FC Tempo Praha
Muži B: Série pokračuje
13.9.2022 9:44
Vojtěch Rejmíš
Zápas Benfiky proti Vršovicím přinesl víc otázek než odpovědí.
Vzhledem k odložení zápasů sedmého kola Premier League na počest zesnulé královny Alžběty II. bylo o to více pozornosti fotbalových příznivců věnováno šestému kolu I. A třídy, ve kterém jsme doma přivítali Vršovice. Z posledních tří zápasů nula bodů, jeden vstřelený a osm obdržených gólů naznačovaly, že naše sestava by snesla pár změn. Jenže kde? V útoku nebo v obraně? Dva v jednom: Šváb na hrot! Možná v rozhodování trenérů sehrála roli i skutečnost, že nechat ze své obrany vyčnívat dvě věže vedle sebe by v zápase hraném 11. září mohlo přinést smůlu.
To by bylo zhruba vše, co se týče historických souvislostí. Samotný zápas se pak do historie příliš výrazně nezapsal. Kromě několika málo světlých momentů jsme si toho dopředu moc nevypracovali. Na opačné straně nás párkrát musel podržet dobře chytající Filip, ale jinak si ani soupeř nevytvořil vyloženě drtící tlak, se kterým by si naše obrana nedokázala poradit. Góly ne a ne padnout a spíše než nápaditost útočných akcí jsme měli možnost pozorovat tvořivost a nepředvídatelnost pana sudího. V závěru zápasu mu proto zkušený Dominik Kadlec přichystal opravdový oříšek. Situaci si musel pečlivě připravit, a proto z pozice stopera vyváděl míč přes dva hráče soupeře, aby mohl při hašení situace jednoho z nich faulovat. Rozhodčí nařídil přímý kop z nebezpečné pozice, ale v hlavě mu ještě dlouho poté doznívala Dominikova otázka: "Jak to moh bejt faul, když mě bolí lejtko a jeho bolí nárt?“. Vlastně nedoznívala jen v hlavě sudího, on ji Dominik minimálně pětkrát hodně nahlas zopakoval. Důležité je to, že rozhodčí tuto hádanku rozluštit nedokázal, což si jistě za rámeček nedá. My si zas za rámeček nedáme to, že z následného tečovaného přímáku jsme inkasovali jediný gól zápasu a série prohraných utkání se tak prodloužila na čtyři.
Tradičním důvodem neuspokojivého výkonu je samozřejmě to, že trenéři dávají málo prostoru hráčům béčka. Kalich trpělivosti již přetekl, pročež se čtyři kvalitní odchovanci klubu rozhodli anticipovat své nezahrnutí do nominace a na protest odjeli společně na dovolenou k moři, odkud vše na dálku sledovali s patřičným pobouřením.
To by bylo zhruba vše, co se týče historických souvislostí. Samotný zápas se pak do historie příliš výrazně nezapsal. Kromě několika málo světlých momentů jsme si toho dopředu moc nevypracovali. Na opačné straně nás párkrát musel podržet dobře chytající Filip, ale jinak si ani soupeř nevytvořil vyloženě drtící tlak, se kterým by si naše obrana nedokázala poradit. Góly ne a ne padnout a spíše než nápaditost útočných akcí jsme měli možnost pozorovat tvořivost a nepředvídatelnost pana sudího. V závěru zápasu mu proto zkušený Dominik Kadlec přichystal opravdový oříšek. Situaci si musel pečlivě připravit, a proto z pozice stopera vyváděl míč přes dva hráče soupeře, aby mohl při hašení situace jednoho z nich faulovat. Rozhodčí nařídil přímý kop z nebezpečné pozice, ale v hlavě mu ještě dlouho poté doznívala Dominikova otázka: "Jak to moh bejt faul, když mě bolí lejtko a jeho bolí nárt?“. Vlastně nedoznívala jen v hlavě sudího, on ji Dominik minimálně pětkrát hodně nahlas zopakoval. Důležité je to, že rozhodčí tuto hádanku rozluštit nedokázal, což si jistě za rámeček nedá. My si zas za rámeček nedáme to, že z následného tečovaného přímáku jsme inkasovali jediný gól zápasu a série prohraných utkání se tak prodloužila na čtyři.
Tradičním důvodem neuspokojivého výkonu je samozřejmě to, že trenéři dávají málo prostoru hráčům béčka. Kalich trpělivosti již přetekl, pročež se čtyři kvalitní odchovanci klubu rozhodli anticipovat své nezahrnutí do nominace a na protest odjeli společně na dovolenou k moři, odkud vše na dálku sledovali s patřičným pobouřením.
