B tým: Hodnocení sezóny

Složité na trenérské práci je schopnost něco naučit. Co, a snad i jak, většinou všichni víme, ale opravdu docílit tu změnu je nejtěžší, konstatoval trenér Petr Dedek.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Do premiérové sezóny béčka v Přeboru byly cíle jasné. Být konkurenceschopní v soutěži, ideálně hrát klidný střed tabulky a zabudovat velké množství kluků 2006, kteří se z U19 přesunuli skoro kompletně do rezervy.

Jak se je podařilo naplnit?
Tady asi záleží hodně na úhlu pohledu. V realizačním týmu jsme si mysleli, že vše půjde snadněji a lépe, ale třeba jsme jen podcenili soutěž, kterou jsme neznali a i konečná těsná záchrana je možná úspěch, který doceníme až později. Těžko říct. V úvodu sezóny jsme kupili obrovské individuální chyby, které soupeři povětšinou nemilosrdně trestali a se dvěma body po prvních sedmi zápasech jsme samozřejmě spokojeni nebyli a byla výzva udržet pozitivní atmosféru. V závěru podzimu jsme přece jen nějaké body nasbírali a dostali se na hranu záchrany, na které jsme poté balancovali až do konce soutěže. Vlastně každý zápas byl buď anebo a postupně jsme přece jen trochu více sázeli na zkušenost, než na mládí, a tak se loňští dorostenci dostávali do hry méně, než bychom asi všichni v klubu chtěli. To jim bralo minutáž, bez které se zlepšovat jde pomaleji. Vidět to bylo nejlépe na klucích, co šli hostovat na jaře do Kunratic, jak jim odehrané minuty pomáhají. Takže konkurenceschopnými jsme se postupně stali, záchrana se také podařila, ale zabudování ročníku 2006 se spíše nepodařilo. Nicméně sezona to byla nabitá a zkušenosti jsme nejen v realizačním týmu sbírali po hrstech a věřím, že se zúročí v dalších sezonách.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Budou stejné jako letos a věřím, že se podaří je splnit zase aspoň o kousek lépe než tento rok.

Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepším momentem byla jarní šňůra čtyř výher, nejhorším patrně podzimní prohra doma s Radotínem, po které jsme měli zmiňované dva body z úvodních sedmi zápasů.

Jaké jsou hlavní přednosti a naopak nedostatky vašeho týmu?
Přednosti bych viděl v rychlosti, kondici, individuální technice, většinou i zodpovědnosti, nedostatky v taktickém myšlení, tvrdosti, hře bez míče, vnímání prostoru.

B tým: FC Tempo Praha B - SK Slovan Kunratice 3:3

Představte nám svůj realizační tým a jak si v něm rozdělujete práci?
Náš realizační tým byl čtyřčlenný. Jirka často zastával funkci vedoucího, staral se o rozcvičky před zápasy, svými postřehy pomáhal v poločasových pauzách, občas vedl tréninky. Adam měl na starosti středeční tréninky, občas shlédl video ze zápasů soupeře. Podobně Filip, ten vedl většinu pondělních tréninků a také občas analyzoval hru soupeřů. Na mne vycházely předzápasové tréninky a většina logistiky, videa našich zápasů. Adam s Filipem mají hlavní náplň v mládeži, takže s Jirkou vždy a s kluky často jsme vedli diskuse o sestavě i taktice do zápasu, vždy to byly konstruktivní a fajn pokecy, hodně často jsme viděli věci rozdílně, ale argumenty jsme se snad vždy dobrali ke všemi přijímanému konsenzu.

V jakém rozestavení váš tým nastupuje? Je v dnešní době rozestavení týmu vůbec podstatné?
Podstatné to asi v našem případě bylo, v rozestavení 3-5-2 jsme uhráli mnohem více bodů než ve 4-3-3. Bylo by na datovou analýzu, jestli kvůli tomu, že jsou na to zvyklí kluci z A týmu, nebo pomohlo více hráčů z principu v obraně. Někdy námi preferované rozestavení muselo ustoupit hráčskému obsazení na ten který aktuální víkend, ale schopnost improvizovat patří k základní výbavě trenérů B týmů.

Řešíte se svými hráči problematiku výživy a stravy? Jakým způsobem?
Velmi okrajově, kluci podle mne moc dobře vědí, kde je ideál a především to, kde není. A hlavně jsou dospělí a skoro by mi přišlo nadbytečné jim do toho mluvit nebo je nějak kontrolovat.

B tým: SC Olympia Radotín - FC Tempo Praha B 1:2

Kterým detailům se v tréninku vy osobně věnujete víc než třeba před pěti lety?
Kvalitě a prudkosti přihrávky, timingu a pohybu bez míče. A musím přiznat, že jsem překvapen, jak velké rezervy v tom velká část hráčů má a možná to i nepovažuje za příliš důležité.

Co považujete za nejtěžší část nebo disciplínu trenérské práce?
Určitě čas, který je třeba tomu věnovat. A schopnost něco naučit. Co a snad i jak většinou všichni víme, ale opravdu docílit tu změnu je nejtěžší.

Pokud chcete ještě něco čtenářům sdělit, zde máte prostor…
Dávám si minimálně na čas pauzu s trénováním, takže chci poděkovat všem, se kterými jsem se na několikaleté cestě béčka z B třídy přes II.třídu až do přeboru setkal a chvíli, nebo dlouho, to spolu táhli. Samozřejmě největší dík patří Jirkovi Hronovi, který byl vždy nezištně schopný a ochotný zastat jakoukoli činnost, která byla zrovna třeba. Takovou jistotu v zádech bych přál každému. A zmínit musím i Honzu Míku, tento druh prodloužené ruky trenéra na hřišti je rovněž bomba.

Osoby:

Petr Dedek