Borci na hřišti se nenechali zahanbit a přeborového favorita od začátku přimáčkli. Hned ve 4. minutě měl první velkou šanci Babický, na malém vápně ale promáchl míč. V dalších šancích pak vysoko přestřelil Pytlíček a střelu Tomáše Havlíčka chytil nejlepší hráč Újezda - brankář Bojčuk, který se v závěru stal hrdinou. Na jednu střelu ale nestačil. Autové vhazování jsme perfektně vykombinovali. Tomáš Havlíček posunul na Cejnara, jeho přihrávku pustil Babický a Klouček se parádně trefil na první tyč - 1:0. Bohužel jsme ze skvělého úvodu vytěžili jen jednu branku, a to ve finále zápas rozhodlo. Újezd se v prvním poločase do ničeho nedostal. O to víc nás může mrzet, jakou branku jsme dostali. Přísný faul z cca 23 metrů. Střelu Pacovský vyrazil velmi nešťastně k Janků, na jehož bránění jsme se připravovali, ale chvilková nepozornost a bylo to 1:1 střelou z úhlu mezi nohy. Ke konci poločasu se zápas trochu vyhrotil. Naprosto zbytečné ataky hostujících hráčů na našeho brankáře rozhodčí Havel toleroval, což ve druhém poločase vedlo k červené kartě. My jsme si nenechali nic líbit, a tak se do přestávky prakticky jen válčilo.
Šlo se tedy do penalt. V první sérii chytil Pacovský, ale bohužel náš optimismus pak zabrzdily dvě naše neproměněné penalty, které chytil Bojčuk. Pak už se střelci nemýlili, a tak výhru slavil náš soupeř.
Z utkání jsme tak odcházeli smutní, ale nemáme se za co stydět. Zápas vyhrálo šťastnější, nikoliv lepší mužstvo. Věřím, že přijde doba, kdy zase budeme mít možnost si o trofej zahrát a třeba to příště vyjde.
Trenér Petr Vanko: "Na celý tým jsem pyšný. Kluci hráli od začátku výborně a jen nás může mrzet, že jsme zápas nerozhodli. Ani jsem nečekal, že si vytvoříme tolik šancí, ale bohužel jsme je nedali. Pak se hra vyrovnala a zejména ve druhém poločase jsme nedokázali v hlučné atmosféře kluky zklidnit, abychom tolik nenakopávali, což hrálo soupeři do karet. Celkově můžu říct, že jsme uspěli po všech stránkách. I ve fázi, kdy to Újezd začal tradičně mlátit, tak jsme se nezalekli a uspěli jsme i v osobních soubojích. Jsou to další posbírané zkušenosti a věřím, že je dokážeme zúročit v posledních zápasech a v přípravě na příští sezónu. Nakonec musím zmínit poslední věc, a to je atmosféra a prezentace klubu. Celé finále se zahalilo do červenožluté barvy a na amatérské úrovni to pro mě zatím byl nejsilnější zážitek a pro většinu kluků taky. Tempáci vytvořili parádní atmosféru a fandili od první do poslední minuty. Bylo skvělé, jak lidi v klubu i okolo něj žili finálovým zápasem a já si jen moc přeji, abychom takový zápas ještě někdy hráli. Třeba se to poštěstí ještě v téhle sezóně, nebo někdy v budoucnu."