U7: Hodnocení sezony

Nejlepší momenty jsou ty, kdy mají děti radost, že se jim něco povedlo, ať už vyhrají zápas nebo se jim v tréninku povede vstřelit gól, udělat hezkou kličku, říká trenér Adam Cízner.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Hlavním cílem bylo začít v klucích budovat pozitivní vztah k fotbalu. Což si troufnu tvrdit, že se povedlo na výbornou. Kluci nechodí hrát jen na tréninky nebo zápasy, ale prokopou velké množství času buď s rodiči, nebo sourozenci. Každá minuta strávená s balónem mimo trénink je k nezaplacení. Dalším cílem bylo vytvoření pozitivního a bezpečného prostředí, které je ideální pro rozvoj kluků. Prostředí, kde se nebojí udělat chybu a zkoušet nové věci. I tady můžu s klidem říct, že se to povedlo. Mezi kluky funguje zdravá soutěživost, která dodává tréninkům velké grády a díky tomu je každý trénink velká jízda.

Jak se je podařilo naplnit?
V podstatě jsem odpověděl výše. Velkým tématem potom byla samostatnost kluků. Když si vezmu začátek sezóny, kde se naprostá většina kluků nepřevlékala sama a se vším jim pomáhali rodiče a srovnám to s červnem, kde už vše zvládají sami, tak z toho mám velkou radost. Samostatnost mimo hřiště jde ruku v ruce i s tou fotbalovou. Jedno bez druhého nejde. Samostatné rozhodování je na hřišti pro mě velmi důležité a společně s trenéry na to dost dbáme.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Jednoznačně pokračovat v individuálním rozvoji hráče, to je absolutní alfa omega této kategorie. Pokračovat ve výchově odvážných fotbalistů, kteří si na hřišti věří. Dále potom větší individualizace, ještě lepší hledání optimální výzvy pro každého, aby se mohl zlepšovat adekvátně své aktuální úrovni. Mimofotbalovým cílem je i realizace nějaké mimofotbalové akce, aby se kluci poznali v jiné situaci než na zápase nebo tréninku. Už v letošní sezóně se to částečně povedlo na turnajích v Třebíči a Wroclawi, kde jsme přespávali. Potom k tomu taky přispěly i čarodějnice a Tempoden, ale příští sezónu bych do toho chtěl zapojit co nejvíce kluků.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Naše kategorie ještě letos soutěž nehrála, ta nás čeká až od září, ale vezmu to na zápasy, co jsme odehráli. Dařilo se nám být většinou individuálně dále, než ostatní týmy. Úspěsní v obcházení soupeře. Odvážní s míčem. Kdybych si měl něco přát do příští sezóny, tak abychom byli o něco víc správně fotbalově "vyčůraní". Příští rok nám, doufám, přinese více vyrovnaných a těžkých zápasů, které budou pro kluky optimální výzvou.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší moment sezóny mohl být třeba nedávný turnaj v Třebíči, kde se nám dařilo, nebo turnaj ve Wroclawi, odkud jsme přivezli třetí místo či vyrovnané zápasy s pražskými S. Pro mě osobně je to ale něco jiného. Nejlepší momenty jsou ty, kdy mají děti radost z toho, že se jim něco povedlo, ať už vyhrají zápas nebo se jim v tréninku povede vstřelit gól, udělat hezkou kličku. Ta dětská radost a jejich úsměvy jsou pro mě nejvíc. Nejhorší momenty jsou ty, kdy se musíme s někým rozloučit, tyhle momenty nemám rád, ale nedá se tomu vyhnout.

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Otázka mířená spíše na vyšší kategorie. My budeme od příští sezony pravidelně hrát formát 4+1, ve kterém budeme hrát v rozestavení 2-2. Dle mého názoru není rozestavení v této kategorii klíčové, spíše to, k čemu hráče vedeme. Samozřejmě, že by si kluci měli uvědomovat, jestli hrají zadňáka nebo předňáka a s tím pak i spojené věci ve hře. Zadňáci nenechávat hráče za sebou, to si myslím, že nás bude provázet ještě dlouhou dobu, s tím necháváním hráče za sebou jde ruku v ruce správné obsazování hráčů, ale opět je to běh na delší trať. S postupem do vyšších kategorií už budou povinnosti pro pozice přibývat, ale těch je v U7 opravdu minimum. Spíše než rozestavení, jde o uvědomění, jestli se roztáhnout a udělat si velké hřiště nebo jít naopak k sobě. Tento úkol v U7 leží hlavně na hráči s balónem v útočné fázi, protože kluci ještě málo vnímají ostatní spoluhráče, to stejné platí při bránění, kde je princip opět jednoduchý a to získat míč, být dravec. Co se týče pozice gólmana, tak na něm se zatím všichni kluci točí, nikdo nechytá nastálo. Po klucích v bráně chceme, aby byli aktivní směrem ke hře a hráli vlastně pátého hráče v poli. Pamatuju si, že Vankys z toho byl nadšený, když nám gólman běhal na hrotu a dával góly, tak třeba je to recept pro Áčko, jak příští sezónu postoupit do divize.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Jednoho trenéra je těžké vybrat, protože těch věcí, co bych si mohl vzít od ostatních, je opravdu spousta, ale nejvíc bych asi ocenil znalosti Dominika, za celý rok jsem se toho od něj naučil opravdu hodně. Doufám, že to bude v příští sezóně pokračovat. Kdybych mohl ještě druhou silnou stránku, tak Jiříkovu komunikaci, ta mě opravdu hodně baví, jemu bych zas přál trochu mých vlasů.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
Spolupráce fungovala směrem k ročníku 2015 dobře. Tím, že jsem u Jirky pár měsíců trénoval, tak jsme se dobře poznali a naladili na stejnou vlnu a v září na to už jenom navázali. Respektive nejlépe jsme s Jirkou poznali na našem prvním společném výjezdu do Rakówa v srpnu, kde to byl opravdu silný zážitek. Spolupráce fungovala na bázi posouvání hráčů, abychom pro ně měli takové zápasy, kde mají adekvátní výzvu pro svůj rozvoj. Do příští sezóny si to chceme ještě více rozplánovat, a vytvořit tak pro hráče ještě více rozvíjející prostředí.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Na podzim velmi dobře jely trenérské schůze, které byly přínosné do našeho tréninkového procesu. Na jaře se nám lehce zasekly, tak doufám, že s příchodem Perlise jakožto šéftrenéra přípravek, se to zase vrátí do kolejí z podzimu. Co jsem velmi ocenil na jaře, byla trenérská schůze pro asistenty, ve kterých se taky bude, doufám, pokračovat. Co se týče mimofotbalových akcí, tak zde mnoho co zlepšovat není, což ukázal buď Tempoden nebo čarodějnice, které se nesly ve výborné atmosféře a někoho odnesly dokonce až do Počernic. Pochválil bych hotový stan, který sice s mým ročníkem nenajde moc využití, ale pro trenéry starších kategorií je to zas další možnost, jak kluky posouvat o něco dále.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
S hráči si tykáme. Mně osobně je to bližší a příjemnější. Tykání či vykání není gró, protože, dle mého názoru, věci jako respekt, autorita či důvěra nepocházejí z toho, jestli vám daný kluk tyká či vyká, ale z toho jak se chováte, mluvíte na hřišti a mimo něj, jestli jste férový, jak vedete tréninky. Obecně jestli jste správným vzorem pro děti a děti vám věří, z toho pak plynou ty důležité věci, které nejen ve vztahu hráč a trenér chceme.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Na závěr bych chtěl poděkovat rodičům za spolupráci. Samozřejmě taky Filipovi, Milanovi, Marťasovi, Slávovi, Radkovi a Kubovi, co to se mnou tuhle sezónu táhli jako asistenti. Speciální poděkováni si zaslouži naše skvělá vedoucí Pavla, která sezónu zvládla na jedničku s hvězdičkou. Potom ješte Jirkovi a Domčovi, kteří mi byli vždy nápomocní a ochotní poradit, když jsem potřeboval. Hezké léto všem!

Osoby:

Adam Cizner