3.6.2023 11:00   Petra Vorlová  

Super podmínky, kvalitní výkony, drama a napětí až do konečného rozuzlení. A k tomu všemu i kopec zábavy mimo hřiště.

Když vyrazíte z Prahy do Jizerek nebo do Krkonoš, mohlo by se vám stát, možná spíš nechtěně, že projedete Lomnicí nad Popelkou. Nenápadné městečko s dlouhou historií, na kterou pamatuje už Dalimilova kronika, si asi přímo za výletní cíl nezvolíte, ale stalo se. Stalo se výletním cílem mnoha mladých fotbalistů a jejich rodičů o uplynulém víkendu. Přijeli sem, aby se utkali o putovní pohár města Lomnice v rámci již 36. ročníku mezinárodního turnaje přípravek, v tomto případě tedy kategorie U11. Mezinárodní rozuměj, že přijely i dva týmy ze Slovenska a dva týmy z Polska, jinak kromě pár klubů z bezprostředního okolí spíše naši staří dobří známí z ostatních podobných akcí.

Potkalo se zde celkem 20 týmů rozdělených do dvou skupin, kde hrál během dvoudenního turnaje každý s každým. Do semifinále postupovaly dva nejlepší týmy z každé skupiny a sehrály mezi sebou ještě zápas o postup do finále a následně o konečné umístění. Formát turnajů a obecně zápasy s kratší časovou dotací nejsou úplně to, co našim klukům svědčí. To, co jim hrálo do karet více, byla hra na větším hřišti. To potěší. Bylo jasné, že gólů tolik padat nebude, ale zas bude na co koukat.

A předpoklady se naplnily. Gólů obecně moc nebylo a těch našich ještě méně. Pokud naší hře něco chybí, je to chladnokrevné zakončování akcí když ne gólem, tak alespoň střelbou. Fanoušci už nedýchají a přesně vědí, že teď už to musí přijít, že vystřelí a… no nevystřelí, hledají lépe postaveného kamaráda :-). Pak nastávají dvě možnosti. Skutečně ho najdou a je z toho parádní akce, ze které se tají dech. Anebo ho skutečně nenajdou, protože prostě měli střílet sami, a prostě slibně rozjetý útok zadrbou.

U11 skončila v Lomnici na Popelkou na 4. místě

První turnajový den se klukům dařilo. Zahájili ho po neproměněných šancích cennou remízou 0:0 se Spartou Kolín. Zdolali Turnov (1:0) i místní Sedmihorky (náhradníky za nedorazivší Hradec Králové, 2:0). Se slovenskou Skalicou se na své poměry rozstříleli, což vedlo k výsledku 4:0. Na vítězné vlně sestřelili i polského soupeře Miedz Legnica (3:0) a zbýval nám už jen poslední zápas prvního dne s Třebíčí. Výhra nad Třebíčí by přinesla klid, protože by zajistila výbornou výchozí pozici pro postup do semifinálových bojů naplánovaných po zbývajících utkáních ve skupině na druhý den. Jenže… to by samozřejmě bylo moc jednoduché. Brankostroj se zasekl a sehráli jsme klasický "tempozápas", kdy soupeře tlačíme, jsme na hřišti jednoznačně lepším týmem, máme šance a soupeř dává góly. Výsledek 1:2 přivedl některé k slzám.

Druhý den pro nás nezačínal optimálně. Čekala nás rozjetá Bohemka, s jejíž důraznou hrou to moc neumíme. Zápas to byl oproti Planeu o dost podařenější, ale i tak pro nás skončil 0:3. Bylo jasné, že s Ústím půjde o klíčový zápas a bude třeba zas sbírat body, pokud ještě chceme pomýšlet na semifinále. Dílo se podařilo a s výhrou 1:0 v zádech bylo potřeba zdolat posledního soupeře ve skupině, Chlumec nad Cidlinou, který to měl taky dobře rozehrané. Nakonec k postupu mezi čtyři nejlepší týmy na turnaji postačila vydřená remíza 1:1.

S Jabloncem nad Nisou jako vítězem vedlejší skupiny jsme sehráli urputné defenzivně laděné utkání, které rovněž skončilo remízou (1:1). O postupu do finále musely rozhodnout až penalty. Kopaly se za každý tým tři. Tempo proměnilo dvě, Jablonec všechny tři. Takže další slzy a následný šok, že o třetí místo budeme hrát znovu s Bohemkou, která na cestě do finále poprvé klopýtla a přenechala v něm místo polskému soupeři Iskra Kochlice.

Klobouk dolů před kluky, že poté, co jim tak těsně uniklo finále, našli v sobě ještě nějakou energii a morální sílu, pojedenácté se rozcvičili, připravili na zápas a sehráli s Bohemkou svůj nejlepší mač za poslední dobu. Prohra 1:2 znamenala konečné čtvrté místo na turnaji, ale co je cennější… zase jsme v průběhu víkendu prožili společně několik klíčových okamžiků, které klukům pomáhají růst, fotbalově, týmově, lidsky. A proto jsme tam byli, ne?!