FC Tempo Praha
U17: Smolná porážka s Hradcem
8.9.2020 21:28
Richard Valoušek
Neproměněná penalta v poslední minutě vzala šanci na remízu.
Nedat v závěrečné minutě pokutový kop a odcházet s těsnou porážkou, když víte, že jste na hřišti předvedli výrazně více fotbalových akcí než soupeř, je důvodem k poučení, ne ke smutku. I když i ten se nás ještě několik dní po zápase držel.
Pustit z hlavy zápas, který se měl výsledkově, podle průběhu i předváděné hry, zvládnout, je složité. Na druhou stranu na fotbale je kruté i krásné to, že co bylo včera, už nikoho nezajímá. I proto jsme se hned v pondělí zakousli do dalšího tréninkového týdne se vztyčenou hlavou.
Utkání s Hradcem jsme zvládli po technické stránce, když především v prvním poločas jsme kontrolovali hru, drželi míč na svých kopačkách a hledali cestu k soupeřově brance. Bohužel tu jsme za celý zápas pořádně nenašli.
Bylo to nejen naší malou kreativitou na poslední třetině hřiště, větší odvahou jednotlivců, ale také často ukvapeným řešením ve finální fázi. Nutno uznat i skvělý výkon stoperské dvojice hradeckých obránců, ti působili po celý zápas jistě, blokovali nám střely i centry a průnikové přihrávky přes ně téměř nikdy neprošly.
Ve druhém poločase nebyl náš výkon tak energický jako v tom první, přidalo se více nepřesností a po dalším brejku hostů, po kterém se dostali do vedení 2:1, přicházela i nervozita. Tu mohl ukončit až Filip Mikeš, který se krásně prokličkoval až do malého vápna, kde byl faulovaný. Následný pokutový kop bohužel v závěru utkání neproměnil.
Odcházíme sice poprvé na domácím hřišti v této ligové sezóně poraženi, věřím však, že se vztyčenou hlavou. Pro mě není na prvním místě výsledek, ani předváděná hra. Nejvýš řadím poctivý přístup, ochotu tvrdě pracovat a týmovost. Tým, který dokáže podat ruku spoluhráči, který nemá svůj den a pomůže mu zpátky na nohy, je pro mě nejvíc. To ostatní doženeme, ale srdce nezměníme.
Jsem šťastný, že v týmu takových hráčů s velkým srdcem máme dostatek, i proto se dívám do dalších zápasů s velkým optimismem.
