FC Tempo Praha
St.přípravka B: Jednou jsi dole, jednou nahoře
4.11.2011 20:51
Jana Matysová
Tempo prohrálo s Braníkem 7:14.
Již od samého rána jsem přemýšlela, čím zpestřím svůj referát k dnešnímu zápasu, protože mi bylo jasné, že samotným dějem na hřišti bych pozornost čtenářů (při svých chabých znalostech fotbalové terminologie) dlouho neudržela. Už jsem se opět viděla, jak za pomoci portálu idnes sháním žhavé novinky. Ale nakonec přeci jen k nenadálým situacím došlo a tak pro dnešek opustím zpravodajský server a pokusím se vylíčit zajímavosti dnešního dne, možná mi zbyde i chvilka času, poreferovat a stavu zápasu:-).
Je opět neděle a já připravuji pití pro naše chlapečky, kteří se mají dnes utkat na domácím hřišti s nedalekým Braníkem. Už mám vytištěné i mé oblíbené tabulky, když opět nemile zasáhne můj mobilní telefon. Tentokrát se jeden z nominovaných vrátil z prodlouženého víkendu (díky podzimním prázdninám a státnímu svátku) s příznaky blížící se nemoci. Po kontrolním měření, které maminka provedla, se digitální teploměr zastavil na čísle 37,3. I ti odolnější jistě uznají, že za takového to stavu je nejlepší zalézt do postele a pořádně se vypotit (tedy pokud nejste zrovna Simona Bůčková a neaplikujete dětem rybí tuk, hypermangan nebo poklus kolem parku... Že by déja vu! Tentokrát volám já hlavního trenéra, abych ho ještě včas na nově nastalou situaci připravila. A protože teď už s tím nic neudělám, vyrážím na Tempo, v duši opět něco málo pocitu o marnosti, neboť zase budu škrtat a přepisovat…
Na domácí stadion dorážím s patnáctiminutovou rezervou, ta se bude určitě hodit. První asistent už je zde, ale i jeho zdravotní stav se nedá popsat jako 100% fit. Zarudlé oči, chraplavý hlas – no buď včera večer hodně oslavoval, nebo se nám taky roznemohl! Upřímně, asi bych raději brala tu první variantu, ale bohužel, i na něho dolehl známý moribundus. Teď už jen tiše doufám, že se během toho týdne, co jsme některé z našich svěřenců neviděli, tato epidemie ještě více nerozšířila!
Zatímco se mi hlavou honí myšlenky ohledně zdravotního stavu mužstva a dnešní soupisky, kterou vyřešíme v okamžiku, kdy Mára dorazí na místo, potkávám další známý obličej (tedy lépe řečeno dva) Lukáš a Aleš Hroníkovi! Za jiných okolností by to bylo i milé setkání, ale v kombinaci s dnešním utkáním to může znamenat jen jediné, Lukáš hraje za soupeře. Docela mě to udivuje, neboť tento bývalý Tempa přestoupil k ročníku 01. Takže jeho přítomnost může mít jen jediný důvod: Braník se obává, že bychom jej mohli porazit, a tak povolává i "zálohy". No co se dá dělat, jednou to muselo přijít "…nevěř, že zrada nepřebolí, ten zázrak se už stokrát stal, ať se trápíš pro cokoli, fotbal hrajem dál!“
Zvěst o přítomnosti Lukáše se v našich řadách roznesla ještě rychleji než obávaný moribundus. Kluci už jsou v šatně, někteří sice ještě čekají, až jim bude doručena vhodná obuv a chrániče, ale jinak připraveni vyběhnout na zelenou plochu a rozdat si to se soupeřem. Naše řady pro dnešek opět posílí Matyáš Vágner v roli brankáře a jako druhého, který zaskočí za dnešního maroda, přibíráme z mladší přípravky Danečka Michla. A hra může začít!
Co k dnešnímu dění na hřišti říci? Těžko se mi hledají vhodná slova! My čekali drama a ona se hrála "fraška"?! Jinak to opravdu neumím popsat, alespoň první dvě třetiny. Zoufale jsme hleděli na kluky a dávali si vzájemně otázku: „Co se s nimi dneska stalo?“ K frašce ještě více dopomohlo neobvyklé chování soupeře. Jak jsme již zvyklí, vždy si na druhou třetinu prohodíme mužstva tak, aby se hrálo ve stylu "každý s každým". Vždy se tak přesune celé mužstvo, v případě nějakých výjimek nebo změn, by se měli trenéři před zápasem domluvit. Zde však Braník, zcela bez domluvy, přesunul jen Lukáše, takže, když my jsme prohodili celé mužstvo, soupeř přesunul Lukáše, a ten hrál tedy všechny třetiny proti stejným klukům. Nevím, ale to se opravdu trenér Braníku bál porážky? Každý máme své vlastní svědomí a ono když se vyhraje, tak se na pokrytectví (tedy na straně vítězů) nehledí, až čas ukáže, jestli tento „nenásilný“ pocit uspokojení měl vlastně cenu!
A vlastně odpovědí na to byla hned následující třetina. Kluci, kteří opět stáli na stejném hřišti s Lukášem, se v této poslední třetině vyburcovali ke skvělému výkonu. Během následujících sedmnácti minut pětkrát zasáhli soupeřovu branku. Soupeř dvakrát také bodoval, ale na náš „rozjetý tank“ nestačil, je jen škoda, že se kluci vzchopili až na poslední třetinu!
Jak jistě z celkového popisu situace bedlivý čtenář vytušil, dnes jsme prohráli. Nedá se říct, jestli zaslouženě nebo ne. Spíše by se mi pro dnešek líbila remíza, protože výkonnostně dnes na tom byla obě mužstva stejně, ale fotbal se hraje na góly ne na pocity (a možná je to tak lépe). Konečný stav pak zněl 7:14 po třetinách 1:2,1:3,0:2,0:3,0:2,5:2.
Přeci jen si neodpustím jedno ohlédnutí za událostmi dnešního dne. Bohužel toto ohlédnutí nebude veselé, ale i to k životu patří. Právě v okamžiku, kdy se kluci rozcvičovali na dnešní zápas, dobojoval svůj boj ve vojenské nemocnici známý kreslíř Jiří Winter-Neprakta, jehož kreslené vtipy dovedly pobavit mnohé z nás. A proto si opět říkám, že pokud nejde o život (ale jen o fotbal), nejde o nic. „Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda….!“
