FC Tempo Praha
U15: Rozhodl jediný gól
26.4.2022 21:39
Petr Havlíček
Duel s Admirou vyhráli Tempáci díky brance Ondřeje Frolíka.
Poprvé na jaře jsme hráli na domácí trávě, když jsme přivítali třetí tým soutěže Admiru. Vzhledem k vývoji soutěže jsme čekali hodně náročný zápas, což se potvrdilo. Hosté se prezentovali hodně poctivou a nepříjemnou hrou, kdy dobře a ve velkém počtu bránili a čekali na brejky. První půle byla hodně bojovná a vyrovnaná, ani jeden tým si nevytvořil žádné velké vyložené šance, a spíš tam byly z obou stran takové náznaky. Z naší strany to bylo tentokrát až moc komplikované, míč jsme hodně předržovali a jen málokrát jsme se dostali k nějaké souvislé kombinaci. Když už to vypadalo na dobré zakončení, často to zhatil špatný první dotek, a prováhali jsme několik situací, které volaly po střele.
Po přestávce už se hra o malinko víc otevřela a oba týmy se dostávaly do větších šancí. My jsme měli minimálně tři nebo čtyři opravdu velké možnosti, nicméně vždy nám chyběl větší klid v zakončení – dát si více doteků, zpracovat míč jedním dotekem a pak druhým jen uklidit k tyči. Hosté měli z brejkových situací také dvě velké šance, kdy nás jednou skvěle podržel Tutunovič. Přestože jsme neměli nějaký souvislý tlak, náznaků a střeleckých příležitostí jsme přeci jenom měli o něco víc, a gólu jsme se dočkali v 67. minutě, kdy vybojoval míč ve středu hřiště rychlým napadáním Frolík, zamířil si to přímo do vápna a neomylně zakončil k tyči. Zbytek zápasu byl hektický, ale kromě jedné standardní situace už jsme Admiru uhlídali a získali důležité vítězství.
I dnes to bylo stejně jako v minulém kole hodně bojovné utkání. Byl to zápas o prvním gólu a naštěstí jsme ho dali my. Musím ocenit kluky, jak si za vítězstvím šli a jak dokázali být trpěliví. Po vstřeleném gólu jsme tentokrát zápas dohráli naplno úplně do konce. Jestliže jsme v minulých dvou duelech nebyli spokojení s agresivitou a tvrdostí, tak tentokrát už to bylo o poznání lepší. Pořád jsou tam momenty, kdy je zapření a zakrytí míče málo důrazné, ale na tom stále pracujeme. Jen škoda – a rozhodčí nikdy nehodnotím – že většina sudích v soutěži má přísný metr a nenechá kluky hrát opravdu tělo na tělo s přiměřeným použitím rukou v soubojích tak, jak je aktuálně trendem ve vyšších soutěžích a v zahraničí. Kluci musí dokázat odhadnout metr sudího, ale stejně je to škoda, byť pro obě strany je to stejné. Dále musíme pracovat na chování na poslední třetině hřiště a ve vápně, kdy se zbrklostí připravíme o spoustu situací a hlavně gólů. Je vidět, že herně to není úplně ono, kluci chtějí každý zápas vyhrát a někdy tam chybí větší uvolnění a pohoda. Na druhou stranu se s tím postupně učíme pracovat, což je pro hráče zase další cenná zkušenost.
Po přestávce už se hra o malinko víc otevřela a oba týmy se dostávaly do větších šancí. My jsme měli minimálně tři nebo čtyři opravdu velké možnosti, nicméně vždy nám chyběl větší klid v zakončení – dát si více doteků, zpracovat míč jedním dotekem a pak druhým jen uklidit k tyči. Hosté měli z brejkových situací také dvě velké šance, kdy nás jednou skvěle podržel Tutunovič. Přestože jsme neměli nějaký souvislý tlak, náznaků a střeleckých příležitostí jsme přeci jenom měli o něco víc, a gólu jsme se dočkali v 67. minutě, kdy vybojoval míč ve středu hřiště rychlým napadáním Frolík, zamířil si to přímo do vápna a neomylně zakončil k tyči. Zbytek zápasu byl hektický, ale kromě jedné standardní situace už jsme Admiru uhlídali a získali důležité vítězství.
I dnes to bylo stejně jako v minulém kole hodně bojovné utkání. Byl to zápas o prvním gólu a naštěstí jsme ho dali my. Musím ocenit kluky, jak si za vítězstvím šli a jak dokázali být trpěliví. Po vstřeleném gólu jsme tentokrát zápas dohráli naplno úplně do konce. Jestliže jsme v minulých dvou duelech nebyli spokojení s agresivitou a tvrdostí, tak tentokrát už to bylo o poznání lepší. Pořád jsou tam momenty, kdy je zapření a zakrytí míče málo důrazné, ale na tom stále pracujeme. Jen škoda – a rozhodčí nikdy nehodnotím – že většina sudích v soutěži má přísný metr a nenechá kluky hrát opravdu tělo na tělo s přiměřeným použitím rukou v soubojích tak, jak je aktuálně trendem ve vyšších soutěžích a v zahraničí. Kluci musí dokázat odhadnout metr sudího, ale stejně je to škoda, byť pro obě strany je to stejné. Dále musíme pracovat na chování na poslední třetině hřiště a ve vápně, kdy se zbrklostí připravíme o spoustu situací a hlavně gólů. Je vidět, že herně to není úplně ono, kluci chtějí každý zápas vyhrát a někdy tam chybí větší uvolnění a pohoda. Na druhou stranu se s tím postupně učíme pracovat, což je pro hráče zase další cenná zkušenost.