10.5.2016 13:39   Ondřej Stejskal  

Neděle - sluníčko - umělá tráva na Tempu - Jirka Nechvíla - Lukas Tománek. V bodech jsem vypsal hlavní taháky na tento zápas. V šatně se dala atmosféra krájet, hlavně proto, že se některým hráčům nelíbil můj minulý článek. Prý jsem je osočoval a dělal jsem si z nich srandu. Pár hráčům jsem tedy slíbil, že pokud to bude možné, v tomto článku je nebudu hanit, ale spíše chválit. Třeba takový Jirka Žalud byl hlavní strůjce narážek na mou osobu a dokonce tři kluci ho museli držet, aby mi nedal jednu do zubů.

Tak abych to uvedl na pravou míru, v minulém článku jsem napsal, že Jirka trefil krtka a míč se nedostal do branky. Doopravdy to bylo tak, že Jirka vystřelil, ale jednou nohou si ukopl míč, a proto míč neskončil v brance. Doufám, že toto jako vysvětlení bude stačit a vrátím se k dnešnímu zápasu. Tuto sezónu již tradičně nedorazil brankář a i proto si trenér Dedek připravil další hru o to, kdo bude chytat. Přinesl šipky a hrála se hra, kdo trefí nejmenší číslo, chytá. Velmi nadaný Jirka Nechvíla hodil pouze 1 a už se zdálo, že ho role brankáře nemine, opak byl pravdou, poté se před terč postavil Jirka Hron a trefil okno nad terčem. Takže tato hádanka byla znovu rozluštěna demokratickým bojem a spadlo to opět na Jirku. 

Střed zálohy hrál opět Stejskal s velmi aktivním Tománkem, kterému aktivita vydržela pouze do úvodního hvizdu. Poté se začal rozčilovat, naběhla mu žíla na krku a jeho výkon v první půli připomínal spíše čertíka v krabičce, který se neustále rozčiluje. Jeho chvíle přišla ve druhé půli, ale nebudu předbíhat.

Od úvodních minut bylo jasné, že hosté si přijeli pro pořádný výprask a když jsme vedli po osmi minutách 5:0, nikdo nepochyboval o tom, že by tomu mělo být jinak. Proto se dnes spíše zaměřím na chování hráčů na hřišti a mimo něj, než abych hodnotil celkovou hru jako celku, protože všichni víme, že hrajeme skvěle.

Jak jsem tu již psal, Tománek se dnes rozčiloval více než je zdrávo a jestli si pamatujete z minulého článku jeho 35 metrový sprint, tak toto utkání předvedl něco podobného. Lukas se už nemohl koukat ve druhém poločase na tu bídu, vzal si balón do své správy a přes 50 metrů hřiště a 4 obránce prokličkoval tváří v tvář hostujícímu brankáři, já jsem stál opodál a čekal, jak to Lukas zakončí. Musím uznat, že jsem čekal hodně, ale on udělal to, co nikdo nečekal, jeho střela skončila opět na brankáři. Ten za celý zápas chytil rýmu, dvoumetrového sumce a z 15 střel, které na něj letěly, chytil pouze tu, co na něj vyslal právě Lukas. Mnozí by řekli - smůla, ale já říkám umění, protože to byla akce přesně jak přes kopírák z minulého zápasu a to se už jen těžko bude napodobovat potřetí.

Mohl bych tady vypisovat další historky z dnešního zápasu a věřte že by jich tu bylo minimálně tak na tisíc a jednu noc, ale nechám si své postřehy i na jiné zápasy a věřím, že výsledek 14:0 nám dodal klid a ten postup si už pohlídáme. Jen škoda, že chodí tak málo diváků… Náš fotbal si zaslouží lepší atmosféru…