Jan Míka: O záchranu hrát nechceme

Bylo by snadné to po postupu zabalit, ale to není můj styl, říká Jan Míka, hráč roku I.A třídy v hlasování na webu fotbalunas.cz.

Honzo, znovu jsi získal ocenění od fanoušků - co pro tebe znamená být hráčem sezony v roce, kdy tým postoupil?
Ocenění si moc vážím, hlavně když vím, že většinu hlasů mi dal brácha, táta, jeho žena a širší zbytek rodiny. Je vidět, že tou sezonou taky žili a celou dobu nám fandili. Kdykoliv to šlo, přišli nás podpořit, a to je vždycky super - mít za klandrem rodinu. Nikdy vás to nenechá něco vypustit. Moc jim díky za hlasy. Je to taková sladká tečka na sklonku kariéry. Nesmím zapomenout ani na svého dědu, který z druhého konce republiky v 85 letech ovládá live přenosy a po každém zápase mi napíše hodnocení. Opět musím poděkovat i celému Tempu - od trenérů až po spoluhráče. Fotbal je týmový sport a v béčku se nám utvořil parádní tým! Prostě díky všem.

Jak bys zhodnotil celou sezonu z pohledu kabiny? Byly chvíle, kdy jste pochybovali o postupu?
My jsme o postupu nemohli moc pochybovat, protože téměř celou sezonu bylo na prvním místě Podolí. My jsme se rvali hlavně o baráž. Jenom Petr Dedek neustále říkal, že bere jen postup z prvního místa. To jsem si klepal na čelo. Hlavně když jsme po sérii ztrát byli až čtvrtí. Přesto pak přišla šňůra výher a díky zaváhání Podolí v předposledním kole nám spadl do klína matchball, který se podařilo využít.

Tým ukázal skvělou formu hlavně na jaře. Co bylo podle tebe klíčovým zlomem celé sezony?
Určitě klíčové bylo, když po třech ztrátách v řadě jsme jeli do Ďáblic a od 50. minuty hráli v deseti. Tam, i přesto že jsme měli poměrně mladý tým, jsme se dokázali semknout a "na krev" tam urvali výhru. Nevyhrát v Ďáblicích, tak se dnes asi nemáme o čem bavit. Byl to takový zápas, který moc na Tempu neumíme zvládat, tam jsme si ale všichni sáhli na dno a nastartovali šňůru, která nás dovedla k postupu.

Jak těžké bylo udržet motivaci v závěru, kdy už se postup zdál být na dosah?
Jak jsem již říkal - do posledního kola jsme spíš doufali v baráž. A i k té jsme věděli, že zhruba od 23. kola vede cesta jen přes samé výhry. To se nám dařilo a v posledním kole přišel bonus v podobě zápasu o postup. Tam, spíš než motivace, už hrála roli určitá nervozita. S tou jsme se nakonec úspěšně poprali a disciplinovaným výkonem si došli pro tři body znamenající postup.

Sám jsi odehrál téměř všechny minuty sezony - měl jsi někdy pocit, že už tě tělo zrazuje, nebo tě postup poháněl dál?
Naopak. Na jaře jsem pár věcí upravil - ať už se to týká tréninku nebo stravování - a cítil jsem se opravdu výborně. Vidět to je i na číslech, kde po podzimu jsem měl nulu na kontě vstřelených gólů a na jaře jich mám kolem osmi. A to jsem několik zápasů odehrál v obraně. Takže změna režimu se vyplatila.

Postupujete do přeboru. Jak velký rozdíl v kvalitě tam očekáváš a co bude podle tebe potřeba změnit, aby Tempo B obstálo?
Upřímně moc nevím, co od toho čekat. Přebor jsem hrál už dávno. Nemyslím si ale, že bychom měli něco zásadně měnit. V týmu jsou výborní spoluhráči, kteří budou doplněni o kluky z U19, takže si myslím, že kvalita ještě stoupne. Možná bychom mohli zapracovat trošku na obraně, ale pokud budeme vyhrávat 6:5, vadit mi to nebude. Hlavně ať to mladý kluky baví a utvoří se dobrá parta.

B tým: SK Ďáblice - FC Tempo Praha B 2:3

Jak bude vypadat letní příprava? Kdy začínáte a proti komu máte naplánované přípravné zápasy?
Letní příprava už začala a to pěkně zostra. Upřímně jsem to nečekal, ale určitě mi to nevadí. Mám rád, když to trošku bolí. V přeboru je spousta mladých týmů, takže kondice se bude hodit. Přípravné zápasy máme tři, což je velká změna, dřív jsme do toho s béčkem šli skoro z voleje. Teď je potřeba se s novými kluky trošku sehrát.

Očekáváš, že se kádr nějak výrazně promění, nebo si chcete udržet osu týmu, která postoupila?
Myslím si, že kostra zůstane, a jak jsem již zmiňoval, budeme posíleni o kluky z U19 a přijde i pár přesunů na trase A tým - B tým. To přinese určitě nový drajv a konkurence všem jen prospěje. Věřím, že budeme ještě silnější než loni.

Věříš, že může Tempo B být konkurenceschopné i v přeboru, nebo je hlavním cílem se první rok udržet?
Já a trenér Dedek máme vždy jen nejvyšší cíle. Takže o záchranu hrát nechceme. Klidný střed by se mi líbil, ale tajně doufám, že budeme zlobit víc, než se v Praze očekává.

A nakonec osobně - co tě ještě u fotbalu žene dopředu a máš nějaký osobní cíl pro nadcházející sezonu v přeboru?
Dopředu mě teď hodně ženou mladí kluci kolem mě - je to taková zdravá soutěživost se jim vyrovnat a zároveň třeba něco předat. Bylo by snadné to zabalit po postupu, ale to není můj styl. Celkově mě baví styl, jakým hrajeme, to je ohromně důležité. Takže určitě je dobře, že si sedím s naším širokým trenérským štábem a máme podobný pohled na fotbal. A v neposlední řadě jsou motivací moje dcery. Chci, ať vidí, že táta i skoro v důchodu něco dělá a vyrovná se mladším. Být vzorem dětem je to nejvíc - zvlášť v dnešní době, kdy děti hledají vzory kdekoliv jinde, jen ne v rodině.

Osoby:

Jan Míka