29.6.2020 18:20   redakce  

Jaké byly cíle nedokončené sezóny?
Pokračování v nastaveném procesu. Dále kluky rozvíjet jak pohybově tak fotbalově. Žádná výrazná změna v nastaveném procesu nenastala.

Podařilo se je alespoň částečně naplnit?
Tým je živý organismus a neustále se vyvíjí. Děti se mění, mají svá období, kdy každé pracuje a chová se trochu jinak. Nicméně kdybych měl tým zhodnotit jako celek, tak podařilo. Tým fungoval dobře.

Jaké jsou cíle týmu do sezóny následující?
Náš ročník přechází do 5+1, což je velká změna. S ní přichází také další v podobě házených autů, zákaz vyjíždění brankáře po přerušení či malé domů. Hra se zase bude malinko měnit. Budeme řešit práci dalšího hráče na hřišti. Na konci sezony jsme se už na tyto změny částečně připravovali. Takže cíl bude plynulý přesun do starší přípravky se všemi zmíněnými změnami. Dále pokračujeme v tom, co máme nastavené. Chceme sebevědomé a samostatné hráče, kteří se snaží veškeré situace řešit fotbalově. K tomu budou kluci vedeni po celou sportovní přípravu v našem klubu.

Největší přednost a nejslabší stránka týmu?
Nevím, jestli se to dá takhle zhodnotit. Nicméně za přednost považuji velké množství hráčů, kteří jsou odvážní a schopní řešit situace opravdu fotbalově. Dále pak věřím, že tým jako takový. Hráči jsou evidentně kamarádi, což může znít jako samozřejmost, ale ne vždy tomu tak opravdu je a chemie v týmu nemusí vždy fungovat. Za slabinu považuji občasné vypínání v zápase či malý důraz, kterým nás občas soupeři vyloženě přetlačí. Vícekrát se nám stalo, že jsme prohráli těžký zápas, kdy jsme však byli ti fotbalovější. Občas máme problém zachovat chladnou hlavu pod tlakem. S tím souvisí klid v zakončení, který nám často chyběl.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Zkusím vyzdvihnout pár momentů. Domácí Ondrášovka, kterou jsme prošli bez ztráty bodu. Dále mi zůstal živě v paměti podzimní zápas se Slavií, kde jsme se prezentovali dravým a sebevědomým výkonem. Povedené byly také obě rozlučky, první formou laser game, což byl skvělý teambuilding a druhá formou společného turnaje rodičů, hráčů a trenérů. Za vyloženě dobré období považuji zimní část sezony, kdy částečně chodíme do tělocvičny, kterou dokážeme plnohodnotně a smysluplně využít. Za slabší moment považuji druhé kolo Ondrášovky, které se nám vyloženě nepovedlo. Z trenérského hlediska je vždy nepříjemné vyřazování hráčů. Ale i tyto situace k trénování patří a pro chod týmu jsou nezbytné.

Tempo Cup 2020, kategorie U9

Jak jste pracovali se svým týmem během tréninkové pauzy způsobené pandemií? Jaké úkoly jste zadávali a jak jste s hráči komunikovali?
Pracovali jsme ihned od začátku. Na začátku dostávaly děti každý den video s domácími cvičeními. Dohromady jich bylo deset. Rodiče mi poté posílali videa, jak děti cvičí. Po těchto cvicích jsme začali zadávat trenérské výzvy, kterých bylo rovněž deset. Aktivně se zapojila většina dětí a více či méně úspěšně výzvy plnila.

Už dlouhou dobu se na Tempu konají trenérské schůzky. Hodnotíte je jako přínosné a co byste na nich změnili?
Hodnotím je velmi přínosně. Od té doby, co se schůze rozdělily, nabraly jiný rozměr. Jsou konkrétnější a pro zúčastněné kategorie přínosnější. Zejména Dominikovi patří velký dík. Přiznám se, že se mi samotnému po několika trénincích občas nechce. Většinou však mají smysl a je dobře, že se pravidelně scházíme.

Téměř 10 let se fotbal dětí do 13 let hraje na menších hřištích (4+1, 5+1, 7+1). Myslíte, že počet hráčů a velikost hřiště odpovídá a že jsou přechody správně nastavené?
Je to správně nastavené a jsem rád, že k této změně před lety došlo.

V čem jste za posledních let ve své trenérské praxi udělal největší změnu, co děláte jinak než dřív a proč?
Změn je poměrně hodně. Zásadní změna je v mé komunikaci s rodiči. Dříve jsem si trochu naivně myslel, že je možné se s každým na všem domluvit. Takhle to bohužel nefunguje. Další velkou změnou je můj přesah do kondičního trenérství, kterému se zhruba poslední rok a půl věnuji naplno. Opravdu mě baví řešit, zkoumat a vzdělávat se v tomto odvětví, které je v naší republice s ohledem k fotbalu stále nepříliš rozvinuté. Poslední změnou, kterou bych zmínil, je nadhled. Dříve jsem vše viděl jasněji, tak trochu černobíle. V tuto chvíli si udržuji větší odstup a snažím se na situace dívat rozvážněji a bez afektu. Ať už se jedná o hráče, trenéry či rodiče. To vše ale přichází s časem víceméně samo.

Jak jste spokojeni s celkovým přístupem vašich svěřenců (u mladších kategorií i rodičů) k fotbalu? Ať už přímo na tréninku nebo i mimo něj.
Některé děti jsou velmi zapálené. Mimo fotbalové tréninky řešíme například také stravu. Někteří hráči vše berou natolik vážně, že dle slov rodičů například odmítají různé fastfoody. Někteří to tak vážně neberou a přístup k tréninkovým jednotkám či zápasům není občas ideální. Tam je potom otázka na rodiče, zda s dětmi o pohybu a fotbale mluví a děti to baví. Jsem ale přesvědčený, že většinu dětí ano a chodí na Tempo rády. K tréninkům přistupují zodpovědně a jde vidět, že jde tento přístup udržet i bez jakékoliv atmosféry strachu. S rodiči je to prakticky to stejné, s každým je trochu jiná domluva a přístup k fotbalu se liší. Nicméně si troufám říct, že jako celek fungujeme velmi dobře.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Chtěl bych říct, že jsem velmi rád za to, jak se jako klub prezentujeme. Že nejsme klub ukřičených a vulgárních bláznů. Že jsme klub, který k dětem přistupuje citlivě a s respektem a přitom se nám daří udržet a dál rozvíjet kvalita jednotlivých týmů. Většina trenérů je do trénování neuvěřitelně zapálená a se svým týmem opravdu žije. Chci poděkovat celému mému týmu. Rodičům, hráčům a realizačnímu týmu. Trenéři tomu opravdu věnují hodně času. Velké poděkování patří Alici, díky které mám čas a klid na řešení pohybových a fotbalových věcí. Je velmi důležitou součástí. Poslední, kterému bych chtěl jmenovitě poděkovat, je Jarda Teplan. Trenéry drží pohromadě a společná práce je opravdu vidět. Vzájemně si vycházíme vstříc, neházíme si klacky pod nohy, fungujeme jako jeden klub.