30.5.2012 14:51
Martin Fetr
V neděli jsme nastoupili proti týmu Újezda nad Lesy B. Jeho pozice byla jen o pět bodů před námi. Chtěli jsme bodovat (kdo by nechtěl?), a navýšit tak rekordní počet bodů, které kdy béčko v 1.B třídě získalo (je to tak – jsme nejúspěšnější béčko, co si Dan Morávek pamatuje, a že ten si pamatuje věcí, věřte, že je to víc, než já mám kilo a Dan chlupů dohromady :-).
První poločas se nám dařilo dobře kombinovat a dostávat i do šancí, nicméně nás srazily dvě individuální chyby a střelecká impotence útočníků. První gól jsme dostali po lehké střele z vápna, o které Vity později prohlásil "že by ji chytila i jeho máma". Silné to tvrzení, z lavičky však potvrditelné, i přestože jeho mámu jsme nikdy neviděli! Druhý gól jsme prakticky darovali soupeři sami, když hráč vystupující pod přezdívkou Ebu udělal takovou malou "dědkovinu" ve vápně (rozuměj, prostě to zadrbal na penaltě a útočník bez problému skóroval). Skóre jsme mohli korigovat z několik gólových šancí Boubase, který však nechtěl zápas komplikovat, neboť musel o poločase domů (bůh ví, kam pospíchal, i když, možná ani ten).
Ve druhém poločase jsme nesložili zbraně. Naší první branku zaznamenal hráč Slavíček, který překonal brankáře svým zpracováním balónu (ze zpracování se stala střela uklizená k tyči). Nejen brankář soupeře tím byl dost překvapen, ale i celý náš tým, nejvíce však samotný střelec Sláva. Podařilo se nám tři minuty před koncem i vyrovnat, když míč za brankáře soupeře a do brány dostal Míla rozený Komorník. To, že se mužstvo dostalo k tomuto výsledku, můžeme poděkovat trenérské dvojici Fetr - Koubek, která svými taktickými pokyny mužstvo kočírovala a řídila. Přišla však poslední minuta a chyba, kterou ani nejúspěšnější trenérská dvojice nedokáže odvrátit. Náš nejzkušenější hráč týmu Jirka Valášek vymyslel valáškovinu (rozuměj, v tomto kontextu použito o level víc jak dědkovina), náš strašák - rozehrání rohu nakrátko. Věřte, že ač je to naše šance ohrozit soupeřovu bránu, statisticky z této herní situace dostaneme 80% gólu my, nikdy však soupeř. I tentokrát se tak stalo, valáškovina vyšla dokonale. Prohráli jsme 3:2 gólem v nastavení.
Sečteno, podtrženo, remíza by byla spravedlivější, ale hrubky nás k ní nepustily. Chybovat je lidské - i pro stroje jako je Jirka Valášek!