vedení a 10 minut se hrálo vlastně na polovině Dukly. Pak přišel první brejk, první kiks a srovnáno. Zase jsme tlačili a byli aktivní, ale další chyba nás poslala do 2:1, no a nakonec do prohry 3:1. Škoda, protože jsme byli horším týmem jen v koncovce. Jenže ta rozhoduje. Selhala i v zápase s urostlými holkami Sparty, kde jsme nedokázali dát branku, ani z velkých šancí a pouze jeden gól nestačil na Ďáblice, kde jsme zase vyrobili minelu na 1:1. To už začalo být tragikomické a kluci to samozřejmě měli v hlavách. Pak přišly Neratovice, které jsme nedávno u nich rozebrali na šroubky. Snad jsme kluky přesvědčili, že když teď už vše vyhrají, mohou vyhrát celý turnaj. Opět jsme tlačili a vedli ještě pár vteřin před koncem 2:1, ale bohužel u rozehry prokázal rozhodčí neznalost pravidel a i přes okamžitý hlasitý protest pustil hru dál a za dvě vteřiny pískl penaltu. Takže opět remíza . Teď už kluci brečeli, protože věděli, že to byl vyhraný zápas a navíc cítili křivdu od sudího. Paradoxně to byl rozhodčí, který právě toto pravidlo ještě před turnajem připomínal. No blázinec.

I přesto se kluci do odpoledne pustili tak, že to ještě strhnou na svou stranu. Čekal nás Jablonec, který měl v tu dobu za sebou několik výher včetně 4:0 nad Duklou.... paradoxně to byl pro nás nejslabší soupeř a zápas připomínal chvilkami obléhání Stalingradu. Konec zase 1:1 a trenér Jablonce sportovně po zápase klukům říkal, že to měli úplně jasně vyhrát, protože byli o třídu lepší.

Pak přišel Liberec, který opravdu hrál fotbal a byl nám velmi vyrovnaným soupeřem, který nám dovedl vstřelit o gól víc než my. V tomto zápase v jediném lze říci, že nás soupeř chvílemi přehrával. Silnější byl zejména v okamžitém přepnutí do obrany, které některým našim klukům stále schází a někteří ho neudělají vždy bez zaváhání. Poslední zápas s Varnsdorfem jsme si měli jít pro povinné vítězství, ale opět přes množství šancí jsme dali pouze dva góly a vyhráli jen 2:1, takže i tady výsledkově nic moc.

Byla to škola, jak moc záleží na detailech, a je vcelku jedno na jakém postu. Pokud udělá minelu brankář či obránce, je to vidět hned, ale pokud záložník vypustí souboj nebo útočník nepromění jasnou šanci a netrefí prázdnou bránu, což se nám také párkrát stalo, tak je těch chyb zkrátka moc. Na začátku turnaje se objevily i neodmakané výkony od některých hráčů, což budeme muset rozebrat.

Zápas s Litvínovem ani moc rozebírat nyní nebudeme, ale je jasné, že i zde se dalo vstřelit více gólů, a jak je důležité se naučit hrát proti soupeřům, kteří sveřepě brání a sem tam udělají nějaký brejk, na který musíme být připraveni.

V utkání proti Vltavínu byla první půle velmi vyrovnaná a Vltavín měl možná i více šancí než my, ale ve druhém poločase se to otočilo a vítězství 6:1 bylo velmi zasloužené.