9.5.2016 0:08   Antonín Plachý  

Na úvod řeknu, že je škoda, že se nám nepovedlo domluvit na třech hřištích, protože Viktorka měla dohromady sedm hráčů na střídání, takže se mohlo klidně na třech hřištích hrát. Je to škoda, tak snad příště.

Na obou hřištích jsme si vybírali lepší i slabší chvilky, ale šlo hlavně o to, jakou míru odporu udělá Viktorka a jestli kluky donutí k nějakým chybám. Většinou to kluci stačili dohonit ještě před soupeřovou střelou, takže přepnutí obrana útok už se klukům v hlavách nastavuje docela dobře. Se silnějším soupeřem je to samozřejmě často složitější, protože jsou kluci třeba i krapet frustrovaní. V útoku i v rozehře ale už bylo vidět, že kluci začínají vidět a snaží se své vidění prostoru i realizovat. Někdy ta přihrávka holt nevyjde.

Budeme teď více trénovat to, aby kluci zkusili vystřelit z běhu, bez ohledu, zda to mají na svou dominantní či tu druhou nohu. No a pak je tam řada individuálních úkolů, u každého trochu jiné. Výsledek jsem nepočítal, ale jestli jsme nevyhráli aspoň o deset, tak mě zkrátka zdání zklamalo.