U14: Hodnocení sezóny

Nejlepším momentem sezóny je bezpochyby postup do ligy. Je to skvělá zkušenost si baráž zahrát. Zápasy jsou plné emocí a je to zážitek na celý život, radoval se trenér Petr Ježek.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Podzim jsem začal třetí sezónu u kategorie U13 (ročník 2012). Cílů bylo u této kategorie hned několik, protože právě v tomto ročníku kluky čeká poslední a zároveň nejdůležitější krok v jejich dosavadním fotbalovém vývoji a to přechod na velké hřiště. U této věkové kategorie jsme se nadále zaměřovali na všeobecný pohybový rozvoj hráčů. V tréninku i v zápasech jsme kladli důraz na individuální technické dovednosti a kreativitu. Na závěr podzimu nás čekala i postupná adaptace na velké hřiště. Tento přechod je spojen nejen s prostorovou orientací a taktickým myšlením, ale také s kondiční a silovou náročností. Přesto hlavním cílem zůstávalo, aby hráči vyčnívali svou kvalitou v individuálních schopnostech, což je v tomto věku pro nás důležité.

Od ledna jsem převzal kategorii U14 (ročník 2011), kde jsem chtěl navázat na práci Jardy Teplana, který vedl tým téměř pět let. Věděl jsem, že u této kategorie je hlavní cíl jasný a to postoupit do ligy. Všichni jsme ale museli držet palce U15, abychom měli možnost tento cíl naplnit. Protože času nebylo mnoho, stanovil jsem si jasné priority, co týmu během několika měsíců mohu předat. Hned od začátku jsem se snažil poznat hráče nejen po fotbalové stránce, ale i lidsky. Hodně jsem hráče rotoval, zkoušel různá rozestavení a kluky záměrně stavěl do méně komfortních situací, aby vystoupili ze své komfortní zóny a já je mohl více poznat. V zimním období jsme se více zaměřili na kondiční a silovou složku, ale v tréninku i zápasech jsme stále kladli důraz na individuální schopnosti, kreativitu a osobní souboje.Mým hlavním cílem bylo, aby se z týmu stala silná a soudržná skupina, která potáhne za jeden provaz a bude stát jeden za druhým, v tréninku, v zápase i mimo hřiště.

Jak se je podařilo naplnit?
Z pohledu naplnění cílů jsem s podzimem u kategorie U13 spokojený. Hráči udělali viditelný pokrok v individuálních dovednostech, zlepšila se jejich jistota na míči, odvaha v soubojích a schopnost rozhodovat se pod tlakem. Částečně se nám začalo dařit mít dobré návyky v pohybu bez míče, ale tam s přechodem na velké hřiště bude ještě dost práce. Přechod na velké hřiště jsme zahájili postupně. Bohužel zápasů už jsem nestihl tolik. Byla to pro nás výzva a já jsme rád, že jsem u toho mohl být. Samozřejmě fyzická složka hry byla znát a pro někoho byla náročnější než u jiných hráčů, ale vnímám, že právě díky tréninkům a přístupu hráčů jsme si v tomto směru vytvořili solidní základ pro další zápasy na celé hřiště. Celkově si myslím, že jsme podzim zvládli velmi dobře – bez tlaku na výsledky, ale s důrazem na kvalitu a růst jednotlivců.

Přechod k U14 byl rychlý, intenzivní a hodně práce jsme museli zvládnout ve velmi krátkém čase. Vstupoval jsem do týmu, který měl jasně daný cíl, zahrát si baráž a mít možnost se poprat o postup do ligy. Šlo ale o skupinu výrazných individualit, které si spolu na hřišti často nerozuměly a spíš se hádaly. Postupem času se nám ale podařilo tým stmelit. Kluci si začali více věřit, respektovat se a chápat, že jedině spolu mohou být úspěšní. Zlepšila se komunikace na hřišti, nasazení v trénincích i ochota obětovat se pro tým. Někteří hráči se během jara rozhodli odejít do jiných klubů. Na jednu stranu mě to samozřejmě mrzelo, ale na druhou stranu zůstali ti, kteří opravdu chtěli za Tempo bojovat a nechávali na hřišti srdce a přesně takový tým jsme potřebovali, pokud jsme chtěli v závěru sezóny uspět. A ten největší cíl? Baráž o ligu, a šance vybojovat si místo mezi ligovými týmy. Za tu musíme poděkovat hlavně kategorii U15. Ale díky přístupu, obětavosti a nasazení se nám tento cíl podařilo splnit. A i když to nebyla sezóna jednoduchá, jsem pyšný na to, co se nám povedlo za tak krátkou dobu vybudovat.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Jsem rád, že jsem dostal důvěru vedení a že u týmu budu pokračovat jako hlavní trenér i v následující sezóně. V první řadě se budeme snažit plnit koncepci klubu, kterou máme momentálně nastavenou. Nadále budeme řešit neustále správný vývoj hráčů v této kategorii, jako jsou individuální dovednost, technicko – taktické záležitosti, fyzická a silová složka, no a na závěr se musíme pokusit dělat co nejlepší výsledky, abychom se vyhnuli baráži v následující sezóně.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
První těžký moment byl, že jsem se rozhodl u ročníku 2012 skoro po třech letech skončit. Kluci, Maky, rodiče a celý realizák mi neskutečně přirostli k srdci a mám je všechny moc rád. Cítil jsem ale, že já i tým potřebují změnu, a tak jsem toto rozhodnutí musel udělat. Druhý těžký moment pro mě je každé vážně zranění hráče. Nejdřív si Proky poranil vážně koleno a na závěr sezóny si Begi zlomil ve škole obratel. Tohle je pro mě vždy těžké, i když to bohužel k fotbalu patří.

Nejlepší moment je bezpochyby postup do ligy. Je to skvělá zkušenost si tento zápas zahrát. Zápasy jsou plné emocí a je to zážitek na celý život. S Jardou Teplanem jsem si telefonoval víc jak s manželkou a teď, po uklidnění emocí, si uvědomuji, jaká zkušenost to pro nás pro všechny byla.

Jaké jsou hlavní přednosti vašeho týmu?
Tým dokáže táhnout za jeden provaz. Když si tuhle týmovost udržíme, tak věřím, že se všichni budou zlepšovat. Tým má spoustu individuálně zajímavých hráčů, kteří dokážou na hřišti udělat nadstandardní věci. Na tom musíme stavět a to chceme na hřišti vidět.

Veselá historka ze sezóny?
Ty nejlepší zážitky z celé sezóny nakonec neměli jen hráči, ale hlavně moje a Jardova manželka. Když bylo jasné, že budeme hrát baráž, byli jsme s Jardou Teplanem v každodenním kontaktu, řešili jsme doslova každý detail, od sestavy přes rozehrávky až po to, kdo bude kde stát při autu. V jednu chvíli už to vypadalo, že by si naše manželky mohly zahrát na Výměnu manželek - akorát s tím, že já bych bydlel s Jardou a ony dvě spolu. Naštěstí to obě vydržely a dopadlo to dobře - my jsme zvládli baráž, a doma (snad) taky všechno ustáli. Celkově je baráž jedna velká historka s dobrým koncem.

Měli jste během sezóny možnost zahraniční konfrontace a co vám to přineslo? Pokud ne, stáli byste o ni?
Jedinou zahraniční konfrontaci, kterou jsme měli, byl turnaj v Kroměříži. Převážně to byly týmy ze Slovenska, ale i tak je to skvěla konfrontace a zkušenosti jak pro nás trenéry, tak hlavně pro hráče. Určitě to stojí za to si domluvit jeden až dva zahraniční zápasy za sezónu. Pro hráče je to něco nového. Bohužel čím starší ta kategorie je, tak je těžší se k zahraničnímu zápasu dostat.

Jak moc a jakým způsobem se věnujete skautingu, ať už vyhledávání talentů v jiných klubech nebo sledování soupeřů, kteří vás čekají?
Tak konkrétně hodně hráčů ročníku 2011 mám nakoukaných. Občas se jdu na ně podívat a pár hráčů jsem i oslovil. Ale nijak ve větší míře jsem to nikdy tolik neřešil. Pořád musím chodit do práce a věnovat se i rodině. Spíš se chci víc věnovat našim hráčům. V žákovských kategorii není úplně důležité sledovat soupeře a chystat se na někoho takticky. Poprvé, kdy jsme někoho sledovali, tak potenciální soupeře do baráže. S Jardou jsme byli jak na Kladně, tak v Jablonci, a bylo to fajn vyzkoušet si něco nového.

U14, baráž: FC Tempo Praha - FK Jablonec 2:1 (1:1)

Co vám dává trénování na Tempu a jak byste přesvědčil případné zájemce o trénování, aby přišli právě sem?
Trénování na Tempu mi dává strašně moc. Kdykoliv jdu na trénink, ať už před námi nebo po nás trénuje jiný tým, vždycky se můžu něčemu přiučit. Tempo je klub, kde se pořád něco děje. Dokonce jsem chvíli přemýšlel, že bych zkusil trénovat jinde, ale pokaždé jsem si řekl, že takovou možnost, jakou mám tady, už jinde mít nebudu. Na Tempu působí skvělí trenéři a já jsem moc rád, že můžu být součástí tohoto prostředí. Každý trenér má sen vyzkoušet si trénovat ve velkém klubu jako je Sparta nebo Slavia a je skvělé vidět, že o trenéry z Tempa je právě z těchto klubů zájem. Každému zájemci o trénování bych doporučil, ať se na Tempo přijde podívat. Ať s námi absolvuje schůzku, kde mu ukážeme, jak pracujeme, jak vedeme tréninky, co všechno plánujeme, jak spolupracujeme. Takovou otevřenost a systém má jen málo klubů. A to je to, co nás odlišuje.

Kterou evropskou fotbalovou ligu sledujete nejvíc a proč?
Nesleduji konkrétně jednu ligu. Rád se podívám na kvalitní zápasy velkých týmů, kde vyniká rychlost v rozhodování, technická vyspělost a celková úroveň hry. V těchto ohledech jsou zahraniční hráči pořád o kus dál než ti naši. Zároveň mě ale zajímají zápasy, kde hrají čeští hráči a samozřejmě sleduji i naši domácí ligu. I když bývá často kritizovaná, pro mě je pořád fyzicky nejnáročnější ze všech.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem fanouškům a hlavně rodičům za to, jak nás po celou sezónu podporovali, jak nám fandili a kolik času a energie věnují svým dětem. Bez nich by to vůbec nešlo. Velké díky patří také všem trenérům na Tempu. Díky tomu, jací jsou, lidsky i odborně, tak mám kolem sebe prostředí, ve kterém se můžu neustále zlepšovat a posouvat dál. Poděkování si ale zaslouží i hráči. Klukům, se kterými pracuju, chci vzkázat, že mají obrovský potenciál a že když budou dál makat a věřit si, můžou dojít hodně daleko.
A v neposlední řadě děkuju i své rodině. Časově je to někdy opravdu náročné, ale mám doma velkou oporu, bez které by to nešlo. Každý trenér potřebuje mít zázemí a podporu a já jsem za tu svou nesmírně vděčný.

Osoby:

Petr Ježek