St.přípravka A: Těsně pod stupni vítězů

11.10.2012 12:48   Jana Matysová  

Tempo skončilo čtvrté na turnaji v Prostějově.

Když jsem tak seděla nad notebookem a přemýšlela jakým způsobem pojmu článek o turnaji, kterého jsme se zúčastnili na svátek Sv. Václava, patrona české země a symbolu české státnosti, v moravském městě Prostějov, napadlo mě hned několik možností.

Nejdříve jsem si myslela, že by nebylo špatné seznámit čtenáře s kulturními i nekulturními památkami tohoto města. Tak určitě by některé zajímalo, že mezi významné rodáky patří třeba "současný" policejní prezident Petr Lessy. Nebo český básník Jiří Wolker, jehož poštovní schránka mě svého času budila ze spaní. I herecké luhy a háje zde mají svá zastoupení. Světlo světa zde poprvé spatřila dnes již bohužel zesnulá herečka, která se do srdcí většiny národa vryla svou paličatostí, když svému otci navzdory všem výhrůžkám zatvrzele tvrdila, že sůl je nad zlato. Milena Dvorská ve svých patnácti letech tak učarovala Jana Wericha, že jí sám nominoval do role Marušky. Jejím krajanem je pak herec s podmanivým hlasem, jenž například propůjčil takové herecké legendě jako je Clint Eastwood, Ladislav Županič. Zástupce mužské populace by asi více zajímala jiná rodačka, která dobyla americká módní mola, a to Paulina Pořízková. No ale my jsme sportovci a i těch by se tu pár našlo. Jako např. Pavlína Tichá – juniorská mistryně republiky v tenisu nebo Karel Nováček – bývalý tenista. Ale myslím si, že by tato strohá fakta brzy čtenáře začala nudit.

Další alternativou bylo zaměřit se na sv. Václava samotného. Ruku nahoru, kdo z vás ví, že byl vychováván svojí babičkou sv. Ludmilou na Budči? No to, že ho nechal zavraždit jeho bratr Boleslav ve městě s příznačným názvem Stará Boleslav, snad ani zmiňovat nemusím (neznalost této skutečnosti by se rovnala čistému analfabetismu). Ale ač sama mající zaujetí v jeho osobě a to zvláště z důvodu jeho zbožnosti, jsem si naprosto vědoma, že v řadách fotbalových fanoušků bych takovým to tématem vzbudila pouze hlasité pískání. A proto mi nezbývá nic jiného, než se s písní „Svatý Václave, vévodo České země...“ na rtech obrátit k třetí alternativě.

Tou je pojmout článek jako rozhovor. Nebudu předstírat, že bych si nikdy nepřála dělat rozhovor s nějakou významnou osobou např. s Robertem Plantem, Jimmy Pagem, Bonem Scottem, Stingem, Davidem Bowiem, Davidem Gilmourem nebo Rogerem Watersem. To se mi asi nikdy nesplní a tak musím využít své obrazotvornosti a na místo výše zmiňovaných rockerů dát prostého zástupce FC Tempo Praha ročníku 2002. Celý rozhovor by pak mohl vypadat asi následovně:

JM: Dobrý den, vidím, že jste do malebného moravského městečka přijeli až z Prahy. Co vás k tomu vedlo?
Tempák: Tak asi v prvé řadě náš trenér. No on pochází tady odněkud z těchto končin a jednou za rok ho chytne takové to volání domoviny, tak vyrazíme na turnaj někam na Moravu.
JM: Aha, takže to není vaše první návštěva?
Tempák: No tak vlastně v Prostějově jsme poprvé. Ale loni jsme navštívili Přerov.
JM: Pěkné, ale vraťme se k dnešnímu turnaji. Pokud se nemýlím, museli jste ujet asi 262 km, než jste se sem dostali. To jste asi vstávali hodně brzy?
Tempák: Ani ne, my už jsme tu od včerejška!
JM: Ach tak, a kdepak jste přenocovali?
Tempák: Tady kousek v takovém malém pensionu. Nevím, jestli můžu říct jeho jméno, aby to nebyla reklama?
JM: Tak myslím, že to můžeme risknout!
Tempák: Jmenuje se Na splávku.
JM: A jak se vám ubytování líbilo?
Tempák: Jo docela to šlo. Tak spali jsme v čtyřlůžkáči, třílůžkáči a dvoulůžkáči. Jeden pokoj pak měli trenéři a ten nejlepší si pro sebe usurpovala vedoucí. Sprchy a wécéčko byly sice společný, ale vždyť jsme, tedy až na vedoucí, byli všechno samí chlapi!
JM: A co jídlo?
Tempák: Tak k večeři jsme měli pizzu, tedy ještě než jsme dojeli do toho pensionu. Ta byla fakt moc dobrá a vohromná. Každýmu stačila půlka a byl plnej. No o snídani se postarala vedoucí (tak co by jiného taky dělala, ne). Namazala nám rohlíky s máslem a sýrem a hodila na to nějakej salám, takže se to vcelku dalo. A kdo chtěl, tak dostal i studený kakao. Nechtělo se jí brát rychlovarnou konev, takže teplej čaj jsme si mohli dát až tady.
JM: Jak jste se sem vůbec dostali?
Tempák: Nejdřív chtěl s náma jet trenér vlakem, ale byl tu nějakej problém ve spojení, že prý bychom museli přestupovat nebo co. No tak nakonec vzal trenér a vedoucí auto a těma jsme přijeli!
JM: Dvěma vozy? To vás asi moc nepřijelo?
Tempák: Přijelo nás tady osm kluků, vedoucí a tři trenéři:.-). Původně měl jet ještě jeden kluk a trenér, ale včera se mu udělalo blbě a měl i horečku, tak ho raději nechali doma!
JM: Pokud počítám dobře, přijelo vás dvanáct. To máte ale velká auta?
Tempák: Jo, vedoucí má nějaký sedmimístný a trenér normálka pěti, takže to bylo akorát!
JM: Dobrá, ale teď už pojďme k dnešnímu turnaji. Nejprve mi povězte, jak se vám líbila atmosféra? Všimla jsem si, že jste měli na úvod i vystoupení mažoretek. Bývá to při takových to turnajích obvyklé?
Tempák: Vlastně ne. Ještě jsem si toho nikdy nevšim. Bylo to fakt hustý. Jen si říkám, jestli těm holkám nebyla zima, ono docela foukalo! Ale jinak se mi to moc líbilo. A pak jak udělaly špalír, abychom mohli nastoupit. Jo to bylo jak na ňákym velkym turnaji nebo zápase. To se nám klukům vždycky moc líbí.
JM: A jak jste byli spokojeni s rozlosováním?
Tempák: Ta základní skupina nám sedla. Upřímně si myslím, že byla slabší než ta druhá. Jako soupeře jsme dostali domácí Čechovice, pak FC Kuřim, SK  Hranice, SK Líšeň a 1.SK Prostějov. Ta druhá byla docela nářez. Sigma Olomouc, Zbrojovka Brno, 1.FC Viktorie Přerov, Svratka Brno, SFK Holešov a Futsal Čechovice, ti to asi měli ve skupině nejtěžší.
JM: Nakonec se vám podařilo vyhrát skupinu. To jste asi nečekali?
Tempák: Tak po tom prvním prohraným zápase s Prostějovem jsme si mysleli, že pojedeme domů s ostudou. Ale pak jsme se kousli a vyhráli všechna další. Asi nejvíc jsme se zapotili v zápase s Kuřimí. Už loni jsme s nimi v Přerově hráli nerozhodně. Ale letos jsme jim to dali! I když jen o gól, ale povedlo se.  Ale pořád jsme si mysleli, že budeme nejlépe druhý ve skupině. Takže když nás hlásili jako vítěze, pomalu jsme tomu nevěřili.
JM: Do semifinále jste nastoupili proti Zbrojovce Brno? Byl to těžký soupeř?
Tempák: Herně ani ne, ale my jsme spíš byli unavený. To víte, byli jsme akorát po jídle. A zatímco celý turnaj frčel pěkně rychle za sebou (měli jsme vždycky jen jeden zápas pauzu), takže jsme nestačili moc vychladnout, teď jsme snad hodinu nic nedělali. No vlastně blbli jsme. Dokonce se nám podařilo vyřadit jednoho kluka, Páju, ze hry. Někdo ho bouchl do břicha a jemu se udělalo tak špatně, že nemohl ani střídat. Ty pauzy nás vždycky nejvíc rozhodí. Prvních deset minut jsme hráli opravdu hrozně. Chvíli to vypadalo, že z toho trenéra klepne. Dostali jsme tři fíky a už jsme se vezli. Pak se nám to ale podařilo snížit na 2:3 a chybělo jen málo a mohli jsme vyrovnat. Jenže pak jsme udělali pár chyb, které soupeř potrestal. Takže jsme dostali výprask 2:5.
JM: Prohra se Zbrojovkou vás posunula do boje o třetí místo. Zde proti vám nastoupil další moravský ligový tým Sigma Olomouc. Jak se vám hrálo s tímto soupeřem?
Tempák: Tohle už byl úplně jinej zápas. Je fakt, že nám trenéři pořádně domluvili. Takže když jsme nastoupili na hřiště, nebyl nikdo z nás, kdo by nechtěl vyhrát. Nastoupili jsme na soupeře už od samýho začátku a pěkně jsme ho drtili. Jenže bohužel nám trenéři zapomněli říct, že se fotbal hraje na góly a ne na šance. Protože to bychom to jinak vyhráli na plné čáře:-). Těch neuvěřitelnech tutovek, které se nám nepodařilo proměnit! A pak se soupeř dvakrát uvolnil, obehrál obranu a šup, skóroval. Ale bohužel i vo tom je fotbal!
JM: Čtvrté místo. Mrzí vás to?
Tempák: Tak jasně, koho by to nemrzelo, zvlášť když se tak snažíte. Ale trenér splnil slovo, i když jsme nevyhráli. Za naši snahu nás vezme do mekáče.
JM: Všimla jsem si, že někteří spoluhráči obdrželi i individuální ocenění. Kdo a jaká to byla?
Tempák: Tak Ondra Hrachovský dostal cenu za nejlepšího hráče našeho týmu a pak Tonda Kinský za nejlepšího střelce. Podařilo se mu během celýho turnaje nastřílet nejvíc branek. Myslím, že jich bylo jedenáct.
JM: Je ještě něco, co by se dalo k tomuto turnaji dodat?
Tempák: Je škoda, že příští rok bude pro ročník 2003, protože bychom určitě rádi přijeli. Ale pokud se naše nulatrojky budou chtít zúčastnit, tak jim ho určitě jen vřele doporučíme. Za těch pět let co hrajeme fotbal, jsme se sešli jen s málo takhle skvěle organizovaným turnajem. Organizátoři za nás mají určitě palec nahoru!
JM: Děkuji za rozhovor a přeji do budoucna mnoho fotbalových i osobních úspěchů!
Tempák: Jo díky!