FC Tempo Praha
U8: Hodnocení sezony
3.7.2021 1:33
redakce
Myslím, že na sport se dost zapomíná. Ne tedy u těch, kteří dali své děti na Tempo, je rád trenér Dominik Kadlec.
Letošní sezóna byla druhá v řadě, která byla ovlivněna pandemií koronaviru, jaké byly cíle před jejím začátkem a na čem měli hráči ve vaší kategorii nejvíc pracovat, pokud by se hrálo normálně?
Pro nás byly cíle stále stejné. Budování lásky k pohybu jsem zmiňoval v hodnocení minulé sezóny, ale i teď je stále aktuální. Abych nemluvil o tom samém, tak tentokrát zmíním více osvojování a zdokonalování dovedností. Vlastně jsem se věnovali všem dovednostem: vedení míče, obcházení, převzetí míče, přihrávka, střelba, výběr místa a ideálně jsme se je snažili co nejvíc propojit s herním prostředím. Stěžejní pro nás bylo stále hlavně vedení míče a ke konci jsme už šli již podstatněji k detailu převzetí míče. Určitě jsme chtěli řešit i obranné dovednosti jako je nacpat před hráče rameno, ruku, jít do kontaktu a odebrat míč. Zlepšovat spolupráci kluků v malých počtech, vnímat ostatní hráče na hřišti. Být na hřišti zdravě agresivní, průbojní. K tomu jsem pravidelně rozvíjeli silově-rychlostně-obratnostní schopnosti kluků,a to formou úpolů, basketu, gymnastiky. Kluci začali hrát i soutěž, ale z té moc nebylo. Tam jsme chtěli asi poznat, jak na tom který soupeř je, abychom si nadále mohli domlouvat co nejvyrovnanější utkání.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
Pro nás byly cíle stále stejné. Budování lásky k pohybu jsem zmiňoval v hodnocení minulé sezóny, ale i teď je stále aktuální. Abych nemluvil o tom samém, tak tentokrát zmíním více osvojování a zdokonalování dovedností. Vlastně jsem se věnovali všem dovednostem: vedení míče, obcházení, převzetí míče, přihrávka, střelba, výběr místa a ideálně jsme se je snažili co nejvíc propojit s herním prostředím. Stěžejní pro nás bylo stále hlavně vedení míče a ke konci jsme už šli již podstatněji k detailu převzetí míče. Určitě jsme chtěli řešit i obranné dovednosti jako je nacpat před hráče rameno, ruku, jít do kontaktu a odebrat míč. Zlepšovat spolupráci kluků v malých počtech, vnímat ostatní hráče na hřišti. Být na hřišti zdravě agresivní, průbojní. K tomu jsem pravidelně rozvíjeli silově-rychlostně-obratnostní schopnosti kluků,a to formou úpolů, basketu, gymnastiky. Kluci začali hrát i soutěž, ale z té moc nebylo. Tam jsme chtěli asi poznat, jak na tom který soupeř je, abychom si nadále mohli domlouvat co nejvyrovnanější utkání.
Jaké z cílů se v okleštěné sezóně podařilo naplnit a jaké ne?
Díky tomu, že jsme mohli po většinu času trénovat alespoň po dvojicích, tak nás to až tak nezasáhlo. Více jsme se věnovali dovednostem a po uvolnění zase více hrajeme. Velkou výhodou týmu je, že máme šikovné kluky, a tak vlastně na tréninku kluci hrají zajímavější zápasy, než když hrají proti některým týmům, které by nám nabídla soutěž. Nyní nám vlastně vyhovuje, že si můžeme domlouvat soupeře podle sebe a nestává se nám, že hrajeme výrazně nevyrovnaná utkání.
FC Tempo Praha - AC Sparta Praha
Jaké jsou cíle týmu do příští sezóny, kromě toho ji kompletně odehrát a odtrénovat?
Pokračujeme ve zdokonalování a osvojování dovedností v herním prostředí a všestranném pohybovém rozvoji, tady jsme přišli o tělocvičny v zimě, tak se více zaměříme na gymnastiku, kterou jsme teď moc neměli, ale zase jsme měli více běžeckých dovedností a úpolů. Více budeme také osvojovat například zpracování míče. V utkáních budeme i nadále točit kluky na všech pozicích i v brance, půjdeme pořád i po herní univerzálnosti. Kluci by měli vnímat, že stejně na hřišti rotují a všichni hráči brání i útočí. Kluci v brance jsou zároveň tvůrci hry. V teplém počasí se začneme po tréninku protahovat, spíše tedy až na jaře, aby kluci získali návyk do budoucna - že by o sebe měli pečovat. Nicméně protažení je lepší v klidu doma, kdy se svaly uvolní. To přijde ale, až to kluky naučíme na tréninku.
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
FC Tempo Praha - AC Sparta Praha
Pokračujeme ve zdokonalování a osvojování dovedností v herním prostředí a všestranném pohybovém rozvoji, tady jsme přišli o tělocvičny v zimě, tak se více zaměříme na gymnastiku, kterou jsme teď moc neměli, ale zase jsme měli více běžeckých dovedností a úpolů. Více budeme také osvojovat například zpracování míče. V utkáních budeme i nadále točit kluky na všech pozicích i v brance, půjdeme pořád i po herní univerzálnosti. Kluci by měli vnímat, že stejně na hřišti rotují a všichni hráči brání i útočí. Kluci v brance jsou zároveň tvůrci hry. V teplém počasí se začneme po tréninku protahovat, spíše tedy až na jaře, aby kluci získali návyk do budoucna - že by o sebe měli pečovat. Nicméně protažení je lepší v klidu doma, kdy se svaly uvolní. To přijde ale, až to kluky naučíme na tréninku.
Část fotbalové sezóny nebylo vůbec možné v jakékoliv formě trénovat, jak jste s týmem na dálku pracovali? Podařilo se do individuálního tréninku zapojit všechny hráče, jakou měli chuť trénovat sami?
Nejdříve jsme dali klukům možnost trénovat s rodiči, ve druhé pauze jsme zařadili dvakrát týdně on-line trénink. Ale především jsme chtěli, aby kluci chodili hlavně ven, kopat si s klukama či někým z rodiny. A když ne kopat, tak sportovat jakkoliv jinak. Hodně kluků něco dělalo a zapojilo se poté i do on-line tréninků. Ti kteří ne, tak okradli zejména hlavně sami sebe. Tady v tom případě to bylo hlavně o tom, co klukům umožní rodiče. Snažili jsme se, jakmile to šlo, chodit trénovat, ale ve finále ten čas s námi je proti času strávenému s rodiči velmi krátký a nemůžeme si myslet, že zvládneme suplovat rodiče. Kdo chodí pouze na tréninky a jinak se nehýbe - neplave, nejezdí na kole, nechodí si zahrát s kamarády, zakopat si, neběhá po venku, tak u něj se toto menší množství pohybu dříve nebo později projeví. Jsem rád, že převážná většina rodičů v našem týmu si toto uvědomuje také z hlediska zdraví dětí a vnímá pohyb zjednodušeně řečeno i jako aktivitu podporující mozkovou činnost. Co jsem předtím nezažil a hrozně se mi líbí u tohoto ročníků je, že rodiče nemají problém kluky pustit na trénink, když mrzne, když prší.
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Pro nás je dělení kluků do menších skupin běžné, takže nám to ani nevadilo. Jen škoda, že jsme si nemohli zahrát fotbal pořádně, ale 3:3 už pro nás bylo super.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Jak jsem řekl, v naší kategorii určitě nebude. My jsme hráli prakticky pořád, teď hrajeme více v počtech 4+1, aby kluci vnímali více hráčů a orientaci v prostoru.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Co mě bavilo, bylo to, že jsem měl čas na běhání, posilování, i s home officem si člověk mohl lépe zorganizovat čas. Na druhou stranu se nikam moc nemohlo, takže místy bylo obtížné vymyslet si program.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Naší kategorie se to nedotklo, byl bych rád, kdybych mohl Pavla využívat v příští sezóně. Jde zejména o to, že bude zajištěna kontinuita v kondiční přípravě - gymnastika, úpoly, běžecké dovednosti, technika silových cvičení a nakonec i ten tradiční silový trénink se závažím. Kondiční trenéři mají více prostoru na to systematicky kluky rozvíjet. U nás by bylo fajn, kdyby se Pavel mohl příští rok věnovat vícevněmovým koordinačním cvičením a gymnastice. Já bych se mohl soustředit na vyloženě fotbalová cvičení a úpoly. Pokud se ale nepodaří zorganizovat tréninky tak, abychom mohli Pavla využívat, tak to všechno samozřejmě zvládneme i sami, jen by nám to pomohlo.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Musíme si uvědomit, že Tempo pracuje v přípravkách ještě s těmi nejlepšími kluky, ale zároveň má v týmech poměrně rozevřené nůžky mezi nejlepšími a nejslabšími kluky. V těch velkých týmech je třeba 18 šikovných hráčů a my jich máme 10, pak je 10 dobrých a 10 slabších. Na druhou stranu těch 10 slabších je schopno porážet i jiné týmy. V podstatě, když vezmu hráče, kteří se dostali do ligy, tak 60% z nich bylo v U11 již v ligovém klubu, v U19 jsme na téměř 90%. Je těžké se potom s těmi týmy rovnat.
Vyjádřím se tady k otázce, kterou jsem v podstatě řešil celou sezónu. Během sezóny nám narostl počet kluků na 30. V tu chvíli jsou výkonnostní nůžky široké a o to je potřeba více kluky dělit do skupin. Tím je složitější, aby mezi sebou měli všichni kluci kamarádské vztahy, když se vlastně tolik neznají. Navíc kluci v nejlepší skupině cítí, že jsou lepší, kluci v té poslední cítí, že jsou nejslabší. Myslím si, že pro kluky z té nejslabší skupiny je lepší hrát v menším klubu, kde jsou naopak těmi tahouny. Získávají tak každým tréninkem větší sebevědomí i do života. Navíc v kategorii mladší přípravky je dle mého ten přechod jednodušší, než když kluci odchází potom na konci přípravky ve chvíli, kdy již mají třeba kamarády v týmu a mají vztah ke klubu. Tím narážím na to, že jsme se bohužel museli s pěti kluky z týmu rozloučit, abychom udrželi počet maximálně těch 25 dětí. Není to jednoduché, ale nakonec pro obě strany lepší. Myslím si, že je férové, pokud rodiče tuší předem, že jejich děti jsou na konci a že se to může stát, komunikuji s nimi tedy v tomto na rovinu. Mrzelo mě, když jsem si přečetl od jedné maminky ještě z kategorie U7 na facebooku, že takto rodičům vyhrožuji. Nakonec sama uznala, že našla klub, ve kterém má její syn větší možnost rozvoje - kluci jsou mu kvalitativně blíže.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Myslím, že na sport se dost zapomíná. Ne tedy u těch, kteří dali své děti na Tempo. Myslím, že mezi těmito rodiči je povědomost o výhodách pohybu obecně jednoznačná. Během pandemie jsem viděl mnoho lidí běhajících venku, tak snad i čas, který díky pandemii měli, jim pomohl si uvědomit, že sport je důležitou součástí života. Bohužel jsem si však nevšiml, že by si toho všiml někdo ve vládě, jinak by nebyl venkovní sport omezován tak, jak byl. Ono je to složité, když ministr školství vystudoval obor provoz a ekonomie. Na druhou stranu chci být pozitivní a věřím, že lidé, kteří jsou dlouhodobě aktivní v podpoře sportu, nakonec dosáhnou toho, že pohyb zaujme významnou roli ve společnosti i například jako prevence fyzických či psychických chorob.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Velkou část sezóny jsme na hřišti trénovali ve dvojicích, trojicích nebo šesticích. Je něco, co si z toho vezmete i do běžného tréninku, nějaké cvičení nebo detail?
Pro nás je dělení kluků do menších skupin běžné, takže nám to ani nevadilo. Jen škoda, že jsme si nemohli zahrát fotbal pořádně, ale 3:3 už pro nás bylo super.
Bude hráčům dlouhodobě chybět zápasová praxe z posledních dvou sezón, nebo se ji podle vás podaří rychle dohnat?
Jak jsem řekl, v naší kategorii určitě nebude. My jsme hráli prakticky pořád, teď hrajeme více v počtech 4+1, aby kluci vnímali více hráčů a orientaci v prostoru.
Jak jste osobně využil více volného času během pandemických omezení? Cítíte teď u sebe i u kluků větší chuť do fotbalu?
Co mě bavilo, bylo to, že jsem měl čas na běhání, posilování, i s home officem si člověk mohl lépe zorganizovat čas. Na druhou stranu se nikam moc nemohlo, takže místy bylo obtížné vymyslet si program.
Od letošního roku v našem klubu nově působí specializovaní kondiční trenéři. Jak důležitý je podle vás kondiční trénink obecně a která jeho část je klíčová pro vaši kategorii?
Naší kategorie se to nedotklo, byl bych rád, kdybych mohl Pavla využívat v příští sezóně. Jde zejména o to, že bude zajištěna kontinuita v kondiční přípravě - gymnastika, úpoly, běžecké dovednosti, technika silových cvičení a nakonec i ten tradiční silový trénink se závažím. Kondiční trenéři mají více prostoru na to systematicky kluky rozvíjet. U nás by bylo fajn, kdyby se Pavel mohl příští rok věnovat vícevněmovým koordinačním cvičením a gymnastice. Já bych se mohl soustředit na vyloženě fotbalová cvičení a úpoly. Pokud se ale nepodaří zorganizovat tréninky tak, abychom mohli Pavla využívat, tak to všechno samozřejmě zvládneme i sami, jen by nám to pomohlo.
V čem vidíte největší rezervy tempáckých týmů, ať už obecně, nebo přímo toho vašeho, v porovnání s největšími českými kluby, s nimiž se na hřišti potkáváte?
Musíme si uvědomit, že Tempo pracuje v přípravkách ještě s těmi nejlepšími kluky, ale zároveň má v týmech poměrně rozevřené nůžky mezi nejlepšími a nejslabšími kluky. V těch velkých týmech je třeba 18 šikovných hráčů a my jich máme 10, pak je 10 dobrých a 10 slabších. Na druhou stranu těch 10 slabších je schopno porážet i jiné týmy. V podstatě, když vezmu hráče, kteří se dostali do ligy, tak 60% z nich bylo v U11 již v ligovém klubu, v U19 jsme na téměř 90%. Je těžké se potom s těmi týmy rovnat.
Vyjádřím se tady k otázce, kterou jsem v podstatě řešil celou sezónu. Během sezóny nám narostl počet kluků na 30. V tu chvíli jsou výkonnostní nůžky široké a o to je potřeba více kluky dělit do skupin. Tím je složitější, aby mezi sebou měli všichni kluci kamarádské vztahy, když se vlastně tolik neznají. Navíc kluci v nejlepší skupině cítí, že jsou lepší, kluci v té poslední cítí, že jsou nejslabší. Myslím si, že pro kluky z té nejslabší skupiny je lepší hrát v menším klubu, kde jsou naopak těmi tahouny. Získávají tak každým tréninkem větší sebevědomí i do života. Navíc v kategorii mladší přípravky je dle mého ten přechod jednodušší, než když kluci odchází potom na konci přípravky ve chvíli, kdy již mají třeba kamarády v týmu a mají vztah ke klubu. Tím narážím na to, že jsme se bohužel museli s pěti kluky z týmu rozloučit, abychom udrželi počet maximálně těch 25 dětí. Není to jednoduché, ale nakonec pro obě strany lepší. Myslím si, že je férové, pokud rodiče tuší předem, že jejich děti jsou na konci a že se to může stát, komunikuji s nimi tedy v tomto na rovinu. Mrzelo mě, když jsem si přečetl od jedné maminky ještě z kategorie U7 na facebooku, že takto rodičům vyhrožuji. Nakonec sama uznala, že našla klub, ve kterém má její syn větší možnost rozvoje - kluci jsou mu kvalitativně blíže.
Myslíte si, že pandemie změnila vnímání sportování dětí a sportování obecně ve společnosti? Jakým způsobem?
Myslím, že na sport se dost zapomíná. Ne tedy u těch, kteří dali své děti na Tempo. Myslím, že mezi těmito rodiči je povědomost o výhodách pohybu obecně jednoznačná. Během pandemie jsem viděl mnoho lidí běhajících venku, tak snad i čas, který díky pandemii měli, jim pomohl si uvědomit, že sport je důležitou součástí života. Bohužel jsem si však nevšiml, že by si toho všiml někdo ve vládě, jinak by nebyl venkovní sport omezován tak, jak byl. Ono je to složité, když ministr školství vystudoval obor provoz a ekonomie. Na druhou stranu chci být pozitivní a věřím, že lidé, kteří jsou dlouhodobě aktivní v podpoře sportu, nakonec dosáhnou toho, že pohyb zaujme významnou roli ve společnosti i například jako prevence fyzických či psychických chorob.
Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor...
Všem rodičům, přátelům Tempa, kolegům trenérům, hráčům přeji hezké léto.