U8: Hodnocení sezóny

Musíme přijmout, že chyby jsou přirozenou součástí učení. Bez nich není rozvoj, tvrdí trenér Jaroslav Teplan.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Jelikož jsem k týmu nastoupil v průběhu rozjeté sezóny, tak cílů bylo několik:
1. Stabilizovat a vytvořit silný realizační tým.
2. Navnímat jednotlivé kluky a zároveň, aby oni navnímali nás trenéry.
3. Stabilizovat hráčský kádr.
4. Nechat kluky bavit se fotbalem, nechat je hrát a sledovat, jak přenášejí učené věci z tréninku do zápasu. Šlo především o budování sebevědomí a odvahy, řešení vlastních herních rozhodnutí a budování individuálních herních dovedností formou herních a průpravných cvičení.
5. Snaha o komunikaci a včasné plánování.
6. Poznat a navnímat rodiče

Jak se je podařilo naplnit?
1. Podařilo se a jsem nadmíru spokojený.
2. Podařilo se.
3. Podařilo se.
4. Podařilo se.
5. Tady cítím veliké rezervy, především z časových důvodů, nicméně pro příští sezónu chci, abychom jednotlivé role v realizačním týmu více rozdělili mezi sebou.
6. Podařilo se.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
1. Bavit se a užívat si fotbal.
2. Hrát fotbal.
3. Zkoušet, chybovat a umět se poučit a zdokonalit.
4. Mít radost z toho, co děláme.
5. Chápat hru.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejhorší bylo převzít tým, kdy to všechno bylo velice chaotické, náročné a nikdo nevěděl, co bude. Nejlepší bylo převzít tým, neboť postupně do sebe začalo vše zapadat a věřím, že tento ročník bude velice zajímavý.

Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Přednosti jsou, že se fotbalem bavíme.

Představte nám svůj realizační tým a jak si v něm rozdělujete práci?
Jarda - hlavní trenér. Michal, Raky, Víťa, Lukáš, Víťa 2, Bára - trenéři, Dita - vedoucí. Úkoly rozděluji já, ale je to složité časově. Nicméně všem děkuji, že mě urgují a tlačí na mě. Jak jsem říkal, v tomhle si musíme udělat více jasno během soustředění a role více rozhodit.

V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Výchozí rozestavení 2:2 a pak už je to jen radost kluky pozorovat, jak hrají.

Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
Aktuálně ne, jsou to děti. Hlavně ať dlabou.

Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
Větší prostor dostávají hráči, aby vyjádřili svoje pocity a to, jak se cítí ve hře. Zároveň na ně házíme větší zodpovědnost ve hře i v tréninku.

Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Čas.

U8: FC Tempo Praha - SK Slovan Kunratice

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Bohužel jsme se vzhledem k prostorovým, personálním i kapacitním možnostem klubu museli rozloučit s řadou kluků, kteří byli součástí našeho týmu. Je to vždy velmi těžké rozhodnutí - pro trenéry, rodiče i samotné děti. Chtěl bych proto všem odcházejícím hráčům i jejich rodičům upřímně poděkovat za společně strávený čas a popřát jim hodně štěstí na další fotbalové cestě.

Velké poděkování patří také našemu realizačnímu týmu. Bylo skvělé s vámi spolupracovat. Do další sezóny s námi už nebude pokračovat Bára, která končí, a Víťa s Rakym se přesouvají k jiným kategoriím. Naopak nás posílí Hynek a mladý Víťa. Věřím, že vytvoříme silný a fungující realizační tým.

Zároveň nesmím zapomenout poděkovat Víťovi, Lukášovi a Ditě, kteří nenechali kluky během listopadu a prosince ve štychu ve chvíli, kdy náhle skončil bývalý hlavní trenér. Jejich pomoc byla pro tým nesmírně důležitá.

Velké díky patří také všem rodičům za podporu, obětavost, trpělivost a ochotu pomáhat. Bez vás by to nešlo. Osobně jsem také moc vděčný své rodině za podporu, kterou mi po celou dobu dává.

Na závěr bych rád zmínil jednu věc, která by podle mě neměla nikomu z nás unikat. Když naše děti sportují, neměla by být chyba, nepovedený výkon nebo horší den důvodem ke stresu nebo vytváření zbytečně dusné atmosféry jak kolem dítěte, tak kolem týmu. Pořád je to jen fotbal. Hrají ho děti a naším úkolem je je podporovat, ne si prostřednictvím nich plnit vlastní nesplněné sny. Ne každý se stane profesionálním fotbalistou. Může z něj být skvělý učitel, kuchař, lékař nebo člověk, který bude dělat svou práci s radostí.

A úplně poslední myšlenka. Fotbal by měl být pro nás všechny především radost a zábava. Často si rodiče i někteří trenéři myslí, že děti musí neustále jezdit po zadku, dřít, nechávat na hřišti srdce a že všechno musí být za každou cenu maximálně intenzivní. Jenže co vlastně chceme? Vychovávat jen bojovníky a "dělníky" nebo hráče, kteří rozumějí hře, věří si s míčem, nebojí se zkoušet nové věci a jsou mentálně silní a odolní? Pokud chceme právě takové hráče, musíme být trpěliví. Musíme přijmout, že chyby jsou přirozenou součástí učení. Bez nich není rozvoj. Chyba není průser. Chyba je zkušenost a poučení.

Osoby:

Jaroslav Teplan