FC Tempo Praha
Kapitán zkompletoval hattrick
11.6.2014 11:22
www.fotbalpraha.cz
Jiří Žalud hodnotil postupový zápas v Kolovratech i celou sezonu.
Trvalo to rok a jsou zpátky, fotbalisté Tempa se po jedné sezoně v I. A třídě vracejí do nejvyšší pražské soutěže – Pražská teplárenská přeboru. I když to v jejich skupině A vypadalo na bitvu do posledního kola, nakonec mužstvo ze Lhotky získalo klid už o týden dřív. Vyhrálo v Kolovratech 6:1 a při zaváhání Dolních Chaber mohlo Tempo slavit. "Moc se nám ulevilo," hlásil kapitán týmu Jiří Žalud.
Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
Před zápasem vás muselo povzbudit, že konkurent z Chaber klopýtl a vy jste věděli, že výhra dává jistotu postupu. Bylo to tak?
Samozřejmě, že nás nabudilo klopýtnutí Chaber. Určitě jsme to rozhodnutí nechtěli nechávat na poslední kolo. Přece jenom jsme se o něco snažili celou sezonu, měli jsme slibný náskok, pak se zase ztenčil, ale teď byla šance a jsme moc rádi, že jsme ji využili.
Podle výsledku to vypadá, že jste měli zápas plně pod kontrolou. Bylo to tak?
Docela rychle jsme vedli 2:0, pak sice domácí snížili, ale nám se ještě před přestávkou povedlo přidat další gól. My jsme si v tu chvíli říkali: Hlavně aby to nedopadlo jako v poháru, kde jsme také vedli, ale nakonec jsme finále prohráli.
Tak tenhle cíl se vám povedlo splnit, přidali jste ještě další tři góly.
Po prohraném finále poháru jsme byli samozřejmě zklamaní. Kdybychom si měli vybrat – jestli pohár nebo postup do přeboru, tak bychom brali přebor, ale pravda je taková, že my jsme chtěli oboje. Takže se povedlo splnit jen jeden cíl. Co se týče zápasu v Kolovratech, tak to bylo těžké i kvůli tomu, že jsme věděli, že když to nezvládneme a prohrajeme, tak bude mít všechno ve svých rukách náš soupeř. Oni postoupili dvakrát za sebou, to budilo respekt. Naštěstí jsme ale vyhráli a nahoru jdeme my.
Finále Poháru PFS: FC Háje JM - FC Tempo Praha 2:2, 6:5 pk
Při zmínce o poháru bylo cítit ve vašem hlase zklamání. Převládat by měla ale radost. Stihli jste ten úspěch oslavit?
My jsme do sezony šli s tím, že chceme hrát nahoře. Chtěli jsme postoupit, ale věděli jsme, že kdyby se to nepovedlo, tak by se svět nezbořil. Ale šli jsme za postupem. S tím, že bude hotovo, se dopředu nepočítalo, takže nic připraveného nebylo. Sedli jsme si chvíli po utkání na Tempu, ale ta hlavní oslava teprve přijde po dalším utkání doma.
A vy si užijete už třetí oslavy postupu do přeboru na Tempu. Asi si ty současné užijete jinak než ty první, ne?
Jo, jo. Je to můj postupový hattrick. Z toho jasně plyne, že tam ale byly i dva pády. Tak doufám, že zůstane jen u toho jednoho hattricku. Když bych měl říct, který z těch postupů byl hezčí, tak bych vybíral těžko. Všechny byly hezké. Ten první postup byl můj premiérový v sezoně 2000/2001. Tehdy mi bylo dvacet, byl jsem mezi nejmladšími. Teď je mi o čtrnáct víc a patřím mezi nejzkušenější.
Asi jste jako kapitán cítil odpovědnost, aby to s postupem klaplo. Proč si podle vás Tempo návrat do přeboru zasloužilo?
Na naší straně byla fotbalovost, ale i bojovnost. Věděli jsme, že máme kvalitu, a že když něco nepodceníme, tak na to máme. U nás je to hodně o proměňování šancí. Když se ohlédnu za těmi zápasy, tak nás nikdo vyloženě nepřehrál. S Ďáblicemi jsme sice dostali rychtu, ale soupeř se prosazoval ze standardek. To nebylo tím, že by nás přehrával. Když to shrnu z pohledu týmu. Každý si odmakal na hřišti svoje, speciální pochvalu si snad zaslouží Lukáš Tománek.
Z týmu jste tedy cítil sílu, přesto byla nějaká chvíle, kdy mělo Tempo do optimální pohody daleko?
Já si myslím, že nejhůře jsme se cítili v zimě. Tam to fakt nebylo ideální, co se týče docházky na tréninky. Tak jsme si to mezi sebou vyříkali, své si k tomu pověděl i trenér. A všechno si to sedlo a my to nakonec dotáhli k postupu. Trenér nám samozřejmě hodně pomohl, má na postupu svůj podíl. Umí nás připravit, sleduje soupeře. Vyhovuje nám, že hrajeme útočným stylem a věřím, že budeme útočit i dál. Je zajímavé, že nám akorát trenér ukazoval statistiky, kdy jsme měli horší druhé poločasy než první, tak jsme v Kolovratech vyhráli druhou půli 3:0 a všechny ty statistiky se zhroutily.
Kdyby se vás jako zkušeného hráče, kapitána týmu, teď vedení zeptalo, jak moc by se měl pro přebor kádr proměnit, aby nepřišly problémy a boj o záchranu. Co byste poradil?
Tahle otázka není úplně pro mě. Já si myslím, že bude potřeba posílit. A to i vzhledem k tomu, že jsme I. A třídu odehráli s hodně úzkým kádrem. Řekl bych, že musí někdo přijít.
Sokol Kolovraty - FC Tempo Praha 1:6 (1:3)
Samozřejmě, že nás nabudilo klopýtnutí Chaber. Určitě jsme to rozhodnutí nechtěli nechávat na poslední kolo. Přece jenom jsme se o něco snažili celou sezonu, měli jsme slibný náskok, pak se zase ztenčil, ale teď byla šance a jsme moc rádi, že jsme ji využili.
Podle výsledku to vypadá, že jste měli zápas plně pod kontrolou. Bylo to tak?
Docela rychle jsme vedli 2:0, pak sice domácí snížili, ale nám se ještě před přestávkou povedlo přidat další gól. My jsme si v tu chvíli říkali: Hlavně aby to nedopadlo jako v poháru, kde jsme také vedli, ale nakonec jsme finále prohráli.
Tak tenhle cíl se vám povedlo splnit, přidali jste ještě další tři góly.
Po prohraném finále poháru jsme byli samozřejmě zklamaní. Kdybychom si měli vybrat – jestli pohár nebo postup do přeboru, tak bychom brali přebor, ale pravda je taková, že my jsme chtěli oboje. Takže se povedlo splnit jen jeden cíl. Co se týče zápasu v Kolovratech, tak to bylo těžké i kvůli tomu, že jsme věděli, že když to nezvládneme a prohrajeme, tak bude mít všechno ve svých rukách náš soupeř. Oni postoupili dvakrát za sebou, to budilo respekt. Naštěstí jsme ale vyhráli a nahoru jdeme my.
Finále Poháru PFS: FC Háje JM - FC Tempo Praha 2:2, 6:5 pk
My jsme do sezony šli s tím, že chceme hrát nahoře. Chtěli jsme postoupit, ale věděli jsme, že kdyby se to nepovedlo, tak by se svět nezbořil. Ale šli jsme za postupem. S tím, že bude hotovo, se dopředu nepočítalo, takže nic připraveného nebylo. Sedli jsme si chvíli po utkání na Tempu, ale ta hlavní oslava teprve přijde po dalším utkání doma.
A vy si užijete už třetí oslavy postupu do přeboru na Tempu. Asi si ty současné užijete jinak než ty první, ne?
Jo, jo. Je to můj postupový hattrick. Z toho jasně plyne, že tam ale byly i dva pády. Tak doufám, že zůstane jen u toho jednoho hattricku. Když bych měl říct, který z těch postupů byl hezčí, tak bych vybíral těžko. Všechny byly hezké. Ten první postup byl můj premiérový v sezoně 2000/2001. Tehdy mi bylo dvacet, byl jsem mezi nejmladšími. Teď je mi o čtrnáct víc a patřím mezi nejzkušenější.
Asi jste jako kapitán cítil odpovědnost, aby to s postupem klaplo. Proč si podle vás Tempo návrat do přeboru zasloužilo?
Na naší straně byla fotbalovost, ale i bojovnost. Věděli jsme, že máme kvalitu, a že když něco nepodceníme, tak na to máme. U nás je to hodně o proměňování šancí. Když se ohlédnu za těmi zápasy, tak nás nikdo vyloženě nepřehrál. S Ďáblicemi jsme sice dostali rychtu, ale soupeř se prosazoval ze standardek. To nebylo tím, že by nás přehrával. Když to shrnu z pohledu týmu. Každý si odmakal na hřišti svoje, speciální pochvalu si snad zaslouží Lukáš Tománek.
Z týmu jste tedy cítil sílu, přesto byla nějaká chvíle, kdy mělo Tempo do optimální pohody daleko?
Já si myslím, že nejhůře jsme se cítili v zimě. Tam to fakt nebylo ideální, co se týče docházky na tréninky. Tak jsme si to mezi sebou vyříkali, své si k tomu pověděl i trenér. A všechno si to sedlo a my to nakonec dotáhli k postupu. Trenér nám samozřejmě hodně pomohl, má na postupu svůj podíl. Umí nás připravit, sleduje soupeře. Vyhovuje nám, že hrajeme útočným stylem a věřím, že budeme útočit i dál. Je zajímavé, že nám akorát trenér ukazoval statistiky, kdy jsme měli horší druhé poločasy než první, tak jsme v Kolovratech vyhráli druhou půli 3:0 a všechny ty statistiky se zhroutily.
Kdyby se vás jako zkušeného hráče, kapitána týmu, teď vedení zeptalo, jak moc by se měl pro přebor kádr proměnit, aby nepřišly problémy a boj o záchranu. Co byste poradil?
Tahle otázka není úplně pro mě. Já si myslím, že bude potřeba posílit. A to i vzhledem k tomu, že jsme I. A třídu odehráli s hodně úzkým kádrem. Řekl bych, že musí někdo přijít.