U11: Hodnocení sezóny

Největší předností týmu byl tým samotný, všichni táhli za jeden provaz, shodli se trenéři Marek Novotný a Jan Žežulka.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Marek: Hlavním cílem bylo připravit kluky na větší hřiště, tedy na formát 7+1, ve kterém musí reagovat na vyšší počet hráčů, větší hřiště, ofsajdy. Druhým cílem bylo probudit v našich hráčích větší zaujetí do hry, protože jsme se na začátku sezóny potýkali s problémem, kdy někteří hráči byli nesoustředění a začínali pracovat až v momentě, kdy je trenér dirigoval, jako by je měl na ovladači.
Honza: Cíle byly jasné. Navázat na práci Patrika Jaroše. Pokračovali jsme v rozvíjení herních, pohybových i taktických dovednostech. Chtěli jsme kluky i nadále herně i lidsky posouvat na vyšší úroveň. Zároveň jsme od poloviny sezóny přecházeli na větší hřiště, takže další z předsezóních cílů - dostat klukům do podvědomí herní formát 7+1. K předsezonním cílům bych určitě i dodal, že jsme chtěli dopřát celému kádru po dobu celé sezóny těžké zápasy, necílit na výsledek, ale na rozvoj s těžkými a kvalitními soupeři. Posledním cílem, který je stále dlouhodobějšího rázu, je určitě konstantnější výkonnost. Obecně, co jsem za těch šest let s klukama zažil, to bylo vždy s výkony jak na houpačce. Vysvětleno jednoduše - jeden týden hrají neuvěřitelně dobře, další týden jak kdyby poprvé viděli balon... U dětí je to naprosto přirozené, nicméně přecházejí do věku, alespoň dle mého názoru, kdy se ta výkonnost začne ustálovat a za pomoci správné motivace, za pomoci toho, že si zápas nejdeme zahrát, ale že jdeme vyhrát, jsme se snažili kluky vést ke konstantnosti.  

Jak se je podařilo naplnit?
Marek: Kluci udělali největší pokrok ve vnímání hry kolem sebe. Posunuli se z bodu, kdy viděli pouze míč, do bodu, kdy se koukají kolem sebe, díky čemuž jsou schopni více spolupracovat, přenášet hru, obsazovat hráče za sebou. Co se týče nastavení hráčů, tak jsme se dostali do bodu, kdy většina hráčů umí jednotlivými zápasy "žít", hecovat jeden druhého a nepotřebují neustálé dirigování.
Honza: Když se na to zpětně po té sezóně podívám, tak jsme cíle z 90% splnili. Pevně věřím, že jsme kluky zase o pár kroků posunuli dál. Od poloviny sezóny kluci hráli už pouze výhradně formát 7+1, který si osvojili, vyzkoušeli si různá rozestavení a každým zápasem si byli jistější a jistější v tom, co dělají. Jsem velmi rád za to, co se nám podařilo nedomlouvat za zápasy mimo soutěž. Kluci si zahráli pravidelně s českou špičkou, odehráli ale i dost mezinárodních zápasů, trianglů, miniturnajů a turnajů a hlavně všichni dostali příležitost se ukázat v těchto zápasech. A i když jsme ne vždy tyto zápasy vyhráli, tak kluci získávali ty cenné zkušennosti, těžkou konfrontaci s týmy, které je od léta čekají pravidelně každý týden. A k poslednímu cílu o konzistentnosti. Dlouho se nám to nedařilo, nicméně netlačili jsme na to, s klukama jsme nadále pracovali denně v procesu, od ledna jsme do tréninku zařadili i videoanalýzu a individuální pohovory, kde jsme s klukama řešili jejich nekonzistentní výkonnost. A musím říct, nebo je to alespoň můj subjektivní pocit, že to s odstupem času pomohlo. Takže cíle dle mého byly víceméně naplněny, ale jelikož jsem puntičkář, tak vždy může být lépe.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Marek: V další sezóně budeme chtít kluky dále rozvíjet v herním systému 7+1, hlavně co se týče taktické stránky, například umět pracovat s principy jako je presink a blok.
Honza: Jelikož od kluků odcházím a budu se věnovat své specializaci - brankářům, tak nedokážu říct, jaké jsou a budou cíle do další sezóny ročníku 2014. Kdybych je měl ale dávat za sebe, tak určitě zase koncepčně kluky posunout o další levely výš, do hloubky už s nimi řešit herní prvky v 7+1, držet se stále rozvoje jak hráčského, tak charakterního. Určitě bych jim dopřál ještě větší mezinárodní konfrontaci, více turnajů s cílem ne se zúčastnit, jako tomu bývalo, ale už se i na turnajích zaměřit na výsledek, aby kluci zvládali hrát pod tlakem na výkon. 

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Marek: Největším úspěchem pro kluky je určitě postup na finálový turnaj Planeo Cupu, na který se dlouho nemohli dostat. Následné 13. místo na turnaji také potěšilo. Nejhorším momentem sezóny bude turnaj v Kyjově, kam jsme jeli 250 kilometrů, abychom všechno prohráli a jeli domů.
Honza: Píchnu si do vosího hnízda a vypíchnu postup na finálový turnaj Planeo Cupu. Po třech neúspěšných pokusech z předcházejících let se to novému realizáku "konečně" podařilo. Z mého osobního pohledu tedy úplně není o co stát, protože ten turnaj mi přijde zbytečně nafouknutý a popularizovaný, ale o tom jindy. Nicméně nechci zmiňovat pouze postup na Planeo, protože těch skvělých momentů byla spousta. Z globálu nechci vypichovat vítězství v zápasech, protože není nic staršího než včerejší vítězství, a pořád jsme na výsledky nehráli. Ale největší radost a nejlepší momenty pro mě byly právě ty zmíněné konfrontace s top týmy v Česku. Dělá mi radost to, že mi ti trenéři píšou a chtějí s námi hrát znovu, protože v těch zápasech vidí smysl a to je pro mě to nesmysluplnější a to, co mi dělalo v průběhu sezony největší radost.

Jaké jsou hlavní přednosti vašeho týmu?
Marek: Kluci jsou schopni táhnout za jeden provaz a společně se rvát až do konce. Hráči jsou vybaveni dobrou technikou a jsou schopni přecházet 1v1, ti odvážnější si dovolí i 1v2. Kluci jsou zarputilí a i když některým chybí patřičná výška, tak jsou schopni soupeře přetlačit v soubojích.
Honza: Tým. Jak hráčský, tak ten stvořený z rodičů. Málokomu se poštěstí mít k dispozici takovou partu rodičů, a to opravdu nepřeháním, jako se poštěstilo nám. I když se ten tým rok od roku mění, přicházejí noví hráči i rodiče, tak si strašně vážím toho, jak se k sobě všichni chovají, respektují se, jak vystupujeme ať už na zápasech nebo turnajích, protože to prostě není samozřejmost. Mezi další přednosti bych určitě vypíchnul technickou vybavenost kluků. V jejich zlatém věku učení jsme do nich nadrilovali co nejvíce technických prvků, protože věříme a jsme přesvědčeni o tom, že z toho jednou budou čerpat.

Veselá historka ze sezóny?
Marek: Gattuso na turnaji v Německu chytil šibenici a jako oslavu něco zařval na soupeře z Německa, za což dostal Gatty vynadáno od rozhodčího.
Honza: Návrat Mimoně. Abych uvedl čtenáře do děje: Za Patrikova vedení bylo zvykem dávat nejlépe trénujícímu klukovi velkého plyšáka na víkend. Nicméně Mimoň "Tempák" se po minulém létu ztratil. Nikdo nevěděl, kde je, začátkem sezóny se to řešilo, nicméně to po čase vyšumělo a skoro až se na Tempáka zapomnělo. Ale osud to tak asi chtěl, skoro po roce, začátkem června, se objevil zničehonic v kabině, po vítězném zápase s Kladnem na vítězné fotce. Šikovná maminka si Tempáka všimla a hned nás na to upozornila. Nakonec jsme se dozvěděli, že jeden hráč se s Tempákem "mazlil" skoro rok, až si uvědomil, že by ho měl vlastně vrátit. Smutné je, že uběhl měsíc a už zase nevím, kde se "Tempák" nachází...

Měli jste během sezóny možnost zahraniční konfrontace a co vám to přineslo? Pokud ne, stáli byste o ni?
Marek: Kluci si vyzkoušeli, jaké to je hrát proti hráčům, kteří mluví jinou řečí. Měli jsme možnost si zahrát v Drážďanech proti domácím, zúčastnili jsme se turnajů ve Wroclavi a v německém Lehrte, kde jsme potkali například PAOK Soluň, Dynamo Kyjev a mnoho dalších, absolvovali jsme i turnaj v Salcburku na závěr sezóny.
Honza: Ta možnost byla a celkem pravidelně. Odehráli jsme mezinárodní turnaje v Německu, Polsku, vyjeli na zápasy do Drážďan, doma jsme přivítali soupeře ze Slovenska. Představil bych si té konfrontace ještě o chlup více, nicméně i tyto zkušenosti byly pro kluky skvělé, mohli poznat jinou kulturu a úplně jiné styly a přístupy fotbalu. 

Jak moc a jakým způsobem se věnujete skautingu, ať už vyhledávání talentů v jiných klubech nebo sledování soupeřů, kteří vás čekají?
Marek: Skautingu se moc nevěnujeme, hráči nás oslovují sami od sebe. 
Honza: Musím říct, že minimálně. Sám za sebe bych si dokázal představit, že bych se jezdil dívat na více zápasů, ať už kvůli skautingu nebo již zmíněnému sledování soupeřů. Odpověď na otázku, proč tomu tak nebylo, je ale vlastně jednoduchá - čas. Bohužel skrze další povinnosti, školy, pracovní úvazky, rodiny, které všichni v realizáku máme, bohužel nezbylo mnoho času na další prospěšné aktivity pro náš ročník. Sám za sebe jsem se ale byl podívat na pár zápasů Slavie, spíš než hledání talentů jsem se tam ale chodil inspirovat a sledovat topku našeho ročníku v naší republice. Nicméně dost jsme letos dávali prostor klukům, kteří se nám sami ozvali a vzali jsme je na zkoušku. "Sítem" v této sezoně prošli čtyři kluci z nějakých třiceti, kteří si to u nás během sezóny byli vyzkoušet, takže i to bereme jako malý velký úspěch.

Co vám dává trénování na Tempu a jak byste přesvědčil případné zájemce o trénování, aby přišli právě sem?
Marek: Přátelské prostředí, kde spolu trenéři sdílí informace, aby mohli posouvat jeden druhého.
Honza: Radost, emoce, vlastně všechno. Na Tempu jsem už, s malými odskočeními a v různých rolích, bezmála dvacet let. Dalo by se říct, že Tempo je můj život, druhá rodina. Emocionálně jsem se s tím klubem natolik propojil, že si prozatím nedovedu představit působit někde jinde nebo v klubu nějakým způsobem nepůsobit vůbec. Trenéry bych sem určitě lákal na skvělé rodinné prostředí, kde je skvělý kolektiv jak dětí, tak trenérů, ale i rodičů a všech členů klubu.

Kterou evropskou fotbalovou ligu sledujete nejvíc a proč?
Honza: Když už sleduji fotbal, tak se maximálně podívám na českou ligu nebo Ligu mistrů. Tím, že hraju futsal, trénuju fotbal, dělám fotbalové individuální tréninky, tak vlastně strašně rád od fotbalu vypnu a věnuji se i jiným věcem, u kterých mám možnost úplně odreagovat a vypnout hlavu. Všeobecný přehled samozřejmě mám, díky Livesportu vždy aktuálně vím, kdo jak hrál, sem tam shlédnu nějaké sestřihy, ale to je opravdu vše.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor.
Honza: Čtenářům bych rád poděkoval, jestli to dočetli až sem. Zároveň bych ještě jednou rád veřejně poděkoval ročníku 2014. Bylo úžasné s vámi pracovat, vytvořili jsme společně úžasné prostředí, kam nechodíme z donucení, ale protože zde chceme být a těšíme se na každou další akci. Chci poděkovat svým předešlým i současným kolegům, se kterými jsem mohl spolupracovat a dostávat od nich podněty pro zlepšení mého trénování, protože člověk se neustále učí a posouvá. Nicméně každý začátek má svůj konec a já se těším na novou roli, do které od srpna vpluju a budu se věnovat brankářským nadějím Tempa. Závěrem bych rád popřál všem, co si tento článek přečetli, krásné léto, užíjte si dovolené a všem chci popřát, ať se nám vyhýbají zranění, nemoci a můžeme se i nadále ve stejném, ale ideálně ještě větším počtu, setkávat na Tempu!

Osoby:

Jan Žežulka
Marek Novotný