25.10.2019 12:13   Jan Laciný   Jindřich Vampola   Lukáš Zeman  

Na prvním hřišti jsme v první půli nastoupili proti poněkud horší partě soupeře. Celé dvě čtvrtiny jsme dokázali soupeře přehrávat, chyběl nám ale tlak do brány a nedokázali jsme si z herní převahy vytvořit více šancí, potažmo vytvořené šance proměňovat. Nutno je také podotknout, že pohyb našich hráčů se hodně brzy srovnal s pohybem soupeře a hra se začala vyrovnávat. Kluci mohli zkrátka ukázat na hřišti více. Po změně stran kluci narazili na větší odpor. Třetí čtvrtinu jsme byli soupeři vyrovnaným a rovnocenným partnerem, ve čtvrtině poslední nám však ve velkém teplu a na měkkém povrchu, na který nejsme zvyklí, došly síly a soupeř nás přehrál. Celkově nám chybí větší odvaha chodit si pro míče od předních hráčů (zbavení se strachu převzít míč zády k bráně soupeře) a stále je třeba pracovat na prvním kontaktu s míčem, potažmo přehledu nad hrou (spoustu situací tentokrát kluci řešili sami na sebe, i když s tím souvisí i náběhy spoluhráčů).

Na druhém hřišti po fotbalové stránce nemá smysl předvedený výkon kluků ani komentovat. Bez poctivého nasazení, běhání, napadání a bojovnosti se nedá fotbal hrát! Smutné je, že někteří kluci se na zápas vykašlou už ve chvíli, kdy se dozví, že nehrají s "Pepou, Tondou a Kájou". Přitom soupeř nebyl nijak nehratelný. Proti částečně stejným klukům odehráli kluci minulý týden skvělý a vyrovnaný zápas v druhé soutěži. Jenže tam kluci jezdili jako včeličky a naplno bojovali o každý míč. Nedělní zápas byl odstrašující případ a bude k němu přihlédnuto i v následujících nominacích.

Bohnice
Vítězství, avšak herní projev měl do spokojenosti asi tak daleko jako měli Tři Králové do Betléma. I přes příjemné zápasové počasí byla vidět již před zápasem na klucích jistá únava a těžkopádnost, což se později potvrdilo. I přes vlažné úvodní dvě čtvrtiny jsme soupeře přehrávali a nepouštěli téměř do střeleckých příležitostí zejména díky většímu důrazu a také díky povedenému předskakování při stojaté soupeřově rozehrávce od gólmana. Od třetí čtvrtiny náš výkon ztratil ještě více na tempu a když se k tomu přidaly inkasované branky, naše herní sebevědomí bylo pryč a uchýlili jsme se spolu s náhodnými odkopy k velmi úzké hře (chumlům). Což rozhodně nebyl projev, kterým jsme se prezentovali v posledních pěti zápasech. Proč jsme nakonec utkání dovedli do zdárného konce, bylo díky naší schopností se individuálně prosadit 1 na 1 a zdravě agresivní hře v předbrankovém a brankovém prostoru.

Ondrášovka Cup
Na Ondrášovku jeli kluci s velkým odhodláním. Až na zápas se Slavií se dalo se všemi soupeři hrát, i když například Pardubice či Budějovice měly pohyblivější a technicky lépe vybavené kluky. Zápasově jsme v prvních čtyřech zápasech nezvládli především hrát stejně po inkasovaném gólu, klukům chybělo větší herní sebevědomí. Vzhledem k tomu jsme například zbytečně usnadnili zápas Pardubicím. Kluky je třeba pochválit za to, že jsme se po pauze oklepali z porážek a zvládli zápasy s JFA a Svitavami, kde jsme soupeře dokázali fotbalově přehrát. Celkově nás srážely individuální chyby - špatné obsazování hráčů, pomalé přepínání a pozdní návraty. Dalším nedostatkem byl pohyb na hřišti, což bylo vidět krásně především při rozehrávce od brankáře - byl poloviční, než na který jsme zvyklí z jiných zápasů. Celkově na rozehrávce od brankáře byla vidět na klucích velká nejistota a spousta krátkých rozehrávek končila šancemi soupeře a šedivěním vlasů nás všech, přihlížejících. Naopak jsme obstáli dobře v soubojích 1 na 1 a dařilo se nám otáčet hru. Celkově byla na klucích vidět stupňující se únava z posledních týdnů, ke které ale i jistě přispěla psychika - zkrátka když se nedaří, tak je najednou všechno obtížnější.