FC Tempo Praha
U15: Hodnocení sezóny
7.7.2026 7:56
redakce
Najít rovnováhu mezi výsledkem a rozvojem nebylo vždy jednoduché, a právě proto to byla náročná, ale velmi cenná sezona, uvědomuje si trenér Petr Ježek.
Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Sezona byla specifická tím, že jsme museli skloubit dva důležité cíle. Tím prvním byla záchrana v nejvyšší soutěži U15, protože si myslím, že Tempo do žákovské ligy patří a pro rozvoj hráčů je konfrontace s nejlepšími týmy v republice velmi důležitá. Zároveň jsme ale nechtěli ustoupit od dlouhodobých rozvojových cílů. Naším úkolem bylo připravit hráče na přechod do dorosteneckého fotbalu, rozvíjet jejich individuální dovednosti, herní myšlení a schopnost fungovat na velkém hřišti. Najít rovnováhu mezi výsledkem a rozvojem nebylo vždy jednoduché, a právě proto to byla náročná, ale velmi cenná sezona.
U15: SK Slavia Praha - FC Tempo Praha 1:1
Myslím, že se nám podařilo naplnit oba cíle. Soutěž jsme zachránili, což bylo v průběhu sezony velmi důležité. Ještě větší radost mi ale dělá způsob, jakým jsme toho dosáhli. I když jsme bojovali o záchranu, neustoupili jsme od principů hry, které chceme hráče učit. Nesnažili jsme se hledat krátkodobá řešení jen kvůli výsledku, ale dál jsme trvali na tom, aby kluci byli odvážní, chtěli hrát fotbal a dokázali řešit herní situace konstruktivně.
Ukazatelem toho je například podzimní část sezony, kdy nás herně nikdo nepřehrál. A to jsme se utkali i s velmi kvalitními soupeři, jako byla Plzeň nebo České Budějovice, které fungují jako výběr talentovaných hráčů z celého kraje. To je pro nás potvrzení, že cesta, kterou jsme si nastavili, má smysl.
Zároveň mám radost z individuálního posunu řady hráčů. Když porovnám tým na začátku a na konci sezony, vidím výrazný rozdíl nejen ve fotbalových dovednostech, ale i v přístupu, zodpovědnosti a schopnosti fungovat jako tým.
Jaké jsou cíle do sezóny následující?
V kategorii U15 je hlavním cílem připravit hráče na dorostenecký fotbal. Nejde jen o to, aby byli dobrými fotbalisty, ale aby byli schopni převzít zodpovědnost sami za sebe, za svůj výkon a za tým. V U16 to bude stále stejné. Chceme, aby byli připraveni obstát v náročnějším prostředí, kde už nestačí pouze talent. Důležité bude také vychovávat hráče, kteří mají charakter, odvahu a chuť na sobě dlouhodobě pracovat. No a neustále budeme chtít pracovat na individuálních dovednostech.
Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem nebyla samotná záchrana soutěže, ale vědomí, že jsme ji zvládli bez toho, abychom se vzdali naší fotbalové identity. Ani v těžkých chvílích jsme neustoupili od principů, kterým věříme. Kluci byli schopni hrát odvážně, chtěli mít míč, dokázali být konkurenceschopní a herně vyrovnaní i proti nejlepším týmům v republice. To je pro mě jako trenéra možná ještě cennější než samotné umístění v tabulce.
Nejtěžší momenty přišly ve chvílích, kdy jsme za dobré výkony nebyli odměněni výsledkově. Některé zápasy jsme měli velmi dobře rozehrané, ale kvůli individuálním chybám nebo nedostatku zkušeností jsme body ztratili. V takových situacích bylo důležité, aby hráči neztratili víru v cestu, kterou jsme si nastavili. Zároveň mě vždy mrzí zranění hráčů, protože každé takové zranění přibrzdí jejich rozvoj a vezme jim radost ze hry. Stejně tak nejsou příjemné situace, kdy se naše cesty s některými hráči rozejdou kvůli nespokojenosti nebo odlišným představám. S hráči trávíme spoustu času a člověk si k nim vytvoří vztah, takže takové odchody mě vždy mrzí.
Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Za největší přednost považuji charakter týmu. Přestože jsme neprožívali jednoduchou sezonu, kluci se nevzdávali a pracovali dál. Pozitivně hodnotím také jejich ochotu učit se novým věcem a posouvat se. Naopak rezervy vidím v komunikaci, větší odvaze převzít odpovědnost v těžkých situacích a v konzistenci výkonů. Českému fotbalu obecně chybí více lídrů a hráčů, kteří jsou schopni strhnout ostatní. I proto se snažíme tyto vlastnosti u hráčů rozvíjet.
U15: FC Tempo Praha - SK Kladno 2:2
Mám kolem sebe lidi, kterým důvěřuji a kteří sdílejí podobný pohled na výchovu hráčů. Každý má své silné stránky, ale důležité je, že táhneme za jeden provaz. Hodně spolu komunikujeme a snažíme se, aby hráči dostávali jednotné informace. Myslím, že právě prostředí a spolupráce uvnitř realizačního týmu mají na rozvoj hráčů obrovský vliv.
V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Nejčastěji jsme hráli v rozestavení 4–3–3. Rozestavení je samozřejmě důležité, ale podle mě není tím nejdůležitějším. Mnohem podstatnější jsou principy hry, které hráči chápou a dokážou aplikovat. Fotbal je dnes velmi dynamický a během zápasu se rozestavení často mění podle situace. Pokud hráč rozumí hře, zvládne fungovat v různých systémech.
Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
Ano, snažíme se hráčům vysvětlovat, že výkon není jen o tom, co udělají na tréninku. Velkou roli hraje spánek, regenerace, pitný režim i strava. V dnešní době mají hráči k dispozici obrovské množství informací, ale ne vždy jsou správné. Proto se snažíme vést je k tomu, aby chápali základní principy a dokázali se o své tělo starat. Chceme, aby věděli, že si můžou dát cokoliv, ale musí vědět, kdy si to můžou dát.
Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
Čím dál více se zaměřuji na rozhodování hráčů. Fotbal se neustále zrychluje a dnes už často nerozhoduje samotná technika, ale schopnost správně vyhodnotit situaci pod tlakem a zvolit nejlepší řešení. Snažím se proto vytvářet prostředí, ve kterém hráči musí přemýšlet, rozhodovat se a nést za svá rozhodnutí odpovědnost.
Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Nejtěžší je najít správnou rovnováhu mezi krátkodobým výsledkem a dlouhodobým rozvojem hráče. V mládežnickém fotbale je jednoduché podlehnout tlaku výsledků, ale naším úkolem je připravovat hráče na budoucnost. Někdy to znamená udělat rozhodnutí, která nejsou populární dnes, ale mohou být správná za několik let.
U15: FC Tempo Praha - FK Teplice 2:3
Chtěl bych poděkovat všem hráčům, rodičům, kolegům i lidem v klubu, kteří se na fungování týmu podíleli. Fotbal je krásná hra, ale zároveň je to skvělý prostředek pro výchovu mladých lidí. Přál bych si, aby se u nás nebáli hráči dělat chyby, byli odvážní, soutěživí a měli radost ze hry. Když vidím, s jakými emocemi hrají děti fotbal na ulicích ve fotbalově vyspělých zemích, je to něco, co bychom měli podporovat i u nás. Právě z takového prostředí vyrůstají nejen dobří fotbalisté, ale také osobnosti a budoucí lídři.
Osobně byla pro mě tato sezona výjimečná ještě v jedné věci. Měl jsem možnost trénovat svého syna a strávit s ním i s celým týmem další společný rok. Když k nám přicházel ze Sparty, měl jsem z toho velké obavy. Přemýšlel jsem, jestli je to správné rozhodnutí pro něj, pro tým i pro mě jako trenéra. Dnes ale můžu říct, že jsem velmi rád, že se to stalo. Byla to zkušenost, které si vážím, a jsem vděčný, že jsem mohl být součástí jeho i společné týmové cesty v tak důležité sezoně.
Zároveň bych chtěl popřát právě Jéžovi hodně štěstí při jeho návratu do Sparty, Cejničovi mnoho úspěchů v Teplicích. Každého trenéra potěší, když je o jeho hráče zájem a když vidí, že jejich práce a výkony otevírají klukům další fotbalové možnosti. Věřím, že oba budou Tempo reprezentovat stejně dobře, jako se jim to dařilo doposud.