Zápas se strašně těžko hodnotí. Sice jsme soupeře po celé utkání přehrávali a on si nevytvořil vůbec nic, ale stejně tak ani nám se nepodařilo dostat se do nějaké vyloženější šance. Za zmínku možná stojí dvě akce, kdy jsme ale v obou případech selhali. V prvním poločase jsme se ale alespoň snažili o pohyb, po ztrátách jsme dobře represovali a bylo znát na klucích, že mají chuť.
Ve druhém poločase se tohle ale z většiny týmu nepochopitelně vytratilo a to aniž by se soupeř nějak zlepšil nebo nás k tomu donutil, naopak. Jenže od nás přišel nulový nebo minimální pohyb, k tomu se přidalo hledání chyb všude možně okolo a s přibývajícím časem se vytrácelo jakékoliv dodržování taktiky, přicházela zbrklost a s ní nesmyslně odevzdané balony, které jsme vybojovali a v zápětí opět odevzdali a znovu vybojovali a tak pořád dokola.
Už několik týdnů si opakujeme, jaké nasazení je potřeba pro to, abychom mohli v soutěži dosáhnout na dobrý výsledek. Bohužel většina týmu se spokojí s tím, že dorazí na trénink a na zápas a ono to nějak dopadne. V posledních čtyřech zápasech, vyjma toho s Čáslaví, jsme se ale přesvědčili, že zadarmo nám nikdo nic nedá a musíme makat víc než jen tak, že dorazíme na trénink a zápas. Když tohle tým pochopí a začne podle toho pracovat, pak máme určitě kvalitu na to , abychom závěrečné zápasy i všechny vyhráli, což jsme koneckonců ukázali na podzim. Pokud však makat nezačneme, tak se můžeme klidně i rozloučit s umístěním v horních patrech tabulky. A to je krutá realita.