U16: Hodnocení sezony

Jedním z nejlepších momentů byl určitě rozdíl ve hře na podzim a na jaře, kdy kluci udělali velký pokrok. Šlo to poznat nejen na hře, ale i na výsledcích, všiml si trenér Radim Pfeifer.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Jedném z hlavních cílů určitě bylo, aby se hráči ročníku 2007 adaptovali na dorostenecký fotbal a dokázali hrát i s o tři roky staršími a vyspělejšími hráči. Chtěli jsme také z kluků dvou ročníků vytvořit jednu partu. Dalším cílem bylo zachránit se v soutěži, která byla letos ještě o něco kvalitnější než v loňské sezóně.

Jak se je podařilo naplnit?
V podzimní části sezóny to bylo celkově mnohem náročnější než na jaře. Na podzim jsme se museli vypořádat s tím, že proti nám hrají fyzicky mnohem vyspělejší týmy a každá chyba se trestá přísněji než se stejně starými kluky. Někteří kluci se mezi sebou neznali a delší dobu se adaptovali na změny, kterých bylo v podzimní části sezóny mnoho. Postupem času si vše sedlo a po zimním soustředění bylo vidět, že jarní část bude ve všech ohledech mnohem lepší. Na jaře jsme měli dobrou sérii vyhraných utkání, kde spousta kluků udělala velký výkonnostní pokrok. Ke konci sezóny to bylo výsledkově slabší, ale poslední utkání na Vyšehradě jsme odehráli dobrým výkonem a v soutěži jsme se i přes závěrečnou prohru zachránili.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
V nové sezóně bude určitě především důležité, aby se kluci z ročníku 07 a 08 rychle adaptovali na nový model mladšího dorostu a vytvořili si dobrou partu, která potáhne za jeden provaz. Dobrý herní projev a výsledky se pak určitě také dostaví.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Častokrát (hlavně na jaře) jsme byli mnohem fotbalovější než řada soupeřů. Občas jsme ale naráželi na vlastní naivitu a málo pohybu bez míče v útočné fázi.

 Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Jedním z nejlepších momentů bylo určitě vidět rozdíl ve hře na podzim a na jaře, kdy kluci udělali velký pokrok. Šlo to poznat nejen na hře, ale i na výsledcích, kdy jsme porazili některé soupeře, kteří na podzim porazili nás.

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Nejčastěji jsme hráli v rozestavení 4:3:3. V průběhu podzimu jsme začali více hrát také 3:5:2. Obě rozestavení jsem využívali vždy s ohledem na soupeře nebo na vývoj utkání. Chtěli jsme, aby kluci věděli, že je to jen nějaký základ, z čeho mají vycházet, ale v průběhu hry to mohou různě podle potřeby flexibilně měnit. Při 3:5:2 jsme chtěli získat střed hřiště a po zisku míče se dostávat rychle do šancí a zakončení. Nevýhoda tohoto rozestavení může být v momentě, kdy wingbeci nestihnou po ztrátě míče včas přepnout a v zadní řadě není doplnění od středových hráčů. To se ale moc nestávalo. Při 4:3:3 jsme chtěli hodně těžit z práce krajních obránců, kteří měli doplňovat útok, který měl spolupracovat a měnit si pozice.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Letos mě zaujala práce Petra Mathausera. Jeho silnou stránkou je celkově organizace a komunikace.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
V tomto roce jsme spolupracovali především s U15 a U17. Z U15 nám chodili pomáhat často především brankáři (za to jsme jim vděční). Spolupráce s U15 byla na velmi dobré úrovni. Z U17 k nám také často chodili hráči na doplnění do utkání i tréninků. Někdy jsme měli také společné tréninky, takže tam ta spolupráce byla užší, ale některé věci jsme společně mohli nastavit lépe.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Myslím, že po letošní sezóně je důležité hlavně dobře nastavit fungování mladšího dorostu tak, aby to byl funkční model, který se osvědčí i pro budoucí roky. Věřím, že všichni, kdo to mají v tomhle ohledu na starost, to dokáží vymyslet tak, aby to fungovalo co nejlépe.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
V týmech, kde jsem na Tempu působil, mi vždy hráči tykali. U starších dorosteneckých ročníků si myslím, že je lepší spíš vykání, ale když trenér zná kluky už od mladších kategorií a oni jeho, tak určitě tykání. Nesmí to před hráči působit uměle. Člověk by si neměl tvořit autoritu a respekt jen na základě vykání.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Na závěr bych ještě využil prostor i zde a poděkoval všem za krásné trenérské roky na Tempu, kde letos končím v roli trenéra. Budu fungování klubu a mládeže i dál sledovat a věřím, že příští sezóna bude úspěšná a na Tempo se vrátí vyšší soutěže. Kvalita hráčů i trenérů je na to na Tempu dostatečná.

Osoby:

Radim Pfeifer