Tempáci herně sahali jasně po třech bodech, ale fotbal se hraje góly, a tak výhru brali domácí.
Tenhle výsledek bolí, jinak to napsat nejde. Ve Střešovicích jsme odehráli herně slušné, výsledkově ovšem tragické utkání. Celých devadesát minut jsme domácí přehrávali, míč jim moc nepůjčovali, proti jejich kompaktní defenzivě nebylo sice jednoduché se prosadit, ale několik šancí jsme si vytvořit dokázali, bohužel jsme proměnili jen dvě a když dostanete tři branky, tak se potom vyhrát nedá.
B tým: SK Střešovice 1911 - FC Tempo Praha B 3:2
Tu první bych nikomu nevyčítal, při dlouhém autu Střešovic Šeba uklouzl, Míkys to nečekal a útočník domácích Alba zakončil koníčkem, což podle mě nečekal ani on sám. Ty další dvě branky mě mrzí především proto, že to byly jednoduché situace, které šlo vyřešit a jsou pod nimi podepsáni hráči, kteří běžně zvládají mnohem složitější momenty. Naše snížení v nastaveném čase bylo jen takovou labutí písní, zápas jsme měli rozhodnout v náš prospěch mnohem, mnohem dřív.
Hlavní problém ale vidím v tom, že soupeř po pauze nastoupil na hřiště bojácně, většinu poločasu domácím chyběl pohyb, odvaha a když zčistajasna dostaneme gól na 2:1, tak jsme to my, kdo sklopí hlavu, namísto abychom se zdravě naštvali a šli výsledkem něco udělat. Jak říká Tonda, fotbal hraješ 3 minuty nohama a 87 minut srdcem, já bych k tomu dodal, že to srdce nesmí být v kalhotách, které zůstaly viset v šatně…