28.5.2014 22:59   Libor Koller   Antonín Plachý  

K zápasu na Pragovce: Vzhledem k tomu, že domácí byli slabším soupeřem, tak si naši "brankáři" vyzkoušeli rychlou rozehrávku, vyjetí a hru více nohou než rukou. V konečné fázi zase průnik po straně - zvednutí hlavy a přihrávka před branku na nabíhajícího hráče, který střílel do prázdné branky. To se nejvíce dařilo Vojtovi a Klugemu. Třebaže sobotní dopoledne působilo ospale, tak největším dravcem byl Marek, který svou dravostí vstřelil asi 5 branek. Takových dravců budeme potřebovat více, tak bych chtěl, aby byla tato "nemoc" nakažlivá.

Utkání s ČAFC doma bylo zřejmě poznamenáno pozdním odchodem kluků do postelí v sobotu. Budiž, finále Ligy mistrů je přece jen zážitek, ale přece jen jsem musel klukům říci, že pokud chtějí hrát dobře, tak zkrátka nemůžou jít den před zápasem spát v 10 hodin, natož o půlnoci. U některých to bylo vidět hodně a jakoby na hřišti ani moc nebyli. Utkání bylo přesným dokladem nesmyslnosti statistik a výsledků. Na bližším hřišti jsme první čtvrtku prohráli tuším o pět gólů, protože jsme pět gólů dostali, když se Honzik snažil rozehrávat a nevycházelo to. Soupeř se nesnažil o nic, brankář to zkrátka hodil dopředu a poperte se. Našim lehce ospalým klukům se úplně prát nechtělo. Druhou čtvrtku už Honza rozehrával bezvadně a vyhráli jsme zase o pět gólů my. Tak k čemu výsledek? Na druhém hřišti prý byla ospalost v těch prvních dvou čtvrtinách ještě markantnější, jak říkal Milan, a kluci se probrali, až když přešli na druhé hřiště.