30.3.2023 23:43   David Perl  

Po sobě jdoucí zápasy s Ústím a Viktorkou Žižkov nám udělaly radost pouze částečně. Vlastně ani ne z poloviny, byť jsme hned ten první s Ústím vyhráli 9:2. Soupeř ale nekladl takový odpor, jak možná kluci čekali, a tak to bylo z naší strany po první třetině už takové dohrávání. Další góly, které jsme přidali, byly takové po různých odrazech, nic hezkého, nic vypracovaného. Postupem zápasu se vytrácelo i nějaké týmové pojetí a více jsme to tlačili individuálně a na sílu. Škoda, protože v tomhle zápase jsme si mohli v pohodě vyzkoušet různé tempování hry. Chvíli podržet míč, ať běhá soupeř a nikam se zbytečně nehnat. Počkat si na situaci, kdy už se soupeř nestihne přesunout a využijeme přečíslení.

Druhý zápas jsme přes všechny okolnosti absolutně nezvládli a zaslouženě z něho odešli s debaklem 1:11, podle zápisu dokonce 1:12, ale to už je jedno. Minimálně dva góly jsme si navíc vstřelili sami. Ne ve smyslu, že bychom soupeři namazali, ale opravdu sami. Nejhorší na tom ale byly téměř nulové emoce. Snad pouze na Hoďasovi bylo opravdu vidět, jak ho průběh zápasu štve a chce to zlomit, i když se prostě nedařilo. Jediným světlým okamžikem tak byl Bejkův už několikátý gól přímo z rozehrávky ze středového kruhu. Snad je to pro nás poučení do budoucna.