Zápas proti proudu. Nastoupili jsme s odhodláním na soupeře vlétnout. To se stalo, ale hned z první ztráty jsme pustili domácí do samostatného úniku. Vlašimský kanonýr Budil se nemýlil. Mrklovský v bráně si tak poprvé a naposledy v prvním poločase sáhnul na míč a to, když ho lovil z vlastní sítě.
Pak začalo urputné dobývání domácí branky. Soupeř na hranici sebeobětování zastavoval naše útoky. Náš enormní tlak se postupně měnil v zoufalost v zakončení. V jasné šanci byli postupně Dočkal, Zeman, Wiesner, a několikrát Novotný.
O přestávce jsme zariskovali a do hry jsme poslali oba jarní střelce, kteří v týdnu netrénovali. Nechvílu a Tajovského. Dlouho to nemělo efekt a do naši hry se vkrádala křeč. Pomohlo nám nedorozumění obránce s gólmanem a u vypadlého míče byl nejrychleji Tajovský a vyrovnal. Soupeř hrozil výhradně jen ze standardních situacích. Nutno podotknout, že je zahrával velmi dobře. My svou přemírou snahy jsme domácím těchto možnosti nabídli až přespříliš. Po jedné takovéto příležitosti se znovu prosadil domácí Budil a my opět v 81 minutě prohrávali.
Do hlavy se vkrádal klasický zápas blbec. Tým se však nevzdal a vzepřel se osudu. Z rohu se prosadil po hlavičce Dočkala pomocí teče Nechvíla. Závěrečné nastavení rozhodl v náš prospěch opět Nechvíla a tak se dá říci, že střídání se povedlo dokonale. Akce vycházející z tréninkových principů finální fáze potěšila, a je odměnou pro všechny. Je nutné přiznat, že před rozhodujícím gólem mohl soupeř jít do brejkové situace 3v2, ale poctivým návratem všemu zamezil skvěle hrající Šandera, který následně sám rozehrál gólovou akci vedoucí ke třem bodům. Právem je tak mužem utkání. Tým se vzepřel neskutečně osudu díky bojovnosti, charakteru a víře ve své schopnosti. Je to znak skvělé party kluků, která se nám povedla vytvořit. Nádherné emoce, ale nyní už budeme pokorně vyhlížet k dalším zápasům.