3.10.2017 15:23   Jakub Maláček  

Zápas v Uhříněvsi se od začátku odvíjel stejně jako všechna předchozí utkání naší pražské soutěže. Soupeř stál v obranném bloku šesti až sedmi hráčů na pomyslné čáře, která určuje postavení mimo hru a my se pokoušeli tuto hráz překonat. Domácí prvním dotykem překopávali celé hřiště a doufali, že se útočník v souboji 1:1 prosadí. To se bohužel několikrát podařilo a záhy jsme prohrávali 1:4. Málo jsme roztahovali už tak malé hřiště, zakončení bylo většinou jen z nepřipravených pozic, často přes posledního, stojícího, hráče. Pojďme příště obejít i jeho.

Vzhledem k tomu, že jsme ale drželi 90% hry míč, nás to psychicky sráželo dolů a vyvrcholilo to pokutovým kopem, kterému jsme za nepříznivého stavu čelili. Kuba se ovšem zaskvěl, penaltu chytil a to byl zlom. Od té chvíle jsme přeřadili o tři stupně výš a na hřišti už byli jen Tempáci. Po zásluze začaly padat i branky a zápas se podařilo za patnáct minut zcela otočit.

Lucko, kluci, je třeba si vzít z tohoto zápasu to pozitivní, pamatujte si proto jaké nasazení, jaké chtění, jakou aktivitu jste všichni měli, navažte na to příště od první minuty, uvedu například poslední akci zápasu, kdy se vás šest dostalo během tří vteřin přes celé hřiště do zakončení, každý chtěl dát gól. Pokud k tomu takto přistoupíte v dalších utkání, tak se nemáte čeho bát a porazíte kohokoli!