U7: Hodnocení sezóny

Protože dům se staví od základů, tak u nás byl základ dobrá pohybová průprava a osvojení základních dovedností, což se podařilo, pochvaloval si trenér Adam Cizner.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Cíl by měl být pro tuhle kategorii každý rok stejný. Jde o takový seznamovací rok, kde se postupně přechází z režimu školičky, která trénuje dvakrát týdně 60 minut, do fáze, kde už se trénuje třikrát týdně 90 minut. Postupem času se taky přidávají zápasy, protože od U8 už kluky čeká pravidelná soutěž. Hlavní cíl je poznávat hravou a zábavnou formou fotbal, přičemž si hráči osvojují fotbalové a všestranností základy.

Jak se je podařilo naplnit?
Já jsem se sezónou spokojený, stačilo navázat na vynikající práci Vaška ve školičce a to se nám, myslím, povedlo. Kluky předáváme do další kategorie šikovné. Spoustu se toho naučili. Vypíchl bych asi chytrost. Tréninky máme hlavně v herním prostředí. Takže spousta rozhodnutí a samostatného objevování i nových řešení. Od nás trenérů je jen třeba mít dobře nastavené prostředí a cvičení a zároveň dát klukům možnost, aby na to za lehkého vedení přišli sami. Tak si to osvojí nejlépe.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Vzhledem k tomu, že já ani moji asistenti už s kluky do další sezóny nepokračujeme, tak bych místo cíle měl jen přání pro kluky. Ať je fotbal nadále hlavně baví a nebojí se dál ukazovat, co se naučili.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší moment je každá dětská radost, když se něco povede. Ať už je to gól, jeho oslava nebo třeba jen povedená klička. Tyhle momenty vrací člověku zpět energii, kterou tomu věnuje. Na první dobrou mě nejhorší moment žádný nenapadá, což je vlastně dobře, tak to letos nechám bez nejhoršího momentu.

Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Něco už jsem zmínil výše. Ale v této věkové kategorii bych to ještě jako přednosti a nedostatky nepojmenoval. V U7 je to hodně o individualitě, takže o týmových nedostatcích mluvit nelze. Každý z kluků má určité přednosti. Někdo má momentálně některé dovednosti na vyšší úrovni, ale pořád jsme ve stádiu učení, kde kluci, kteří mají dobrý pohybový předpoklad, to v klidu doženou. Kluci jsou ještě relativně dost nepopsaný list papíru. A protože dům se staví od základů, tak u nás byl základ dobrá pohybová průprava a osvojení základních dovedností, což se podařilo.

Turnaj U7 a U6 v rámci Tempodne

Představte nám svůj realizační tým a jak si v něm rozdělujete práci?
Do sezóny jsme šli ve třech. Měl jsem k ruce jako asistenty Petra Zemana a Štěpána Sedláře, oba zkušené tempácké trenéry mládeže a výborné fotbalisty k tomu. Varianty jsme měli různé. Protože kromě hlavního trenéra v U7, jsem zároveň vedl U12, tak jsem byl rád, že mě kluci celý rok nenechali v plánování a vedení tréninků a hodně mi s tím pomáhali. Vždy máme rozdělené, kdo trénink vede. Ten pak určuje role ostatním. Kluky si na tréninku dělíme do skupinek, abychom se mohli více a efektivněji věnovat konkrétním dovednostem. Sluší se poděkovat i Víťovi s Pavlem, kteří nám vždy pomohli, když bylo potřeba. Také samozřejmě tatínkům, kteří nám pomáhali dělat gólmany nebo obránce v tréninku, a nám tak uvolnili ruce s organizací a mohli jsme se plně věnovat koučinku.

V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Pro naši kategorii je rozestavení nepodstatné. My jsme si letos vystačili s tím, že když míč nemáme, tak ho neběžíme sebrat všichni. Když ho naopak máme, tak se snažíme nebýt v jednom velkém chumlu, ale zkoušíme si nabíhat, abychom mohli dostat přihrávku.

Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
Opravdu velmi okrajově. Naťukli jsme svačiny před a po tréninku, ale více jsme to neřešili.

Turnaj U7 a U6 v rámci Tempodne

Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
To je dobrá otázka. Na začátek bych uvedl organizaci tréninku. To sice není detail, ale dobrá organizace umožňuje se vůbec k detailům dostat. Obecně se teď řeší chápání fotbalu, což je správně. Když nerozumím fotbalu jako takovému, tak se mi těžko pak hledá ten správný detail. Takže i v U7 jsem to určitě začal daleko více řešit z kontextu hry, než jako izolovanou dovednost. Ten přenos naučených dovedností do hry je pak daleko větší. Tohle bych jinak doporučil všem trenérům, méně izolovaných dovedností a více herního prostředí a dovedností v něm. A třeba jednou dojdeme k tomu, že se bude radost sledovat českou fotbalovou reprezentaci, protože momentálně to má k radosti daleko.

Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Nejnáročnější je ta mravenčí práce, která není vidět na hřišti. Není to jen o tom si připravit trénink a odvést ho. Ale spousty organizačních věcí kolem, které stojí více času než pak samotný fotbal. Píšu to každoročně, ale nejtěžší je vyřazování, které k tomu ale bohužel patří. Je to pořád stejně nepříjemné a ještě jsem neobjevil způsob, jak to udělat, aby to tak nebylo. V tomhle býval dobrý Jirka Doležal.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Díky Katce za další super rok, který jsem tentokrát strávil trénováním jejího mladšího syna. Usnadňovala mi to, jak jen mohla. Vencovi za podporu po celou sezónu. A samozřejmě Petrovi s teď už Ing. Štěpánem, byla to sranda.

Osoby:

Adam Cizner