Jak už bývá zvykem při našich zápasech s Viktorií Žižkov, počasí nám zrovna moc nepřeje. Snad vždy se rozhodne, že z hřiště nikdo neodejde suchý. Toto sobotní sychravé ráno to vypadalo stejně a my přišli vybaveni deštníky. Ale najednou nastala změna, přestože bylo nebe zamračené, po dešti ani stopy.
Kluci odehráli celkem vyrovnaný zápas. Na jednom hřišti byli na koni naši borci, bojovali s urputností a předvedli, že fotbal hrát umí. Na tom druhém jsme prožívali doslova "infarktový boj". Byla to hra neproměněných a zahozených šancí. Nasvědčoval tomu i výrok trenéra Viktorie, kdy asi po desátém nezdařeném útoku našeho hráče, řekl : "Tak to už bych šel domů. To bych nerozdýchal." Snad jsme si tímto vybrali své slabé chvilky a už bude jen líp.