FC Tempo Praha
U8: Ostrovní zarputilost a důraz
7.5.2014 0:11
David Perl
Tempáci se v Čakovicích postupně zlepšovali.
Za pravého, nefalšovaného anglického pošmourna jsme zajížděli na hřiště Čakovic. Pětici Martin Kobera, Martin Třasák, Tomáš Satoranský, Ondra Sládek a Kuba Vinkler doplnili ještě kluci z mladšího ročníku Jarda Capouch a Denis Mezera.
Zápas jsme začali poměrně zvolna, ale soupeř toho i přes mírnou převahu nedokázal využít, a tak se dlouho hrálo za stavu 0:0. Už od samého začátku zápasu bylo jasné, že neuvidíme festival kreativních kliček a průnikových přihrávek, oba týmy k anglickému počasí přidaly ještě ostrovní zarputilost a důraz, a tak to bylo hlavně o soubojích. Postupem času se však oba týmy začaly zlepšovat a přidávat individuální průniky. Pouze Čakovice ale toto zlepšení dokázaly vyjádřit i gólově, a tak nám postupně utekly na rozdíl čtyř branek. Většina z nich si byla podobná a jako společného jmenovatele měly rozehrávku od naší branky. Kluci, ať už oba Martinové nebo Tomáš, jsou zatím při rozehrávce příliš zbrklí a přihrávají pak na obsazené hráče. Přestože to může být frustrující, když takto dostaneme tři góly za sebou, uchýlit se k jednoduchým a pro naši branku méně nebezpečným dlouhým výkopům brankáře nechceme.
Do začátku třetí čtvrtiny jsem nasadil Martina Koberu jako předního a právě on byl tím, kdo ukázal klukům, že soupeřova branka není nijak zakletá a míče padají i do ní. Od té doby šla úroveň hry ještě více nahoru a vygradovala naprosto úžasným průnikem Kuby přes celé hřiště, kdy s balonem u nohy jako přilepeným obešel asi čtyři hráče a v pravou chvíli vystřelil. Pokud by v Čakovicích měli světelnou tabuli, svítilo by na ní skore 7:3 pro domácí. Hrát ještě déle, jsem si jistý, že bychom domácím ještě zle zatápěli, ale finiš přišel příliš pozdě.
Ještě slovo ke klukům, které jsem v průběhu článku nezmínil. Tomáš je takový Jakyll a Hyde. Když chce, tak se přes něj těžko dostává, jelikož dokáže využít hru tělem a v útoku je také nebezpečný. Když se ale hře nevěnuje, pak se do ní moc nedostává. Ondrovi se po zápase musela určitě točit hlava (a soupeřům také) z jeho tradičních otoček na místě. Kluci Denis s Jardou ani nechci říct, že překvapili, jelikož jsem věděl, že určitě kvalitu mít budou a to jednoznačně oba potvrdili.
Zápas jsme začali poměrně zvolna, ale soupeř toho i přes mírnou převahu nedokázal využít, a tak se dlouho hrálo za stavu 0:0. Už od samého začátku zápasu bylo jasné, že neuvidíme festival kreativních kliček a průnikových přihrávek, oba týmy k anglickému počasí přidaly ještě ostrovní zarputilost a důraz, a tak to bylo hlavně o soubojích. Postupem času se však oba týmy začaly zlepšovat a přidávat individuální průniky. Pouze Čakovice ale toto zlepšení dokázaly vyjádřit i gólově, a tak nám postupně utekly na rozdíl čtyř branek. Většina z nich si byla podobná a jako společného jmenovatele měly rozehrávku od naší branky. Kluci, ať už oba Martinové nebo Tomáš, jsou zatím při rozehrávce příliš zbrklí a přihrávají pak na obsazené hráče. Přestože to může být frustrující, když takto dostaneme tři góly za sebou, uchýlit se k jednoduchým a pro naši branku méně nebezpečným dlouhým výkopům brankáře nechceme.
Do začátku třetí čtvrtiny jsem nasadil Martina Koberu jako předního a právě on byl tím, kdo ukázal klukům, že soupeřova branka není nijak zakletá a míče padají i do ní. Od té doby šla úroveň hry ještě více nahoru a vygradovala naprosto úžasným průnikem Kuby přes celé hřiště, kdy s balonem u nohy jako přilepeným obešel asi čtyři hráče a v pravou chvíli vystřelil. Pokud by v Čakovicích měli světelnou tabuli, svítilo by na ní skore 7:3 pro domácí. Hrát ještě déle, jsem si jistý, že bychom domácím ještě zle zatápěli, ale finiš přišel příliš pozdě.
Ještě slovo ke klukům, které jsem v průběhu článku nezmínil. Tomáš je takový Jakyll a Hyde. Když chce, tak se přes něj těžko dostává, jelikož dokáže využít hru tělem a v útoku je také nebezpečný. Když se ale hře nevěnuje, pak se do ní moc nedostává. Ondrovi se po zápase musela určitě točit hlava (a soupeřům také) z jeho tradičních otoček na místě. Kluci Denis s Jardou ani nechci říct, že překvapili, jelikož jsem věděl, že určitě kvalitu mít budou a to jednoznačně oba potvrdili.