V mnohém podobný zápas jako před týdnem doma proti Svitavám, ale nakonec s hořkým koncem pro nás. Slušně jsme kombinovali, sbírali vypadlé míče a když už se soupeř dostal k brejkové situaci, dokázali jsme to rychlostně uhasit. Zdálo se, že to bude otázka času, kdy se prosadíme. Jenže čas ubíhal a místo skóre jsme zvyšovali počet zahozených šancí.
V každém zápase je potřeba být silný v detailu, protože pak hezká akce vyzní do prázdna a musíme začít znovu. Když to nešlo po hezkých akcích, tak jsme se prosadili v závaru po Andyho trestném kopu. Nejlépe se zorientoval Hoďas a špičkou propíchl míč za brankáře domácích. Stále jsme tlačili a k břevnu z prvního poločasu jsme přidali ještě tyčku po Nídyho střele a břevno po dalekonosném pokusu Fíly. Když jsme pak nedopravili skákající míč do téměř prázdné branky, přišel trest na druhé straně, na který už jsme neměli čas reagovat. Soupeři vyšel brejk a byť to bylo početně vyrovnané, nedokázali jsme včas přistoupit ke střílejícímu hráči a ten prostřelil Davída křižnou střelou.
Herně tedy dobrý výkon plný super akcí jak týmových, tak i individuálních (byť těch mohlo být více), ale v tom nejdůležitějším detailu jsme dnes selhali. Určité náznaky už byly znát na trénincích v týdnu, kde těch přestřelených branek za dvou metrů byly spousty. Proto je fotbal v tomhle spravedlivý, i když nás jak domácí, tak i rozhodčí, přesvědčovali o opaku. Na krásu se bohužel nehraje.