U12: Hodnocení sezony

Každý trenér na Tempu je v něčem silný. Když u někoho něco vidím, snažím se si z toho něco vzít, poznamenal trenér Jaroslav Teplan.

Jaké byly cíle do právě skončené sezóny?
Stejné jako každý rok – individuální rozvoj hráče se zaměřením na vlastní rozhodnutí co a jak provést. Co se týká předsezónních cílů, tak se je podařilo vcelku významně naplnit:

1. Řada kluků z týmu bude působit na partnerské škole ZŠ Jitřní – tím se zvýší časová dotace pro sport a zároveň se více přiblížíme k individuálnímu přístupu ke klukům.
2. Svačiny - díky moc vedoucí Alici, která to koordinovala a rodičům, neboť kluci měli možnost do sebe dostat kus energie jak v rámci zápasů, tak i po každém tréninku.
3. První sezóna, kdy kluci sledovali tabulku – první část se jim podařila vyhrát, kdy hrál každý s každým (porazily nás pouze Teplice) a v nadstavbové části jsme opět zvítězili, když nejlepších sedm týmů tabulky mezi sebou hrálo dvakrát.

Největší radost mi však dělalo, že jsme v zápasech byli celkem dominantní a měli jsme v soutěži nejlepší obranu a jeden z nejlepších útoků.

Jak se je podařilo naplnit?
Jak jsem psal výše, z hlediska soutěže panovala velká spokojenost. Nicméně je nutné podotknout, že herní kvalitou týmy jako my, Teplice, Slavia a Ústí neměly výraznějšího soupeře a několikrát to bylo spíše o dobývání soupeřovy branky. Velká spokojenost je i s turnaji, které jsme mohli na konci sezóny absolvovat a zde se konfrontovat s nejlepšími týmy jak u nás, tak v zahraničí. Každý turnaj pro nás byl skvělou zkušeností a každý přinášel něco nového. Především z hlediska psychiky jsme museli kluky, ale i občas rodiče, uklidňovat. Nejvíce jsme spokojeni se soupeři, se kterými jsme měli možnost se v průběhu sezóny konfrontovat a určitě v zápasech s nimi nepropadli a ba naopak odehráli vyrovnaná utkání (vyjma všech českých klubů): Austria Vídeň, Barca Academy Warszava, Wisla Krakow, Zaglebie Sosnowiec, AS Trenčín nebo FC Nitra.

Jaké jsou cíle do sezóny následující?
Pokračovat v nastaveném trendu rozvoje hráče. Především bych chtěl, abychom to měli více individualizované. Bude probíhat větší spolupráce se Spartou a meziročníkově. Kluci si budou zkoušet hrát už i 10+1. Uvidíme, co následující sezóna přinese a kam dokážeme kluky výkonnostně posunout. Víme o jednotlivých limitech, ale i jejich potenciálu. Všechno bude o klucích, jaký si udělají tréninkový proces a jak moc se budou chtít posouvat.

V čem měl váš tým v soutěži navrch nad soupeři?
Body, vstřelenými brankami a obdrženými brankami. Herně jsme byli velmi vyspělí, dokázali jsme se s nejlepšími srovnávat po dovednostní stránce a celkem i po rychlostní. Velice důležitá byla i kvalitní šířka kádru. Celkově bych na týmu vypíchnul zápal, zaujetí pro hru, emoce a nechuť k porážkám.

 Nejlepší a nejhorší moment sezóny?
Nejlepší momenty jsou ty, kdy můžu trávit čas s klukama. Člověka to nabíjí, i když z nich má často hlavu jako pátrací balón. Kluci jsou správní rošťáci a myslím, že to je přesně to, co je dělá dobrým týmem.

Nejhorší moment po sportovní stránce nastal, když se nepodařilo kategorii U14 postoupit do nesmyslně vymyšlené soutěže pro čtyři kategorie. V zápasech týmů, ve kterém rozhodují dva zápasy kluků U14, kteří do té doby nikdy o nic nehráli, vyjma bezcenných turnajů. Nechci nic vyčítat klukům, to je sport a ten přináší někdy radost a někdy smutek. Chci poukázat na neschopnost českého fotbalu vymýšlet pravidla či soutěže, které by měly mít nějakou kontinuitu. Měnit pravidla v rozehrané soutěži. Když to člověk vidí, už nemůže ani brečet, jak je to všechno k smíchu.

V jakém rozestavení váš tým nejčastěji hraje a proč, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
Výchozí postavení bylo 3-3-1 – rovnoměrné rozložení hráčů po celém hřišti, velká variabilita, velká svoboda a důraz na kvalitu v komunikaci. Vysoké požadavky na krajní obránce z hlediska jejich aktivity. Velice dobrý přechod na změnu v případě, že soupeř hraje v jiném rozestavení. V rozehrávce jsme chodili do rozestavení 2-3-2. Důležitější než rozestavení bylo: vnímání prostoru, soupeře a spoluhráče a na základě tohoto vyhodnocení bylo rozhodnutí hráče o herní situaci, jakým způsobem se bude ubírat. Snahou bylo především dodržovat principy, o kterých se s klukama bavíme.

Kdybyste si měli od jednoho trenéra na Tempu vzít jeho silnou stránku, jaká by to byla a od koho?
Každý trenér na Tempu je v něčem silný. Když u někoho něco vidím, snažím se si z toho něco vzít.

Jak fungovala spolupráce s ostatními týmy, především s těmi ročníkově nejbližšími?
S Petrem Ježkem i s Perlisem spolupráce fungovala na vysoké úrovni. S Perlisem jsme si půjčovali hráče, měli společně tréninky. Tady všechno fungovalo, jak jsme si řekli. S Petrem to fungovalo taky super, když bylo potřeba, jel mi pomoci na zápas či turnaj, kluci s Maky ode mne mu chodili vypomáhat. Párkrát jsme si zahráli proti sobě. Tady jsem ze svého pohledu byl maximálně spokojený.

Co by se dalo či mělo zlepšit v celkovém fungování klubu?
Jsem rád, že jsem skončil jako šéftrenér celého klubu. Věřím, že čerstvá krev Dominik za dorosty a Perlis za přípravky do toho šlápnou a dají tomu větší kvalitu. Především budou schopni si vyčlenit více času pro trenéry, vnímat jednotnou metodiku a především více očí více vidí.

Jsem rád za posilovnu, ale taky je podstatné, abychom měli kondiční trenéry, kteří tu budou chtít pracovat. Mám radost z Pavla Nápravníka, že chce, posouvá se vzděláním, ale v klubu je jediný.

Chtělo by to najít nějakého silného partnera pro klub, který by se sem nebál investovat. Peníze by šly především trenérům, neboť oni tvoří to silné jádro klubu a za těmi se sem děti rádi vracejí. Je potřeba si uvědomit, že všichni jsou tu dobrovolníci a v tomhle máme obrovskou rezervu oproti velkým klubům. Tady všichni ti trenéři - srdcaři to dělají profesionálně za amatérských podmínek.

Věřím, že se povede ve spolupráci se ZŠ Jitřní vytvořit další travnatou plochu, ale uvidíme, jak se k tomu postaví městská část. Věřím, že se nyní více prohloubí spolupráce se Spartou (skvěle fungovala spolupráce U10 a U12), že budou vznikat nové projekty, které umožní našim klukům další rozvoj.

Tykají, či vykají vám vaši hráči? A je to podle vás v něčem podstatné?
Hráči mi tykají. Náš vztah je založený na partnerství. Je to na osobnosti trenéra, někdo je schopný v klidu uřídit tým, kdy si s hráči tyká a některý trenér toho schopný není, i když si nechá vykat.

Pokud chcete říci něco na závěr......
Chtěl bych obrovské díky projevit celému realizačnímu týmu – Márovi, Ričímu, Rakymu a Alici. Skvělí lidi na správném místě, kteří tu jsou pro mě, ale především pro kluky. Chodí z práce, běhají ze školy, jen aby tu mohli být a společně jsme kluky posouvali k jejich společným snům. Děkuji rodičům za skvělou spolupráci a za servis, který pro kluky dělají. Díky za spolupráci všem trenérům, vedoucím a vedení. Speciální díky Tondovi, který byl na několika našich trénincích a dal nám zpětnou vazbu. Největší díky a uznání ode mne si zaslouží moje rodina, která mě maximálně podporuje, fandí a přizpůsobuje se mému programu. Vím, jaká je to oběť a nedokážu slovy ani činy popsat, jak si toho nesmírně vážím. Týnko, Jájo a Sárinko moc vás miluju a za všechno děkuju!!

Osoby:

Jaroslav Teplan