Povedený úvod potvrdil Manoušek vedoucím gólem. Záhy navýšil skóre po pěkné individuální akci, přehozením vysoko postaveného gólmana, Kuptík. Kopanina se snažila o vysoký presink, až dokázala snížit. Zápas postrádal plynulost. To mělo za následek bezkrevný, mdlý výkon našich chlapců. Poločas se dohrál ve znamení faulů a dlouze rozehrávaných standardních situací.
Druhý poločas pokračoval naprosto stejně, jen s tím rozdílem, že starší hráči soupeře začali hrát daleko za hranou faulu. Vyhrožovali a zastrašovali kluky slovně, a některým se tak dostali do hlavy. Velká zkušenost. Poprvé se setkali s tím, že se urostlého, zle se vyjadřujícího protihráče na hřišti jednoduše báli. I to mělo za následek těsné vedení, o které jsme se museli obávat. Pomohli střídající hráči. Možná netušili na lavici, do jakého zápasu nastupují. Po gólu Nechvíly se uvolnila vlna emocí. Strach zmizel a objevila se zdravá naštvanost. Nutno přiznat, že nám na lavičce ten strach naopak začal.
Posledních deset minut zákeřnosti soupeře vygradovaly. Hráči Kopaniny měli rudo před očima. Neunášeli porážku od mladšího soupeře a jejich snaha se ubírala jen hráčům Tempa pořádně naložit. Skluzy na kotník, loket do obličeje, co nejvíc nakopat. V obavách o zdraví hráčů jsme všechny nabádali hrát rychle od nohy a nedovolit jakýkoliv souboj. Výsledkem byly další dva góly v hostující síti. Máme další zasloužené tři body, ale hlavně jsem rád, že kluci dohráli všichni ve zdraví. Určitě těžký zápas pro mladé rozhodčí. Chránit fotbalisty od řezníků se jim v závěru ale moc nedařilo.