FC Tempo Praha
U15: Hodnocení sezony
22.7.2021 18:28
redakce
Kvalita hráčů je na Tempu solidní a velká část má šanci ve fotbale něco dokázat, jen je třeba podřídit velkou část svého volného času individuální přípravě, radí trenér Jakub Fajfr.
Letošní sezóna byla druhá v řadě, která byla ovlivněna pandemií koronaviru, jaké byly cíle před jejím začátkem a na čem měli hráči ve vaší kategorii nejvíc pracovat, pokud by se hrálo normálně?
Tým ročníku 2006 jsem převzal s cílem navázat na předchozí trenéry a na jejich kvalitní práci. Chtěli jsme nadále rozvíjet individuální dovednosti a zaměřit se na zlepšení týmového pojetí hry. Věděl jsem, že potřebuji hráče dobře poznat a to nejen po fotbalové, ale též po osobní stránce. Myslím si, že se to vydařilo, nejen díky pravidelným tréninkům, ale také díky kvalitnímu letnímu soustředění. Bohužel však přišla první vynucená pauza a ta všechno zbrzdila.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
I přes dvě vynucené pauzy v průběhu celé sezóny se nám určitě podařilo zlepšit týmový herní výkon, nicméně v této oblasti je pořád ještě velká rezerva. Kategorie U15 je již blízko dorosteneckému fotbalu, ve kterém sám jednotlivec nic nezmůže. Na druhou stranu jsme nechtěli upozadit individuální dovednosti, chtěli jsme rozvíjet hru dominantní i nedominantní končetinou. V tomto ohledu dvě zmíněné pauzy ani moc nevadily, jelikož hráči, kteří se chtěli zlepšovat, si prostor a čas na zlepšování dovedností vždy našli.
FC Tempo Praha - SK Petřín Plzeń 1:3
Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Nadále pracovat na zlepšení týmového výkonu tak, aby se ukázaly zejména ofenzivní schopnosti hráčů v řešení jednotlivých situací. Rád bych, abychom byli v utkáních dominantním týmem, který bude mít míč ve velké míře pod kontrolou a to závisí hlavně na ofenzivních schopnostech všech hráčů, počínaje brankářem a konče hrotovým útočníkem.
Tým ročníku 2006 jsem převzal s cílem navázat na předchozí trenéry a na jejich kvalitní práci. Chtěli jsme nadále rozvíjet individuální dovednosti a zaměřit se na zlepšení týmového pojetí hry. Věděl jsem, že potřebuji hráče dobře poznat a to nejen po fotbalové, ale též po osobní stránce. Myslím si, že se to vydařilo, nejen díky pravidelným tréninkům, ale také díky kvalitnímu letnímu soustředění. Bohužel však přišla první vynucená pauza a ta všechno zbrzdila.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
I přes dvě vynucené pauzy v průběhu celé sezóny se nám určitě podařilo zlepšit týmový herní výkon, nicméně v této oblasti je pořád ještě velká rezerva. Kategorie U15 je již blízko dorosteneckému fotbalu, ve kterém sám jednotlivec nic nezmůže. Na druhou stranu jsme nechtěli upozadit individuální dovednosti, chtěli jsme rozvíjet hru dominantní i nedominantní končetinou. V tomto ohledu dvě zmíněné pauzy ani moc nevadily, jelikož hráči, kteří se chtěli zlepšovat, si prostor a čas na zlepšování dovedností vždy našli.
FC Tempo Praha - SK Petřín Plzeń 1:3
Nadále pracovat na zlepšení týmového výkonu tak, aby se ukázaly zejména ofenzivní schopnosti hráčů v řešení jednotlivých situací. Rád bych, abychom byli v utkáních dominantním týmem, který bude mít míč ve velké míře pod kontrolou a to závisí hlavně na ofenzivních schopnostech všech hráčů, počínaje brankářem a konče hrotovým útočníkem.
Jsem si zároveň plně vědom, že soutěž, kterou budeme hrát, nebude pro naši kategorii vůbec snadná. Budeme hrát proti starším hráčům, kteří budou rychlejší a silnější. My proto budeme muset být lepší ve vnímání hry a rychlejší v rozhodovacím procesu. V tréninku se na tyto aspekty zaměříme po celou sezónu.
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
V první pauze na podzim jsme komunikovali párkrát přes Zoom, zejména jsme rozebírali individuální tréninky. Ve druhé pauze v březnu pak velmi dobře fungovala spolupráce s kondičním trenérem Láďou Funkem, který vedl online tréninky pro všechny starší kategorie. Po návratu se ukázalo, kdo se též individuálně věnoval fotbalovým dovednostem a z některých hráčů jsem v tomto ohledu měl velkou radost.
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Musím říct, že i tyto tréninky mě bavily. Musel jsem se na ně více připravovat a vymýšlet nová cvičení tak, aby splňovala cíle vedoucí k zlepšení hráčů. Nejsložitější bylo vymýšlet cvičení pro dvojice, jelikož jsem chtěl co nejvíce zachovat herní aspekt a radost pramenící ze hry. Jakmile se mohlo trénovat v šesticích, už to bylo mnohem jednodušší. Celkově si myslím, že se tréninky v omezeném počtu dařily a hráče posunuly dále.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Praxe ze hry 11 na 11 bude chybět každopádně, ročník 2006 přišel za poslední dva roky v podstatě o více než jednu sezónu mistrovských utkání na velkém hřišti. To bude v porovnání se staršími hochy v dorostenecké soutěži určitě znát. Nicméně věřím, že hráči jsou dostatečně vnímaví a fotbalově inteligentní a též, že se nám podaří správným tréninkem toto manko co nejdříve dohnat.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Sport neodmyslitelně patří k mému životu, a tak jsem aktivně provozoval různé individuální sporty, které zrovna byly dovolené. Toto období nejvíce kvitovala moje manželka, konečně jsem měl více času na rodinu. Na druhou stranu viděla na mně, jak mi fotbal chybí. Radost i zklamání, které prožíváme v rámci kolektivních sportů, jsou pro mne nenahraditelné.
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
V první pauze na podzim jsme komunikovali párkrát přes Zoom, zejména jsme rozebírali individuální tréninky. Ve druhé pauze v březnu pak velmi dobře fungovala spolupráce s kondičním trenérem Láďou Funkem, který vedl online tréninky pro všechny starší kategorie. Po návratu se ukázalo, kdo se též individuálně věnoval fotbalovým dovednostem a z některých hráčů jsem v tomto ohledu měl velkou radost.
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Musím říct, že i tyto tréninky mě bavily. Musel jsem se na ně více připravovat a vymýšlet nová cvičení tak, aby splňovala cíle vedoucí k zlepšení hráčů. Nejsložitější bylo vymýšlet cvičení pro dvojice, jelikož jsem chtěl co nejvíce zachovat herní aspekt a radost pramenící ze hry. Jakmile se mohlo trénovat v šesticích, už to bylo mnohem jednodušší. Celkově si myslím, že se tréninky v omezeném počtu dařily a hráče posunuly dále.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Praxe ze hry 11 na 11 bude chybět každopádně, ročník 2006 přišel za poslední dva roky v podstatě o více než jednu sezónu mistrovských utkání na velkém hřišti. To bude v porovnání se staršími hochy v dorostenecké soutěži určitě znát. Nicméně věřím, že hráči jsou dostatečně vnímaví a fotbalově inteligentní a též, že se nám podaří správným tréninkem toto manko co nejdříve dohnat.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Sport neodmyslitelně patří k mému životu, a tak jsem aktivně provozoval různé individuální sporty, které zrovna byly dovolené. Toto období nejvíce kvitovala moje manželka, konečně jsem měl více času na rodinu. Na druhou stranu viděla na mně, jak mi fotbal chybí. Radost i zklamání, které prožíváme v rámci kolektivních sportů, jsou pro mne nenahraditelné.
Chuť do fotbalu mám a věřím, že tak to mají i všichni hráči a kolegové na Tempu.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Spolupráce s nimi probíhala velmi dobře. Pavel Nápravník v průběhu celého roku odváděl skvělou práci a již zmíněný Láďa Funk v průběhu měsíce března taktéž. Kondiční příprava dnes neodmyslitelně patří k tréninku a jsem rád, že je vedena specialisty. Správně nastavený trénink rychlosti a zejména pak síly je v přechodu od žáků do dorostu nesmírně důležitý.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Největší rezervu, alespoň v ročníku 2006, vidím v individuálním nastavení hráčů a jejich cílů, kterých chtějí dosáhnout ve fotbale. Kvalita hráčů je na Tempu solidní a velká část má šanci ve fotbale něco dokázat, jen je třeba podřídit velkou část svého volného času individuální přípravě (trénink, správná regenerace, životospráva). Jako příklad v tomto mohou sloužit hráči, kteří vyrostli na Tempu a dostali se do top klubů v České republice a působí tam v dospělých kategoriích. Myslím si, že i v tomto ohledu nastal u kluků posun. Napomáhá tomu též možnost posunu do kategorie U17 a hrát Českou ligu dorostu.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Myslím si, že společnost na sport nezanevřela, ale situace se určitě podepsala na vnímání sportování přímo u dětí. Ale vždy všechno špatné je pro něco dobré. Najít v sobě motivaci a jít si individuálně zatrénovat je nesmírně těžké, zvlášť ve věku 14-16 let. A klobouk dolů před těmi, kteří to zvládli.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Rád bych poděkoval kolegům, které jsem výše nezmínil a větší či menší mírou se podíleli na rozvoji chlapců v minulém ročníku. Byli jimi Lukáš Bednář, Michal Preisler, Jan Pšenčík a v neposlední řadě vedoucí týmu Šárka Jiráková. Taktéž díky patří všem trenérům na Tempu, díky konstruktivní vzájemné diskuzi posouváme Tempo vpřed.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Spolupráce s nimi probíhala velmi dobře. Pavel Nápravník v průběhu celého roku odváděl skvělou práci a již zmíněný Láďa Funk v průběhu měsíce března taktéž. Kondiční příprava dnes neodmyslitelně patří k tréninku a jsem rád, že je vedena specialisty. Správně nastavený trénink rychlosti a zejména pak síly je v přechodu od žáků do dorostu nesmírně důležitý.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Největší rezervu, alespoň v ročníku 2006, vidím v individuálním nastavení hráčů a jejich cílů, kterých chtějí dosáhnout ve fotbale. Kvalita hráčů je na Tempu solidní a velká část má šanci ve fotbale něco dokázat, jen je třeba podřídit velkou část svého volného času individuální přípravě (trénink, správná regenerace, životospráva). Jako příklad v tomto mohou sloužit hráči, kteří vyrostli na Tempu a dostali se do top klubů v České republice a působí tam v dospělých kategoriích. Myslím si, že i v tomto ohledu nastal u kluků posun. Napomáhá tomu též možnost posunu do kategorie U17 a hrát Českou ligu dorostu.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Myslím si, že společnost na sport nezanevřela, ale situace se určitě podepsala na vnímání sportování přímo u dětí. Ale vždy všechno špatné je pro něco dobré. Najít v sobě motivaci a jít si individuálně zatrénovat je nesmírně těžké, zvlášť ve věku 14-16 let. A klobouk dolů před těmi, kteří to zvládli.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Rád bych poděkoval kolegům, které jsem výše nezmínil a větší či menší mírou se podíleli na rozvoji chlapců v minulém ročníku. Byli jimi Lukáš Bednář, Michal Preisler, Jan Pšenčík a v neposlední řadě vedoucí týmu Šárka Jiráková. Taktéž díky patří všem trenérům na Tempu, díky konstruktivní vzájemné diskuzi posouváme Tempo vpřed.