5.11.2015 15:32   Ondřej Stejskal  

Zápas jara. Takto mnozí z nás nazývali toto utkání na hřišti Bílé Hory. Karty byly rozdány jasně. Výhra nás posune o 5 bodů právě před Bílou Horu. Remíza nám udrží dvoubodový náskok a prohra - to bychom klesli na druhé místo tabulky. Takže náš hlavní úkol bylo hlavně neprohrát.

Do utkání jsme vstoupili v uvolněné atmosféře a už při nástupu Jirka Nechvíla rozvinul svoji úvahu o tom, kde je sever a kde jih. Ale konec srandy. Od prvního hvizdu se na nás domácí vrhli tak, jak jsme nebyli zvyklí. Nutno říct, že začátek zápasu nám moc nevyšel a když Valášek fauloval ve vápně, pán v černém nařídil pokutový kop. Ten bezpečně domácí proměnili a už v 9. minutě šli do vedení a musím uznat, že zaslouženého. My jsme byli všude pozdě, slabí v osobních soubojích. Poté jsme hru vyrovnali a přitvrdili a domácí měli plné nohy práce ubránit naše nebezpečné útoky. Ve 23. minutě poslal skvělou přihrávku Stejskal na Žaluda, který šel sám na brankáře, jenže v této jasné šanci selhal, a tak to bylo stálo 1:0 pro domácí. O pět minut později srovnáno bylo. Po rohovém kopu se odrazil míč k Nechvílovi a ten střelou k levé tyči srovnal stav utkání na 1:1. Do konce poločasu se toho už nic moc nestalo, a tak se šlo do kabin za smírného stavu. První poločas byl bojovný a určitě ani pro jedno mužstvo nebyl lehký.

V kabině jsme si řekli pár taktických pokynů, jak chceme hrát a co by mohlo platit na domácí obranu. Vyšlo to tak napůl. Do druhé půle jsme vstoupili aktivněji a vytvořili jsme si několik slibných příležitostí, ale náš úvodní tlak domácí přežili, a tak se hra znovu vyrovnala. Dnes to nebylo moc o technice a fotbalové kráse, ale spíš o bojovnosti a touze chtít vyhrát. Když v 60. minutě domácí hráč neudržel nervy na uzdě a po zákroku odpískaném rozhodčím oplácel a nesmyslně kopl Rejmíše do nohy, musela následovat jasná červená karta. Leckdo by si řekl, že to už musíme urvat. Opak byl pravdou. Po ojedinělém útoku domácích a chybách v naší obraně zvýšili i v deseti hráčích na 2:1. V tuto chvíli se ukázala velikost našeho týmu, všichni táhli, jak se říká, za jeden provaz a toužili jsme minimálně po remíze. A tu nám nakonec zařídil sváteční střelec Tománek, když před brankářem dorazil střílený centr od Dedka.

Takže jsme spokojeni tak napůl. Dnes to bylo, jak už jsme psal, hlavně o vůli a bojovnosti, fotbalová krása a umění šly dnes stranou. Určitě pozitivní věc, že bychom měli přezimovat na první příčce, ale uvidíme, ještě nás čekají dva zápasy, které rozhodně nesmíme podcenit.