Tempáci dokázali v poslední minutě zápasu s Petřínem Plzeň vstřelit vítězný gól.
Sezónu jsme zahájili domácím zápasem s Petřínem Plzeň. Nervozita a očekávání spojené s prvním mistrákem byly tentokrát umocněné tím, že šlo o první mistrák skoro po půl roce. Naštěstí od nás bylo na hřišti vidět spíš nadšení a odhodlání, a to už od první minuty, kdy jsme měli tisíciprocentní šanci. V první části prvního poločasu jsme měli ještě další slibné příležitosti, které jsme ale nevyužili. Dokázali jsme však vysoko presovat, získávali dost míčů a poměrně přímočarou hrou jsme se dostávali do šancí. Postupem času ale přibývaly nepřesnosti a hosté se z ojedinělé možnosti ujali vedení.
Stejně jako první poločas začal i ten druhý, ale tentokrát jsme naštěstí už gól na 1:1 po nádherném trestňáku dali. Druhý poločas už byl daleko větší boj o střed hřiště, nepřesností bylo dost na obou stranách a vzadu jsme soupeři dovolili daleko víc než v prvním poločase. Bohužel jsme to byli opět my, kdo inkasoval, ale stále jsme se ve finální třetině dokázali celkem prosazovat a nakonec vyrovnali na 2:2. Závěrečná desetiminutovka byla plná emocí a zvratů – nejprve jsme dali na 3:2, vzápětí inkasovali na 3:3 a v poslední minutě dali vítězný gól na 4:3.
Zápas tak nepřinesl tolik fotbalovosti, ale rozhodně měl náboj a emoce. My bychom chtěli kluky pochválit za mentální nastavení do zápasu, bylo na nich opravdu vidět, že chtějí vyhrát a fotbal jim to nakonec vrátil. V první půli jsme si vytvářeli dost šancí a doplatili na jejich neproměňování, v druhé půli už jsme nedokázali tolik tlačit a dali soupeři víc prostoru, ale stále jsme měli ze hry malinko více. V ofenzivě však musíme být daleko přesnější, víc si odskakovat ve středu hřiště a lépe využívat šířku hřiště. Pochvalu si zaslouží i všichni střídající hráči, když každý z nich podal velmi dobrý výkon a přispěl k zisku prvních tří bodů. Děkujeme rodičům za fantastickou podporu, která v napjatém konci určitě pomohla klukům vydolovat poslední zbytky sil.